Banáni

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)

Ďalšia s typických Allenovských ranných komédií, ktorá na jednej strane kritizuje americkú spoločnosť a jej fungovanie a na strane druhej je príbehom loosera, ktorý sa dostáva do absurdných situácií, ktoré sú často krát podfarbené sexuálnou deviáciou alebo frustráciou. Už tu môžme badať Allenovú záľubu v interpretáciach diel. Scéna s kočíkom evokuje Krížnika Potemkina a fiktívny štát nie je až tak vzdialený od Freedonie bratov Marxovcov s filmu Kačacia polievka. Filmu rozhodne dominuje scéna v súdnej sieny, ktorá využíva neuveriteľné množstvo nápadov nevynímajúc Skatologiu - čo je sexuálna deviácia na ktorú stračí telefón a to správne číslo. V Allenových filmoch sa dá hľadať a nachádzať a tí čo vedia viacej sa aj viacej budú baviť. Ale nie je to nevyhnutnosť. Príbehu sú to jednoduché, plné vtipných momentov, ktoré často odkazujú ku groteskám. Banáni sa približujú viacej k tomu čo bude pre jeho tvorbu typické a badať tu neuveriteľný cit pre rozprávačstvo. Možno sa nejedná o úplne najlepší film, ale rozhodne má veľa svetlých momentov, ktoré ocení nejeden divák. (07.12.2011)

Banánům se snad ani nedá říkat komedie, to je zkrátka čistokrevná bžunda. Škoda několika slabších scének a hlavně úplně té poslední, která potvrzuje, že opakovaný vtip nemusí být vždycky vtipný, protože jinak jde o pohodovou satirickou zábavu v duchu grotesek. Už jen ten geniální úvod s atentátem na prezidenta mě rozesmál nahlas, o nákupu jídla pro revolucionáře, scéně u soudu či o reklamě na Nový zákon ani nemluvě. Ano, má to chyby, třeba příběh je tak nepodstatný, že film připomíná dvojitý díl Monty Pythonova létajícího cirkusu, ale může mi to po takovém srovnání vadit? (30.08.2013)

Samotný film ako satirická kritika si nedokáže stanoviť rozsah svojich kritických rozmerov. Nezameriava sa na určitú oblasť (armáda), ale snaží sa sparodovať takmer všetko, s čím sa hlavná Allenova postava stretne. Scenár som síce čakal podobne rozkafraný, no s tou neucelenosťou to tentokrát Woody prehnal. Napriek tomu si vo filme pohral so vzbúreneckou myšlienkou a pár absurdnými situáciami celkom trefne a film zbytočne nenaťahoval. 60%. (13.09.2007)

Pochabý Allenko natočil komédiu, v ktorej mohol naplno rozvinúť svoje herecké kreácie. V ,,týpkovských" okuliaroch s výrazom beznádejného primitíva s veľkosťou IQ pod bodom mrazu, snílek pseudointelektuálne-citových rozmerov sa naštval a všetkým dokázal, že davy môže okúzliť vo vojenskom prestrojení a dievča svojich snov si podmaniť svojím neutíchajúcim entuziazmom. Woody, znovu si ma presvedčil o tom, že pekný vizuál nie je zaručenou cestou do neba. (10.08.2009)