Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (284)
Nejdřív jsem trochu pochyboval, ale nakonec jsem si pustil obě verze s různým hereckým obsazením... a každá vyniká v něčem jiném. Seminář i hra samotná se povedly, i když k úplným vrcholům divadla asi nepatří. Rozhodně je tam ale několik povedených hlášek. "Protože zjistili, že to tak nevypadá." nebo "Z toho mi naskakuje husí kůže" a jiné fórky na Husovo upálení. Líbilo se mi, jak divadelníci-cimrmanologové vyjádřili svůj názor na padělání rukopisů, potažmo vymýšlení historických událostí a postav a udělali si srandu sami ze sebe a svého celoživotního díla. Jinak samotné představení je možná až moc zahlceno historickými postavami a událostmi a chápu, že člověk musí být sběhlý v českých dějinách, aby pochytil všechny detaily a související vtipy. ()
Cimrmanovsky svižný průřez historií... O popularitě Cimrmanů svědčí, že na jejich představení je jednodušší zajet z Prahy do stánku kultury v Jihlavě. Naštěstí se dá v den předprodeje vystát fronta, takže i poslední hru České nebe jsem viděl v jihlavském DKO. Že titul hry poslouží i jako titulek do novin, to mě nenapadlo... Vedle těch velikánů J.A.Komenského, praotce Čecha, svatého Václava, Jana Husa, Babičky, K.H.Borovského, M. Tyrše a J.V.Radeckého mezi "elitu" patří i Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák... ()
Mechanické, bez jiskry. Přednáška je skutečně školskou přednáškou, ve které nám cimrmanovští pedagogové poreferují o rukopisech, Radeckém a tak podobně. Kdeže jsou časy soupeření vozů A a vozů B, liptákovských objevů a živých obrazů, přednáška v Českém nebi je spíše korektně decentní pokus o zábavnou výuku. Ani s hrou to není lepší - vtipy jsou povětšinou suše školské (Kostka - Krychle a vůbec všechny ty perunovské ne-znalosti) a celé to připomíná nedělní besídku učitelů vesnického gymnázia. Jako kdyby Svěrákovi svazoval při psaní ruce jeho mediální obraz, neboť v TV je neustále prezentován jako "ten nejmoudřejší z Čechů" (moudrost národa, když použiji optiku hry). Jsem možná remcal (vzhledem k hodnocení ostatních), ale pokud toto má být ten laskavý český humor, tak se nějak nemohu smát. ()
Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. ()
Opět skvělá, poučná hra, která karikuje spoustu slavných českých literátů, ale asi se nevyrovná třeba Dobytí severního pólu nebo Záskoku. Každopádně pro mě je absolutně nedůležité nějaké srovnávání, důležité je, že kvalitou je Cimrman vždy nad nadprůměrem a ještě dál a tyto hry mě nepřestanou nikdy bavit. Na srovnání je tam potom tak maximálně množství vtipných replik a ty já počítat rozhodně nebudu. ()
Galéria (10)
Fotka © Originální Videojournal
Zaujímavosti (17)
- Původně měl postavu Miroslava Tyrše hrát Pavel Vondruška a Josef Koudelka. Ale nakonec nebyl obsazen do této role ani jeden. Josef Koudelka kvůli sporu s Ladislavem Smoljakem, po kterém divadlo opouští. Do hry byli tedy obsazeni Michal Weigel, který již několik malých rolích měl, a Zdeněk Škrdlant, který do té doby pouze pracoval jako kulisák. Ladislav Smoljak vzpomíná, že jim dlouho trvalo, než se jim podařilo trefit do rytmu: „Zatím co my jsme to už uměli, tak oni v tom stále tápají, ale občas se jim to povede.“ (mnaucz)
- Hra měla premiéru 28. října 2008, tedy v den 90. výročí vzniku Československa. (Olík)
- V roce 2010 vyšla dvě DVD se hrou „České nebe“. Jedná se tedy o jedinou hru, která byla oficiálně natočena na DVD ve dvou různých obsazeních. Verze se dělili podle obsazení Jana Ámose Komenského. DVD A Ladislav Smoljak jako Komenský, DVD B Zdeněk Svěrák jako Komenský. Bonusem k tomuto DVD byl dokument Záskok aneb Cimrman v Národním divadle (2000). (mnaucz)
Reklama