Banáni

Skvělá komedie bavící pochopitelně především gagy Woodyho Allena. Často mě během filmu napadlo srovnávat ho s Monty Pythony nebo i s Chaplinem - třeba scéna se sportem v kanceláři mi velice připadala inspirovaná krmícím strojem z "Moderní doby". Na začátku a v závěru film paroduje dryáčnické televizní reportáže (viz. uřvaný reportér, který se snaží dostat nějaké dojmy z umírajícího člověka). Bohužel asi ve třech čtvrtinách filmu už jsem trochu zazíval a čekal konec, taktéž legrace v podobě poprav už pro mě byla v tomto případě přece jenom silné kafe. 7/10 (31.10.2005)

Spousta nadstandartních okamžiku, ale na druhou stranu taky dost těch vyloženě trapných. Škoda, Woodyho mám moc rád - tady se ještě jeho genialita neprojevila. Ale záchvěvy už tady jsou. I had a good relationship with my parents. They very rarely h-... I think they hit me once, actually, in my whole childhood. They, they, uh, started beating me on the 23rd of December in 1942, and stopped beating me in the late Spring of '44. (12.02.2009)

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)

Mnohem raději mám Allenovo filmy, které nejsou tak „crazy,“ ale Banáni patří mezi ty povedené ztřeštěnosti. Komedie je to vskutku trefná, neboť latisnkoameričtí diktátoři jsou od Fidela po Chavéze jsou pěkná svoloč a v zásadě jsou všichni stejní. Film je nacpán porůznu vtipnými gagy, přičemž převažují ty opravdu dobré. Nejvtipnější scény jsou následují po tom, co Fielding Mellish dorazí San Marcos. Woody Allen chtěl co nejvíc rozesmát, a tomuto možná trochu obětoval i ucelenější příběh a smysl existence některých scén, které ve filmu moc význam nemají. Jinak místy prosvítá skvělá režie, která napovídá že kdyby Allen chtěl zvládnul by natočit i vážný film na stejné téma. (07.12.2011)

Banány jsem viděl kdysi před lety v telce a od té doby jsem je v podstatě zapomněl; matně si jen vzpomínám, že se mi snad tehdy líbili. Při nové projekci v kině jsem na tento film koukal docela jinýma očima - a uvědomil jsem si spoustu věcí. Třeba to, že kromě řady skvělých fórů je zde i dost těch, které bych si s chutí odpustil. Nebo to, že většina ženských postav, do kterých se Woody ve svých filmech zamiloval, na mě skoro vždy působily jako strašné krávy. A v neposlední řadě to, že z Allenovy filmografie upřednostňuji jeho novější filmy, řekněme tak od druhé poloviny 90. let. Jeho rané filmy moc rád nemám, jejich humor mi často přijde křečovitý a nucený, a nemám v oblibě ani celou tu éru ´70s s jejich příšernými účesy, módou i takovou nějakou celkovou ušmudlaností. Osobně považuji tento film za dost zaseklý v době svého vzniku a nemyslím si upřímně, že by to byla nějaká nadčasová podívaná, na kterou má i po těch letech cenu chodit do kina. Spousta narážek modernímu divákovi podle mě už nic neřekne a celkově si myslím, že tento film hodně zastaral. Za mě osobně spíše slabší 4 hvězdy. (19.02.2014)