Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Bratry jsme dnes začali, sestrami bychom mohli skončit - nepřestává mě udivovat, kolik filmů mě utvrzuje v odhodlání být do smrti i po smrti vděčná za to, že mám takové sourozenkyně, jaké mám. Holky, že vy byste mě ze schodů nikdy ne... proboha... jau-plesk-jau-plesk-jau-plesk-jau-plesk-jau-plesk-jau-plesk-jau-PLESK! (01.07.2008)

To nebyl horor, to byl přímo teror! Brilantní atmosféra tohoto psychologického dramatu mne už brzy po rozehrání záptlekty nenechala na minutu vydechnout. Ani ta pěkná muzikálová vložka s Baby Jane a klavíristou Edwinem v září drobných reflektorů uprostřed filmu nebyla tak úplně odlehčujícím prvkem, jak by se mohlo zdát, protože ani při pohledu na zestárlou pomalovanou Jane v dětských šatičkách nebylo snadné se oprostit se od vědomí jejího charakteru. Tam, kde se jiné hororové filmy snaží vystrašit diváka lacinými lekačkami a šokovat vizuálně hnusnými výjevy, tam Baby Jane naopak spomaluje, zůstává na chvíli stát, aby ještě více prohloubila napjatý vztah mezi dvěma sestrama a zvýraznila panující tíseň na každém kroku v oném domě. I po letech dokáže naplno udržet pozornost diváka, kterého téměř do poslední chvíle může provázet nejistota, zda je terorizovaná a ze soucitu tolik litovaná Blanche opravdu tolik nevinná... Mám-li tento film srovnat s Wilderovým Sunset Boulevard, vychází mi z Aldrichova snímku mimimálně velmi důstojné navázání v tématu nemilosrdných osudů zestárlých hvězd, které svého bratříčka občas připomene či doplní, ale nevykrádá a jde si vlastní cestou. Mám-li film srovnat s též zde často zmiňovaným Psychem, asi couvnu, protože teprve teď by slavný Hitchcockův biják s béčkovým příběhem dostal pěkně na frak. Dvě slavné herečky (byť šlo o moje první setkání s oběma z nich) nezklamaly a svými strhujícími výkony podtrhly jedinečný zážitek z filmu. Famózní snímek! 95% (24.08.2020)

Bette a Joan. Dvě rivalky, dvě skvělé herečky, se poprvé a naposledy sešly v jednom filmu. Výsledek je více než povedený, je radost je obě sledovat. Pro mě i zajímavý pohled na psychicky nemocnou Jane, Bette ji podle mě ztvárnila hodně věrohodně. K filmu jsem se dostal díky tomu, že jsem si přečetl, že Ryan Murphy bude natáčet sérii Feud a nelituju toho. Bette je jeden z největších talentů, co kdy byl a v Baby Jane to jen potvrzuje. (22.03.2017)

„Já nezapomenu. Vsaďte se, že já nezapomenu!“ Cítím určité zklamání. Hlavně z nezvládnutých žánrů. Hororem film není ani trochu (pokud už něco působí děsivě, a to spíš ve smyslu „creepy“, tak je to jen „dětský“ úvod), z thrilleru toho má snímek též minimálně (viz třeba marná snaha vyvolat užitím „dramatické“ hudby nějaké napětí při scéně s vypojeným telefonem, a řada dalších, podobně nefungujících scén). Teror je pak veden jen proti jedné ze sester (které jsem navíc nedokázal více fandit), nepřenáší se bohužel nijak na diváka. Jde tak pouze o psychologické drama (s občasnými překvapivými náznaky podivného humoru v podobě klavíristy a jeho permanentního šklebu…i když vztah s matkou také „stál zato“). A vše stojí na vlastně jediném kladu filmu, totiž hereckých výkonech titulní dvojice. Mě zaujala především Bette Davis a její duševní rozklad zřejmý hlavně ke konci filmu (ten navíc divákovi ozřejmí pohled na dosud viděné). Jen herečky však snímek utáhnout nedokázaly, kvůli nim a výbornému závěru pak dávám alespoň lepší průměr. (13.07.2016)

Napínavý thriller a povinná četba pro každého fanouška a tvůrce horroru - není zde totiž žádný kompromis jak po stránce dějové, dramatické, tak té temné, živočišné, brutální. Dvě ústřední postavy jsou načrtnuty přímo ukázkově, i když se ze začátku otírají o karikaturu - "hodná" versus "zlá" sestra, jemná a pokorná bytost versus jedovatá, zapšklá harpyje. Ve společně obývané vile postupně sílí dusná atmosféra a narůstá jak psychické, tak fyzické násilí ... Je to dokonalý mix nejlepších Hitchcockových filmů a slavného Sunset Blvd (oba filmy končí vlastně téměř stejně) - Bette Davis a Joan Crawford zde dostaly přímo mamutí prostor a využily ho do poslední mrtě. Krása. A hrůza. (08.12.2010)