Imaginárne lásky

Xavier Dolan mě dostává podruhé, po výjimečném Laurence Anyways, mě odrovnává svým citem jak za kamerou, tak před ní. Vztahy jsou tak dospělé, až v jeho letech jde o neuvěřitelnou záležitost. Výborná kamera dotýkající se zpomalených záběrů Kar-wai Wonga, nádherný hudební doprovod, scéna over the top! (02.02.2016)

Příběh tak jednoduchý, že by se dal jednoduše odvyprávět jednou větou, přesto to kanadskému filmovému zázraku Xavieru Dolanovi (režie, scénář, podíl na produkci, střih, výprava, kostýmy a představitel jedné z hlavních rolí) stačilo v 21-ti letech na druhý celovečerní film. Základní story glosují postavy s příběhem zdánlivě nesouvisející svými výpověďmi o vlastních milostných trablech. Film zaujme jak barevnou stylizací, hudebním soundtrackem i moderně povrchní charakterizací hrdinů. Všichni tu sice hulí jak fabrika, ale hlavní hrdinka mi dokonce dokázala vysvětlit proč, což je u tohoto zlozvyku nevídané. ;-) (11.01.2011)

Jsem sám, koho děsivě iritovalo, že se tam všechny postavy chovaly jako lobotomizovaní infantilní kreténi? Esence všech těch špatností, které nenávidím na přemoudřelých artových bijácích, utápějících se ve vlastní mondénnosti "óóó, já jsem tak neučesaný a queer, mě nepřehlédnete, óóó, ňach ňach" Na druhou stranu, ztělesněný sen hezoučkých manýristických pozérů s ofinami a brýlemi bez skel, kteří zjistí, že nejsou sami, kdo mají v pubertě bolístka a trápení ... Jestli mám tohle považovat za generační výpověď, tak jsem si jen potvrdil, že jsem se narodil o století později, než jsem měl. (01.12.2010)

Odpáliť "Les Amours imaginaires" prívlastkom povrchné je vcelku unáhlené a predovšetkým slabozraké. Pojednáva sa tu o povrchu, ale v reflektovanej podobe, ktorá prezentuje oveľa variabilnejšie stanoviská než podaktoré, nepatričné povzdychy. Už len trefne zakomponované intermezza náhodných dotknutých jasne napovedajú, že až tak plytké to zas nie je. X.D. sa nijak vehementne nesnaží o zaslepenú glorifikáciu zvoleného životného štýlu či egoistického zápolenia o vytúžený ideál, poskytuje skôr zronený náhľad na tápajúce osoby, ktoré napriek nezakrývanej ašpirácií o lásku neodolávajú nástraham svojho libida (čož v tomto prípade môže vadiť snáď len upjatému puritánovi) a s prísunom naakumulovaného nezdaru sa do seba stále viac a viac uzatvárajú. Navyše ten ironický epilóg je len ďalším dôkazom toho, že X.D. je nad vecou a jeho generačná výpoveď je mnohorozmerná a opodstatnene prešľachtená...maniera, ktorá vyplýva z úprimnosti autora, ktorá nie je dutou pózou. Ubral by som slow-mo masturbácie a dodal väčší obnos genderového i vzťahové konflitku aby niektoré pasáže nezaváňali monotónosťou. Inak spokojnosť, X.D. má nielen talent, ale aj fantáziu + takýto vrelý otlačok rukopisu Kar-Wai Wonga ("Fa yeung nin wa") nemôže nepotešiť. (22.03.2013)

Když Bertolucci natáčel Snílky, byl to počin zplozený sentimentem, nostalgií, voyeurskými tužbami a sebemrskačskou lítostivostí, až to chvílemi působí oplzle a odpudivě (totéž platí i pro Tango v Paříži), ukájí se fantaziemi a k stáru slabošsky natáčí, co zavčasu neprožil. *** Xavier Dolan je jeho pravý opak v nejlepším smyslu, je to Apollón filmu, zvěstovatel života v jeho nejtrýzivnějším a nejmučivějším, nejplnějším prožívání, nadšený vozataj řítící se arénou a třímající opratě rozjetého čtyřspřeží, a je to zároveň i komentující filosof holobrádek, s rozkoší i úctou si uvědomující let času i prchavost a jedinečnost prožívaných chvil, byť sebenenáviděnějších, tak zároveň prožívaných s láskou a obdivem. *** XD obnažuje dar svojí generace - ti soustředění už rovnou dovedou poučeně, reflektovaně v tvorbě vytěžit vlastní nevinnost, vlastní nápřah, vlastní dychtivost i nekomplikovanou, tryskající příchylnost k životu a proudící touhu, radost, dojetí, nejistotu, zmatek, stud, vztek, netrpělivost a všechno ostatní, co patří k jejich věku, tápání i napřahování a okoušení. Vyrůstá nám tu generace citům i přemítání otevřených dětí, s nimiž rodiče o všem mluvili a nechali je v klidu se rozvíjet podle svého. *** A Xavier Dolan podává nezkalenou generační výpověď filmem, a přitom - světě div se - on rovnou už i umí udělat řemeslně perfektní film. Tahle mláďata se s tím nemažou, mají už audiovizuální techniku v genech, od mala načenichanou, stačí jim si to uvědomit. Nemusejí studovat desetiletí škol u mistrů, aby uměli udělat dobrou fotku, hudbu, film. Jakmile se soustředí, nejsou to žádné neobratné pokusy, ale už svébytná, nefalšovaná, hotová filmová díla se vším všudy, s hloubkou, kterou třebas nemají naměřenou a dosaženou, ale moc dobře vědí, o co jde, a zpod rukou jim tryskají hodnotné skvosty, které mají své místo na filmovém nebi jisté. Jako hvězdy vycházející nad novou zemí září a přitahují, utěšují a jitří, udávají nový směr a probouzejí naději. A je v nich k nalezení osobitá a stálá krása. Přitom všem XD je mezi nimi jasnou Severkou. Tvůrcem Královnou. Mám radost. *~~ (14.11.2016)