charlie_ando

„Rudy, Rudy, Rudy…“ Inspirující film o obyčejném člověku „malého vzrůstu s obrovským srdcem na pravém místě“, který měl velký sen a pro jeho splnění byl ochoten udělat vše, co bylo v jeho silách. Milé filmové překvapení, které mě chytlo u srdce.

Utinni! Už dlouho jsem nenapsal komentář na zhlédnutý film, ale poslední díl vesmírné ságy mě nenechal klidným. Rovnou řeknu, že jsem spokojen. Některé scény se JJovi opravdu podařily vybrousit takřka k dokonalosti a mají vše, co mají mít, hloubku, silné emoce i dech beroucí obrazové pojetí, na jiných je znát, že se šilo horkou jehlou, protože účetní pana myšáka tlačili na termín (všichni musíme platit složenky). Rok na víc by určitě práci na scénáři prospěl, ale proč si kazit zážitek z nového výletu do předaleké galaxie? Vždyť jsme na konci cesty, sága rodu Skywalkerů se uzavírá a svět (nejen ten filmový) se od roku 1977, kdy to vše začalo neuvěřitelně změnil, takže i náš příběh je zrcadlem dnešní doby. Mám pocit, že téhle film je takový jaký si člověk přeje, aby byl, jestli jde člověk do kina s předsevzetím, že se mu nebude líbit, tak se to prostě stane. Jestli si, ale najde svoji šťastnou myšlenku na Star Wars, objeví to co hledá, krásnou vesmírnou pohádku o naději, síle a přátelství. Hlavně jde o pohled jaký člověk zvolí, já ho chtěl vidět očima dvanácti letého kluka, který se vždycky těšil až se taťka v sobotu dopoledne vrátí ze sámošky s nákupem a přinese i nějaký neznámý film z video půjčovny. Tu konkrétní sobotu, někdy před čtvrt stoletím přinesl WHSku s Novou nadějí (díky tati) a vše se změnilo, od té doby si nesu vřelou přízeň ke světu v předaleké galaxii a nenechám si ho nikým zkazit. Zpátky, ale k samotnému filmu, z kterého je dobře cítit řemeslný um a rukopis režiséra J.J. Abramse, jak smysl pro drobné detaily tak i pro rozmáchle epické válečné scény. Vizuální pojetí je opravdu ohromující, samozřejmě dění na plátně skvěle doplňuje hudba mistra Johna Williamse. Přes svou délku film ani na chvilku nezvolní, uhání ve zběsilém tempu vpřed, musí nám toho přeci tolik odvyprávět, vždyť jde o záchranu celé galaxie. Pro mě je to důstojné zakončení, které si zaslouží vidět několikrát. PS: na závěr malý spoiler vrátil se Red Two, sice jen v drobném cameu, ale vratil...

Režisér Ben Lewin a scénarista Michael Golamco předkládají divákovi příběh o cestě za splněním velkého snu. Zápletkou je soutěž o nejlepší scénář se Star Trek tematikou a samozřejmě termín odevzdání se velmi rychle blíží. Ústřední postavou je autistická dívka Wendy (opravdu výtečná Dakota Fanning) žijící v domě sociálních služeb a pracující v pekárně. Její každodenní život je pevně svázán přísnými pravidly a rituály. Na jejich dodržování dohlíží pečovatelka Scottie (Toni Collette) mající, ale své vlastní problémy. Wendy má velké přání bydlet se svou sestrou, která má však už svou vlastní rodinu. Vybočení z každodenní rutiny zapříčiní že nestihne odeslat svůj hotový scénář včas, aby stihla uzávěrku soutěže. Wendy se tak musí vydat na odvážnou cestu do Los Angeles do samého srdce Hollywoodu. Čeká ji dobrodružná cesta do neznámá plná nástrah a nebezpečí. Malý film, který je možná někdy až trochu odtažitý, ale přitom vlastně hřejivý a musím říct, že na mě hodně zapůsobila kouzelná scéna v klingonštině, která měla opravdu emoce.