Vojnový kôň

První půlka celkem solidní filmařina, druhá půlka je ale plná klišé, nelogičností a otravného patosu, že jsem byla místy až zhnusena. A přitom měl Spielberg po ruce tolik výborných britských herců v menších rolích... To nezajímavé "prkno" v hlavní roli raději nekomentuji. Mistr Spielberg nám poněkud senilní, zdá se mi. (29.03.2012)

Jsou filmy, jejichž stupiditu může poměrně přesvědčivě překrýt jejich výborné řemeslné zpracování, bohužel naivitu, patetičnost a nervydrásající otravnost Válečného hnoje však nedokáže předčít ani prvotřídní práce audiovizuálních mágů Kaminského s Williamsem včetně zkušeného Spielbergova vedení. Kdybych to vzal kolem a kolem, mohu nejprve poukázat na zajímavost, že celý film je vyprávěn z pohledu koně, kolem něj se všechno točí a kolem jeho "individuality" jsou vystavěny, dá se říct, epizody o venkově, o válce, znovu o venkově a nakonec znovu o válce. Žádná z těchto rádoby epizod není samostatně uspokojivá a dohromady dává smysl pouze když přistoupíme na fakt, že kůň je zde povýšen na polidštěnou postavu s některými lidskými vlastnostmi a dokonce i lidskými emocemi. Něco tak nebesky stupidního, ke zblití lacinného a pro psychicky zdravého vyspělého jedince otravného, ba na pohled až ponižujícího jsem nečekal ani od krále rodiného patosu, Spielberga. Whore Horse je luxusně natočená sračka. 4/10 (03.03.2012)

Spielberg to s tou modrou oblohou, nejzelenější trávou a přepálenými západy slunce kapánek přehnal. Už dávno totiž nejsme v dobách technicolorových melodramat. I když moc dobře věděl, co točí a jak to chtěl natočit (přiznaně zkreslenou, až pohádkovou verzi války), v jádru mu chybí to podstatné – emoce. Děj je rozmělněný v nepříliš podmanivých minipříbězích, díky kterým postupně ztrácí emocionální kontakt s divákem. Než si zvykneme na nějakou novou postavu, záhy zmizí. Útržkům děje zase trestuhodně chybí vlastní pointy. Z plátna se tak valí na Spielberga neuvěřitelná řada špatných scén, které vrcholí patetickým shledáním, které obnáší mlčenlivé omývání kopýtek a doktora, který vypustí z úst něco děsivého („Dáme mu tu nejlepší možnou péči. Budeme ho léčit jako vojáka, kterým je.“). Je mi pak docela jedno, že se na plátně odehrává kus filmařského kumštu, ale je třeba vidět i skutečnost, že dialogy jsou utrpením, šustí papírem, film nemá tempo, stopáž je smrtící a postavy jsou vesměs nesympatické do morku kostí. Spielbergova vlastně vůbec první výprava do dob první světové války je dle mého docela velkým přehmatem.. Tři * mi sem prostě nesedí.. (24.02.2012)

Látka sa mi nezdá dostatočne pevne uchopená, v prvej hodinke akoby sa režisér len hľadal. Všetko je príliš pomalé a napriek obrovskému potenciálu (kôň, emócie, nápady, vojna) mierne nezaujímavé a prekvapivo chladné. Našťastie sa to všetko o stupeň v poslednej polhodine zlepší. Kôň Joey konečne začína byť naplno využitý a celý film je zrazu plný nápadov. Joey vs. tank (hneď som si spomenul na Poslednú krížovú výpravu), jeho beh vojenskou zónou (jedna z najúchvatnejších scén, aké som v poslednej dobe videl), odľahčená scéna lákania koňa anglickým a nemeckým vojsom a podobne. Konečne som mal z filmu radosť. Platí však aj naďalej, že Spielberg už nie je zárukou prekvapivých a pre kinematografiu zásadných filmov. Keby War Horse nevznikol, nič by sa nestalo. P.S.: Nemci hovoria po anglicky (prečo sa však potom okrikovali po nemecky? malo to navodiť vačšiu autenticitu? smiešne). P.P.S.: Znižujem moje hodnotenie na 3*, Tintin dostal totiž 4* a bavil ma podstatne viac. (09.01.2012)

Spielberg proslul především jako režisér velkých výpravných podívaných, jejichž technické zvládnutí je dokonalé a přesvědčivé. Současně však také jako tvůrce, který poměrně často nezvládá sentiment svých příběhů a čas od časů přímo spadává do kvalit, jejichž problematičnost čouhá z díla jako sláma z bot našich předků. VÁLEČNÝ KŮŇ je ve Spielbergově filmografii kdesi uprostřed. Stěží uvěřitelný příběh se místy pohybuje za hranicí věrohodnosti (jak dlouho mohl vydržet ve válečných podmínkách kůň od dělostřelců či závěrečná až kýčovitě působící scéna se zapadajícím sluncem a plesající rodinou), současně však neztrácí svou supraindividualistickou integritu. Zatímco BÍLÝ TESÁK je výtvorem Londonovy fantazie, medvěd, talisman statečných polských vojáků, dobývajících Monte Cassino, který dopravoval nahoru přes nejnebezpečnější úseky výbušniny i munici, je nezpochybnitelným historickým faktem. Bohatá doprovodná galerie lidských hrdinů poněkud vyvažuje až příliš se vlekoucí první polovinu filmu. A sentiment, doprovázený skutečným citem, nás nutí nezapomínat na tento ne zcela tuctový film z pomezí lehkého a "těžkého" žánru kinematografie hraného filmu. (23.02.2012)