Réžia:
J. A. HolmanKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Nataša Gollová, Vojta Novák, Eva Vrchlická st., František Vnouček, Otomar Korbelář, Vlasta Fabianová, František Kreuzmann st., Růžena Šlemrová (viac)Obsahy(1)
Ztracená dámská rukavička, která spojí několik lidských osudů. Středem pozornosti tu však není ona ztracená část garderoby, ale klavírní virtuóz Arne Brant, muž vyzbrojený okouzlujícím úsměvem a obletovaný ženami, z nichž do jeho života zasáhly zejména dvě. Tou první je dcera slavné kankánové hvězdy, tanečnice Pavlína Doré-Zejdová, tou druhou Mařenka Berková, hlavní postava filmu a jakýsi Kristián v sukních. Spořádaná a vzorně vychovaná dcera z počestné rodiny, která žije svůj druhý život jako dáma velkého světa. Ztracená rukavička jim všem sice značně zkomplikuje situaci, ale nakonec přece jen najde své pravé místo, stejně jako hrdinové filmu... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (35)
Docela jsem přemýšlel. Nevěděl jsem popravdě, jak správně Rukavičku ohodnotit, ať už za pomoci recenze či hvězdiček. Nakonec mne k ohodnocení třemi hvězdičkami donutily nejen zdejší recenze (kromě recenze od NinadeL, kvůli té člověk dostane jen psychické problémy) a mé vlastní zmatení z poměrně zvláštně pojmutéhu příběhu (scénáři), které mne donutilo k průměrnému hodnocení přistoupit. Rukavička však jako taková za zhlédnutí rozhodně stojí, jen se nenechte oklamat, jestli si někde necháte, někým či něčím, vtlouct do hlavy lež, že se jedná o komedii, protože budete překvapivě zklamaní. Já naletěl, ale zklamán nejsem. 3/5 ()
Ano, 4 hvězdičky. Ne úplné, ale přeci, ... Tento film má pro mě neopakovatelnou atmosféru. Už jen spojení Šlemrová - Gollová jako babička a vnučka... I pointa filmu je podařená, zápletka je sice naivní, ale milá. Délka filmu by mohla být kratší, na druhou stranu film nudně nepůsobí. Za zmínku stojí povedené exteriéry či hudba. ()
Netuším, proč Řezáč prakticky současně psal červenoknihovní povídku Milostná bloudění, poplatnou všemožným dobovým klišé, a zároveň velice slušný psychologický román Černé světlo, ve kterém dokonce zachovává některá jména (Zejdová); na námět románu natočil v r. 1980 Jaroslav Balík film Rytmus 1934, bohužel velice poplatný tehdejšímu propagandistickému pojetí. Ovšem zpracování filmu Rukavička není o nic lepší; nechápala jsem neorganické groteskní zpracování Pavlíniných vzpomínek; celý film působí, jako když pejsek s kočičkou pekli dort; herci se bohužel marně snažili o vylepšení (promiňte, Mistře Korbeláři). ()
Výborná kamera Václava Hanuše od prvních záběrů rozpohybuje prostředí a navozuje dojem modernity, bohužel dojem dlouho nevydrží, když příběh sklouzne do dobových kolejí romantického příběhu lásky. Noblesní Vlasta Fabianová (tehdy 29 letá) zde jako zralá femme fatale (teprve 29 letá!) suverénně vládne scéně.(Tři a půl hvězdičky). ()
No jo, Nataše tato role moc nesedla. Ale docela mě potěšila postava Jeníka, životem semletého pracujícího mládence. Flashback o tom, kterak Pavlína Doré-Zejdová k fobii z převlečníků přišla, si mohli odpustit. ()
Červená knihovna jako vyšitá, od protektorátní kinematografie bych čekal více. Ale zase se mi líbily jízdy kamery a osvědčení herci, vlastně spíše herečky (Šlemrová, Fabiánová). Slušný průměr, neurazí, ani nenadchne. ()
Tolik dobrých herců na jednom placu. Proč jsem to neviděl již dřív? ()
J. A. Holman toho zase tolik nenatočil, ale jeho Modrý závoj i Děvčata, nedejte se! se mi docela líbily. Rukavička není zase tak zajímavý film, ale ne vyloženě špatný. Natašu Gollovou mám navíc velmi rád, protože tu si opravdu nelze s nikým splést. Její herecký projev byl vždy naprosto jedinečný. Zmíněná rukavička ve filmu čeká na svou roli dost dlouho a vlastně ani žádnou pořádně důležitou roli nehraje. Film je směsicí všeho, co už někdy nabídnuto bylo. Dívka nechce dohodnutý sňatek, seznamuje se se starším mužem a zamiluje se do něj. Vedle toho tu je muž, který se topí v dluzích, neúspěšný umělec a vykukové, kteří na něm hodlají vydělat. To vše spolu tak nějak hraje jako rozladěná kapela. Uvěřitelné není ani to, že si žena muže vydržuje, nechá ho dojít do největších problémů a v poslední chvíli ho chce zachránit. Film tak zachraňuje už jen ta N. Gollová a také Otomar Korbelář. ()
Strašně naivní film, který lehce hraničí s pohádkou o tom, jak hloupý Honza ke štěstí přišel, vzal si milovanou chudou holku a bohatá princezna se zlým princem byli potrestáni. Ale v době vzniku lidé takovéhle filmy potřebovali jako sůl. ()
Tak tohle je první a zatím jediný vážný film z první republiky (protektorátu), který se mi líbil. Přestože já drama obvykle nemusím, tohle mě bavilo. Příběh, zápletka, dialogy, vše je uvěřitelné nic není přehnané, herectví přirozené, také mě zaujalo krátké retrospektivní vyprávění. Ale hlavně se nenechte zmást těma kecama o Kristiánovi v sukních, prototože tohle fakt nemá s veselohrou nic společného. I přesto vám možná bude připadat film směšný, nebo může nudit, jestli jste na něj třeba narazili jen náhodou. Pokud ale máte filmy s této doby rádi a případně taky slabost pro Natašu Gollovou (u mě platí obojí), tak vás myslím bude bavit. ()
Začátek slibný, občas jsem se zasmála především díky babičce Růženy Šlemrové, ale nakonec jsem to stěží dozívala. Nevím, Korbelářovi víc sedí v ruce ta sekera než klavír ... ()
Nejen že Nataša Gollová není odeální ve vážně mínění romanci, ale taky bych nezapomněl na to, že režisér J A Holman není ani Slavínský, natož Frič nebo Vávra. Následující Bláhový sen je ale ještě horší, nemluvě o Velké přehradě, kde jsou náznaky sluýby režimu velmi zjevné. V obou ale také Nataša Gollová hrála. ()
I když jsem velký fanoušek Nataši, tenhle film mě nudil od začátku až do konce. Drama. To určitě. Možná ve 40letech to tak mohlo vypadat. V dnešní době už nikoho neohromí.(15/100) ()
Velmi dobré obsazení, co do individualit, méně s ohledem na charakter rolí a hodně málo přesvědčivé, pokud jde o hlavní představitele. ()
Film sedící na dvou židlích (o vzplanutí zakázané lásky a intrikách a manipulaci člověka pomocí peněz), kde ani jedno téma nerozkreslil dostatečně podrobně. Nelíbí se mi styl hraní skoro u všech, co se ve filmu objevili - takové křečovité, dychtivé, snaživé 'hraní o život'; v konverzačkách, kde je víc lidí, všichni působí kašírovaně, skicovitě, jsou nepříjemně uřvaní a hyperaktivní, nepřirozeně se předvádějí, a když mají něco říct, občas vyblebtnou 'perly', které by nikdo v životě ze sebe nevyblekotal. Kontrastně k tomu jsou sekvence, kde se jen hraje, zpívá a/nebo tančí, na které se dívat dá. Abych to jen nehanil, ve filmu je pár míst, kde se kameraman vyřádil a zkusil něco nového. Například impozantně dlouhý záběr všech možných sportovních aktivit či 'koláž úspěchu' ke konci. ()