Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Tak nějak nemám rád lifestylové časopisy, jejichž vyphotoshopované obálky vnadí na umělé štěstí, a tak když se v první půlce filmu titulní Hektor snaží najít smysl života a vycestuje k tomu do standartního Tibetu a divoké Afriky, málem jsem se u toho uzíval. V jedné konkrétní scéně filmu, ale jakoby tvůrci mávli kouzelnou hůlkou, se to celé v čele se Simonem Peggem zcivilní (sakra, on je ale dobrej herec), a dostane to ten správný šmrnc i s jistou dávkou přidané hodnoty. (11.10.2016)

"Vyvarovat se neštěstí není cesta ke štěstí." Tak to jedna z moudrostí, na kterou Hector na své cestě narazil. S těmi moudry se vesměs dá souhlasit, ale já jsem měl avizovanou komedii a na tu nedošlo. Tedy až na pár drobných štěků, které se mi hned vypařily z hlavy a zůstala v ní jen vzpomínka na to, že ti afričtí únosci mohli Hectora zbavit přirození, upéct si ho a sníst. Ušetřili by mi tím půl hodiny času stráveného nudným mudrováním. Ono to teď celé vypadá, že jen Hectorovi cosi závidím, ale já jsem štěstí našel poměrně nedávno a nepotřeboval jsem kvůli tomu procestovat celou planetu. Stačilo se jen začít dívat na svět optimistickýma očima, pochopit, že svůj osud si píšu sám a být ve svých přáních na sebe hodný. (22.11.2016)

„Není důležité, koho znáte, ale kolik zaplatíte tomu, koho znáte.“ Tak předně, silně jsem přestřelil s očekáváním. Těšil jsem se, už vzhledem k výběru hlavního mužského představitele a žánru komedie (která také zpočátku dominovala), na to, že se budu především (často) smát, zkrátka se dobře bavit. A pod tím si rozhodně nepředstavuju nehorázně vtíravý manuál (pravděpodobně pro rozmazlenou a ufňukanou západní společnost) s poučeními, kterými se mám řídit i já (z pozice diváka, pak i v reálu), abych byl šťastný. Tím spíš, když většina těchto rad zaváněla silně dogmatickým odérem (a samozřejmě nechybělo to nejhlavnější: „Všichni máme povinnost být šťastní.“). A rozhodně mi nepřijde fér divákovi de facto tvrdit, že pokud záměrně nežije komplikovaný, chaotický život, tak vlastně vůbec netuší o čem to „všechno“ je a tím pádem ani nemůže být šťastný či pochopit, co to znamená (každý jedinec má snad svoji vlastní cestu, způsob, prostředky, priority, hodnoty). Netvrdím, že jsem se vůbec nezasmál, sem tam se našlo něco vcelku úsměvného až zábavného, samotný Simon Pegg (v humorných, nikoliv citově vydírajících a dojímavých scénách) je docela vtipný, podobně Jean Reno v malé roli, ale ty „rady“ (až na pár výjimek, např. „Nostalgie už taky není to, co bývala.“) mi koukání hodně znepříjemňovaly, podobně jako fakt, že hlavní hrdina je vlastně strašný sobec (vůči své ženě, bývalé přítelkyni). Na to, aby si člověk vyčistil hlavu od práce, přece nemusí hned opustit ženu a letět kvůli tomu do Číny a Afriky (ostatně, jinak mi jeho „předchozí“ život, přičemž mám na mysli ten osobní, nepřišel zase tak moc závadný). Předvídatelnost, nekonečné finanční prostředky a štěstí na lidi, kteří umí dobře anglicky kdekoliv na světě, snad ani radši nebudu komentovat. Zklamání, hodnotím pouhými 2*. „Je pondělí, máme zavřeno.“ – „Ano, jo, jo, ale urazil jsem opravdu kus cesty...jsem psychiatr. Zkouším objevit, co dělá lidi šťastnými.“ – „Je pondělí, máme zavřeno.“ (29.01.2015)

Co je štěstí? Muška jenom zlatá. V tomto filmu ale podstatu štěstí nehledej. Zahrané bohužel i přes kvalitní obsazení průměrně, poskládané tak nějak na sílu a snahu o vyvolání emocí a hlubokých myšlenek. A tak co mě bavilo nejvíc, na tomhle rádoby moralizujícím spletenci prvních lásek, přátelství, manželství, rodiny, homosexuálních párů, mnichů, gangsterů, prostitutek a v dnešní době skloňovaných motiivátorů (psychiatrlů) či vědeckého výzkumu lidského vědomí, byly cesty vzdušným dopravním prostředkem. Žádná komedie k popukání to však, na rozdíí od v úvodu citované klasiky, rozhodně není. (16.10.2016)

Hektor je muž středního věku, který má svůj život naprosto nalinkovaný. Má dobrou práci, krásný byt, nádhernou přítelkyni, ale má pocit, že mu stále něco chybí, a tak se vydá na cestu svého života. Klasické schéma podobných filmů. Dobře situovaný člověk se rozhodně vše změnit a vydá se na dalekou cestu plnou situací, do kterých by se jen tak normálně nedostal. Nemůžu se ubránit pocitu, že už jsme to všechno ale viděli někde jinde a lépe. Například Tajemný život Waltera Mittyho mi vyvstal hned na mysl. I zde můžeme nalézt spoustu menších známých cameí a životních mouder, ale nic, co by vybočovalo z průměru. Jinak se jedná o příjemný feel-good film. (18.12.2018)