Som číslo štyri

Filmík, ktorý sa na nič nehrá. Dá sa to chápať buď tak, že je plný klišé, alebo že ide podľa pravidiel (COVENANT, JUMPER, PUSH). Film nenudí, vidno na ňom Bayovu produkciu a v podstate som rád, že Caruso dostal lepší scenár ako to bolo pri dementnom OKU DRAVCA, takže mohol vyniknúť jeho puberťácky štýl točenia filmov... Neškodná zábavka, ktorá trochu padá na hubu, pretože sa tvári ako začiatok série... (06.01.2012)

Při zpětném pohledu jsou jasné dvě věci: 1) že Caruso dostal obtížný úkol, když měl natočit první část očividně několikadílného akčního sci-fi příběhu; 2) že jestli někdy na tu filmovou dvojku (nebo klidně i trojku!) dojde, bude to nehorázná akce srovnatelná s těmi největšími blockustery několika posledních let. I Am Number Four totiž není ničím jiným, než jen nezajímavým rozjezdem pro jedno gigantické kulervoucí dobrodružství: -náct mi dávno není a líbilo se mi to. (17.04.2011)

Je to sympatický mladík, pochází z planety Lorien, říká si číslo čtyři a z jeho druhu už, po vyhlazení nepřátelskými Mogadoriany, zbylo jen pár. Se svým strážcem se stěhuje velmi často z místa na místo, protože není nikde v bezpečí a vyzrazení by ho mohlo stát život tak, jak se to stalo osudné pro jeho tři soukmenovce před ním (odtud tajemný název "Jsem číslo 4") Od nás se nijak vzhledově neliší, ale je obdařen zázračnými schopnostmi, které však ještě neumí dostatečně používat. V praxi to znamená, že se mu rozzáří dlaně a pak umí vrhat předměty několik set metrů daleko, pekelně rychle běhá a má obrovskou sílu. Ve filmu je však plně předveden jen zlomek jeho schopností a to je docela škoda. Má však jednu slabinu. I on, přestože pochází z jiné planety, se umí bezhlavě zamilovat. Na jedné střední škole, kam dochází pod falešnou identitou, střetně dívku, pro kterou ztratí hlavu a jeho úhlavní nepřátelé už větří jeho stopu. Milovníkům dospělejších scifi bude vadit jednodušší styl vyprávění, jaký tvůrci pro příběh zvolili. Náctileté publikum však film přijme bez problémů, protože obsahuje vše, co mladé publikum má v oblibě. Padají tady hlášky na současné internetové fenomény nebo seriálové ikony, ačkoliv hlášky to nejsou zrovna úderné. V hlavní roli září pohledný mladík Alex Pettyfer, z kterého dívky budou mít mdloby a mužské publikum zase bude slintat nad novou hvězdou Teresou Palmer, která svým agresivním sexappealem pokoří v jedné minutě vše kolem sebe. Timothy Olyphant jako dobrácký a starostlivý strážce už asi zažil lepší role, ale s šedivými skráněmi už se pomalu přehrává do mužů v letech. Nepřátelští Mogani nemají zrovna charisma na rozdávání, ale finální střet s nimi stál za to a byl pořádně zběsilý. Film má i klidné pasáže, režisér Caruso dávkuje emoce směrem k divákovi velmi úměrně a několikrát za film přijde s nějakým neotřelým nápadem. Rád sází na akci, takže není prostor pro nudu. A o to šlo tomuhle snímku především. 80% (13.03.2011)

Člověk by neměl dávat na první dojem. Nevím, jestli chtěl Michael Bay vycucat nějaký ten dolar na aktuálně populární a výdělečné upíří sáze, vybělené hrdiny vyměnit za sice nepobledlé, ale taktéž schopnostmi obdařené mlaďase a pokusit se pobavit i dojmout, každopádně já spokojený byl. I Am Number Four je kombinací ne moc vymazlené sci-fi, akčního filmu s několika vrcholy i pády a poměrně fungující teenagerovské romantiky. Všechny ingredience mají dost nestálé tempo, neřeší moc logiku, některé scény vyšumí do prázdna a jednoduše neuspokojí, jak by mohly. Až jsem si říkal, že by se hodil méně líný a více snaživý režisér. Přesto všechno mě nový Carusův (jeho Disturbia taky víc bavila vztahy a situacemi na plátně, než děsivým tajemstvím souseda) snímek nezklamal, občas pobavil a uběhl jako voda. Veškerá ta mimozemská vata se totiž časem stočí do klasické středoškolské romance, která baví. Přikráčejí i zlí mimozemšťané, kteří vypadají docela stylově, náš hrdina se začne pomalu nasírat a holýma rukama odrážet policejní auta. Alex Pettyfer a Timothy Olyphant hrají v rámci možností slušně, Teresa Palmer a Dianna Agron navíc skvěle vypadají!! Připomínky jsou, to ostatně vždycky, tentokráte mi to ale vlastně ani moc nevadilo.. (16.01.2012)

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)