Záskok aneb Cimrman v Národním divadle

Asi mojí nejoblíbenější Cimrmani. Protože záskok je prostě skvost!. Je vidět, že tato hra je přesně ušitá na míru mistru Svěrákovi, který se v Záskoku neuvěřitelně vyžívá. Nepamatuju si, v jaké jiné humorné dílo by toho ve mě zanechalo tolik. Kolikrát za den si vzpomenu na některou z scén a znovu a znovu se bavím :). (18.10.2014)

Občas mi vadila menší kvalita zvuku. Takže různé ruchy z hlediště trochu kazily srozumitelnost. Ale to bylo jen v pár úsecích na začátku a navíc tohle je taková klasika, že se takováhle drobnost dá celkem v pohodě odpustit. Navíc znalce Cimrmanova díla, který jej zná jen z DVDček a CDček určitě nadchne, že může okusit, jak alespoň některé části hry vypadají v jiném obsazení, než které je z těchto nosičů jemu notoricky známé. Chvíli trvalo, než jsem si zvykl přeskakování mezi různými obsazeními, ale nakonec jsem stejně slzel smíchy, jako snad u všech Cimrmanových her. (19.12.2010)

70% Zákulisí příliš zajímavé nejsou (ostatně v těch pár záběrech se toho asi moc ukázat nedalo), putování S+S po Národním a jejich dumání kam postavit autobustu je otravné, ale přeblikávání mezi dvěma alternacemi už stojí za to... sice to není poměr 1:1, ale ani mi to moc nevadilo, protože Práchenský mi přišel zajímavější ve Svěrákově podání... (10.02.2011)

Unikum divadla v je v zásadě to, že každé představení je originál, jedinečné samo o sobě a vy jste, coby divák, svědkem. Scénář tu sice je, ale spíše jen z potřeby mít se o co opřít, mít důvod, že to, co dělám není vycucaná pseudoumělecká onanie, ale výsledek práce, kterou prezentujeme (nebo herectví v kombinaci se scénářem = práce, taky může být). A tady právě naskakuje onan prvek: spousta možností, jak být lepší, jak říct určitý dialog lépe, nebo zahrát tohle dynamičtěji, než kdy dřív, poddat se atmosféře, tolik detailů, co hraje roli. Divadlo je samo o sobě alchymie. V tomhle ohledu, tenhle záznam kombinuje dvě představení dvou hereckých sestav Záskoku. A proč se o tom vše zmiňuju? Cimrmani sice mají nějaké filmové záznamy svých her, ale pořád se to nevyrovná tomu, že jsme ty nejlepší správné sestavy a představení, zkrátka prošvihli... a dnes už tu Smoljak není. Cimrman, coby osoba, je vyzdvižen a zahalen tajemstvím a stejně tak svým způsobem i dlouholeté působení jeho tvůrců a herců, popravdě, na to jak dlouho hráli a jakému se těší zájmu, je to celé pořád relativně skromné a pro mě dodnes obestřené právě zmíněným oblakem tajemství (možná to byl taky Smoljakův záměr, protože já Smoljaka považuju za duchovního otce Cimrmana). Škoda, že ten pohled do zákulisí je jen pár minut. (09.03.2015)

V podstatě takový slepenec dvou verzí Záskoku. Takový sestřih toho nejlepšího, dalo by se říct. S několik málo záběry ze zákulisí, kam člověk moc často nenahlédne. V podstatě ani moc nerozumím důvodu, proč tento dokument-záznam vznikl. Každopádně se na to kouká moc hezky a jsem vděčný za rozproudění bránice. Jen ten zvuk měl opravdu katastrofální úroveň. Jako by bylo celou dobu slyšet našeptávače, který jim předříkával představení. [75 %] (18.05.2021)