Co se vlastně stalo s Baby Jane?

„Who the hell was Baby Jane Hudson?“ Život je jí divadlem. Nebude-li ve středu dění, jako kdyby nebyla. Ve své nové roli trýznitelky je přesvědčivá také díky tomu, že obětí páchaného (domácího) násilí je její vlastní sestra. Žena, která se opovážila být slavnější. Jen ony dvě, velký dům a vzpomínky, v nichž je Jane uzavřená stejně jako je Blanche uvězněná v domě (a stejně jako je její ptáče uvězněné v kleci). Vzpomínky na slávu, jež pominula. Na dobu bez televize, kdy měl obdiv obecenstva větší váhu než peníze. Na otce, jehož autorita je nově zpřítomňována samotnou Jane. Ta nepřipustí, aby se o přízeň, obzvlášť o tu mužskou, musela dělit se sestrou, na níž páchá fyzické násilí právě v momentech, kdy cítí ohrožení ze strany muže. Ať už jde Edwina, fixovaného na matku podobně jako Jane na otce, nebo o doktora s bílým pláštěm až po krk, připomínajícím zásluhou snímání z nadhledu vědce z monster hororu. ___ Jenže kdo stvořil monstrum jménem Baby Jane, není navzdory vysvětlujícímu prologu zřejmé. O hrdinkách nevíme dost, abychom pochopili neskutečnou krutost jedné a částečně dobrovolnou pasivitu druhé. (Tvrzení, že první je sadistka a druhá masochistka, dává smysl, nezakládá se však na tom, co nám sděluje film.) Vysvětlení spíše přímočaře šokující než uspokojující přichází těsně před koncem, který se oproti zbytku filmu odehrává na otevřeném prostranství, čím je na hranu únosnosti vystupňována bezmoc Blanche (svoboda na dosah a ona na ni přesto nedosáhne). ___ Nedostatky v psychologické profilaci hrdinek a zastavení dějového vývoje v poslední třetině napoprvé možná ani nezaznamenáte pro působivost Aldrichovy režie. Divadelní stylizaci (frontální snímání místností, světla umístěná v popředí, campy líčení) kombinuje s ryze filmovými výrazovými prostředky (transfokátor, netradiční úhly) a zároveň si dobře uvědomuje, že páteří jeho psychologického monster hororu (který oproti klasickým monster hororům nezatajuje, že titulním monstrem je ve skutečnosti osoba ženského pohlaví) jsou dvě hollywoodské divy. (Dle úhlu pohledu lze Baby Jane označovat také třeba za grand guignol, gotický horor nebo campovou obskurnost, marně jsem v ní ovšem hledal znaky černé komedie.) ___ Obě dámy zde do žánrových extrémů dovádějí rivalitu ze svých reálných životů. Obě přehrávají, protože je to jejich styl (v 60. letech již zastarávající) a protože můžou. Role jim to dovolují. Být samy sebou, velkými herečkami. Upřímně a bolestivě. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko (07.03.2017)

Film, který patří do kolonky...co mohlo vzniknouti před Psychem a co po něm. Ano, i já zde cítím, Sunset Blvd. a jiné filmy. Beru za plus to, že jsem se aspoň dověděl, jak to bylo s tou autonehodou doopravdy. Pokud Blanka tedy nekecala. V př., že bych byl jako jiní silněji zainteresován do obou (či aspoň jedné z nich) hereček, mohlo by to asi býti i na plný počet a je mi jasné, že pro ty, co je mají v TOPkách, to musí/musel býti slušný nářez. Sice nevím, zda bych chtěl svou verzi s např. Woodwardová vs. Baxterová či Bergmanová vs. Fontaineová (to by bylo!) lhostejno v jaké roli zda negativní či positivní, ale bylo by to bezesporu zajímavé. Takto jsem byl docela nezúčastněný divák z čímž jsem tak nějak dopředu počítal. Ani nemusím souhlasiti s kolegáčkem honajz2, páč to že je Blanka naprosto nevyužitá a scénárista (zajímalo by mě, jak je na tom předloha) si s její postavou očividně moc hlavinku nelámal, je holý fakt. A nakonec k očividné hl. STAR. Davisová je zde tak odporná a děsivá na pohled (což jsem ostatně věděl již dávno z fotek) že si dle mého, maskéři ušetřili práci. Dotvoření díla hrůzy je pak kompletní s její garderóbou. Ostatně, ona nebyla hezká pro mě nikdy. Herecký um ji ovšem neupírám. Tohle by už dnes nikdo nedal. Pokud by v té době vznikala ženská verze Jokera, donutil bych ji osobně, aby ho hrála, páč to by nasadilo takovou laťku, že by nikdo (včetně mne) ani nevzdechl v budoucnu po Nicholsonovi či Phoenixovi. A to si nedělám srandu. V každém př. jeden z dalších film. dluhů mám tímto splacen. Zda si to nechám či ne....to je ve hvězdách. A jsem rád, že mé lehké obavy o to, zda rež. dokáže zaplniti 133min. film aniž by nudil, se nenaplnily. (04.08.2022)

„Já nezapomenu. Vsaďte se, že já nezapomenu!“ Cítím určité zklamání. Hlavně z nezvládnutých žánrů. Hororem film není ani trochu (pokud už něco působí děsivě, a to spíš ve smyslu „creepy“, tak je to jen „dětský“ úvod), z thrilleru toho má snímek též minimálně (viz třeba marná snaha vyvolat užitím „dramatické“ hudby nějaké napětí při scéně s vypojeným telefonem, a řada dalších, podobně nefungujících scén). Teror je pak veden jen proti jedné ze sester (které jsem navíc nedokázal více fandit), nepřenáší se bohužel nijak na diváka. Jde tak pouze o psychologické drama (s občasnými překvapivými náznaky podivného humoru v podobě klavíristy a jeho permanentního šklebu…i když vztah s matkou také „stál zato“). A vše stojí na vlastně jediném kladu filmu, totiž hereckých výkonech titulní dvojice. Mě zaujala především Bette Davis a její duševní rozklad zřejmý hlavně ke konci filmu (ten navíc divákovi ozřejmí pohled na dosud viděné). Jen herečky však snímek utáhnout nedokázaly, kvůli nim a výbornému závěru pak dávám alespoň lepší průměr. (13.07.2016)

Krutá dráma žiarlivosti a nenávisti dvoch sestier, stárnucich hviezd, je desivou sondou do psychiky narušenej jednej z nich a na vozíku pripútanej druhej. Značná časť filmu sa odohráva v ponurom dome, kde ženy prežívajú svoje peklo. Vynikajúci scenár, ešte lepšie výkony oboch hollywoodskych hviezd ( Davis a Crawford ) podporené dobrou réžiou je okorenený skvelou pichľavou hudbou. (21.09.2008)

Noo tak tohle bylo poněkud silné kafe. Bette Davis předvedla jeden z nejůžasnějších hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděl. Pět hvězd nedávám jen proto, že mi to přišlo místy až trošku zbytečně natahované a těch chvil, kdy byl člověk trýzněn tím, co se děje nebylo až tolik. Jinak komu se líbily Plynové lampy (1944) tak tohle jistě bude taky. Jedná se bezesporu o kultovní americký psychothriller. A ne.. Měním na pět. Po týdnu. Ten film je fakt skvělý. (28.10.2011)