Muži, ktorí nenávidia ženy

V hodně věcech rozporuplné (Fincher držen příliš na uzdě, Reznor+Ross potvrzují svoji jedinečnost, miluju Rooney Mara, zvláštně zrychlený konec vedlejší linie se soudem, až příliš velká sázka na divákovo spojení s postavami a syrovým dějem, občas komplikované), "bondovské" úvodní titulky, průhlednost pointy, ...), ale ve výsledku působivé. Délka je na první pohled odstrašující, ale sledování uteklo jako voda, možná i díky způsobu, jakým Fincher a jeho kameraman prodávají různé obrazové kompozice a vnitřní symboly (Mikael jezdí vlakem, Lisbeth motorkou, mnoho pasáží, kdy se tyhle dva světy propojují v jednom obraze, atd.). Ve výsledku mám chuť pustit si původní verzi, ale dám tomu chvíli čas, až ve mě tahle moderní variace na Twin Peaks("Za každým slušným člověkem je něco temného, co skrývá", lidská přetvářka, pomsta, rodinný firma/klan, vyšetřovatel/cizinec,...) pevněji zakoření. PS: aspoň jednu Švédskou větu, když to je ve Švédsku! Stellane, aspoň ty!:) (04.03.2012)

Mozna to je tim, ze uz jsem videl original a tak uz jsem vedel, co od pribehu cekat, ale tohle me proste moc nestrhlo. Nemuzu si pomoct, ale Fincher udelal z atmosfericky detektivky krapet drsnejsi drama, kde u nekterejch scen to vypada, jako by lehce vymeknul a vetsinu casu je tu asi tak dvakrat vic dialogu, nez by bylo potreba. Porad se jedna o kvalitni a bezchybne natocenej film, o tom zadna, ale pride mi proste drobet zbytecnej a Fincher ma zkratka na vic. (04.04.2012)

Titulky a hudba ROCKS! 11/10. Zbytok POP, ale tentokrát user much more unfriendly než Benjamin Button a občas treba zapojiť aj mozog. Ďalšej generačnej výpovede sa od Finchera asi nedočkáme ale na zákazkový film je to natočené skvele. Vidieť však to najlepšie v titulkovej sekvencii je trochu smutné.9/10 (15.01.2012)

Vzpomínáte na sympatickou dívku, které dala Marku Zuckerbergovi v úvodu The Social Network kopačky? Tak si ji zkuste představit prošpikovanou piercingy, s pankáčským čírem na hlavě a tričkem FUCK YOU YOU FUCKING FUCKER na hubeném bledém těle. Milujte ji, nebo nenáviďte, ona to sama jinak neumí. Lisbeth Salander. Ač film respektuje zdvojenou (v dalších dílech ještě znásobenou) vypravěčskou perspektivu knihy, těžko se ubránit dojmu, že Finchera více fascinuje androgynní hackerka než hledáním pravdy posedlý reportér. Pro asociální hrdiny nabourávající systém projevil tvůrce odjakživa tíhnoucí k anarchii, přítomné v jeho filmech třeba skrze znásilňování žánrových konvencí, slabost již dříve. Pravda, slabost zřejmě není dvakrát vhodný výraz. Vyvolává asociaci soucitu, pochopení, citové spřízněnosti – nic z toho Fincher vůči svým postavám neprojevuje. Nedrží nad nimi ochrannou ruku, což s ohledem na žánr a charakter (s)páchaných zločinů vyvolává intenzivní strach, že se hrdinům může přihodit prakticky cokoliv. I v případě, že jste četli knihu/viděli švédskou verzi a víte, k čemu kdy dojde. Přístup „zajímejte se o postavy, jestli chcete, pro mě jsou důležitější informace“, bych nenazýval bezcitným, je jenom maximálně koncentrovaný na sledovanou problematiku a připomíná Lisbethino uvažování na základě konsenkvenčních analýz. Každá prezentovaná informace bude dříve či později zužitkována. Každá postava, každý čin poslouží vyprávění. Nejchladnokrevnějším příkladem pragmatického chápání lidské bytosti jako nositele zužitkovatelných informací pro mne bylo Mikaelovo setkání s dcerou, které neslouží k přiblížení protagonistova osobního života, pouze k posunutí vyšetřování. Lhostejnost vůči člověčím emocím nevychází jen z režisérova „strojového“ perfekcionismu – patří mezi hlavní témata filmu. Žádná z představených rodin není funkční (Mikael se rozvedl, Lisbeth svého otce zkusila upálit), v té největší byly city nahrazeny penězi. Náklonnost je vyjadřována sexem. Drcení veškerých jistot pokračuje diskreditací systému, který z Lisbeth udělal nesvéprávnou psychopatku a účinný není ani při vyšetřování zločinů, jež lze prokázat leda za cenu jiných trestných činů. Naprostá beznaděj je navrch posichrována dotěrným venkovním mrazem, v němž vám ale nakonec nějaký magor přivodí vážná vnitřní zranění s menší pravděpodobností než v navenek bezpečných vyhřátých příbytcích. V neposlední řadě i díky nervní hudbě, přelévající se nevypočitatelně v hluk prostředí a zpět a tudíž pořád „přítomné“, jsem měl nedobrý pocit nejen během nejbrutálnějších scén, ale od začátku do konce. Natočit podle knižního bestselleru (čili jde v zásadě o takzvaný pre-sold produkt) a v rámci systému postaveného na feel good filmech něco takhle zneklidňujícího, považuji za akt skoro stejně podvratný jako vlepování políček s obnaženým mužským přirozením do filmů pro děti. 85% (15.12.2011)

Musím dát plně za pravdu Tetsuovi. Pokud srovnám procedurální rituál Zodiac a tenhle bezpohlavní žánrový pastiš, je jasné, že Fincher plnil studiovou zakázku. Severské detektivky nejsou cool. Jsou pořádně divné. To se téhle verzi vůbec nepodařilo zachytit. Vyšetřování je tu na druhé koleji a co mě u Finchera mrzí dvojnásob - zcela tu proklouzává jakýkoli patologický náboj. To, že si vrah pouští Enyu, je slabá náplast. Anální sex v podobě, v jaké ho film nabízí, může skutečně pobouřit pouze neprošťouchnuté katoličky a těch míst, kde jsem marně hledal Fincherův vklad, bylo víc. Osobně jsem větší část filmu protrpěl - a cosi mi říká, že pokud člověk nezná knihu, některé věci nebudou dávat smysl (v případě detektivky je celkem zásadní motivace vraha a detektiva, což je tady hodně na vodě). (12.01.2012)