Treme

Rozhodně netradiční. A o jazzu, mimojiné. Určitě příjemné tempo a postavy všelijaké, úžasně prokreslené, prolínající se a míjející se - ale jsem na začátku, uvidím. Zcela jistě pro náročnějšího diváka a tak trochu fajnšmekra a to já úplně nejsem, takže asi nedocením, ale věřím, že to pro mnohé je lahůdka. (03.02.2011)

David Simon opět napsal jeden z nejlepších seriálů všech dob! Po několika prvních dílech bych sice nečekal, že něco takového napíšu, ale je to tak. Treme se rozjíždí docela pomalu, buduje atmosféru pozvolna a nikam nespěchá ani při vykreslování charakterů. Výsledek je však o to monumentálnější a přitom vlastně úplně "normální". Treme je místečko plné talentovaných pouličních muzikantů, přičmoudlých zlodejíčků, zkorumpovaných policajtů, ale i několika spravedlivých lidí se srdcem na pravém místě. Prostý lid a hudba v ulicích tvoří Treme a tím myslím jak město, tak seriál. Žádná jiná show zatím nedokázala tak komplexně a přesvědčivě vykreslit život celého města a především jeho kulturu (pozn. beru to tak, že The Wire není fixováno pouze na Baltimore). Zhlédnout Treme je skoro jako být v New Orleans osobně - jeden díl je jako hodinový zájezd do ulic Treme. Naprosto skvělé jsou také postavy, jsou nesmírně zajímavé, ale přitom stoprocentně lidské a přirozené. Každá má svou životní cestu, po které je radost ji skrz obrazovku doprovázet. Řekl bych, že z hlavní devítky je zhruba šest postav lepších než většina lídrů v jiných seriálech a to je co říct! 9/10 (21.08.2014)

Absolútny televízny klenot, k premiére novej časti ktorého by si každý z úcty mal dať viazanku alebo aspoň flatcap po vzore nekonečne nimi zásobeného Antoinea Batistu. Spolu s The Wire a Mad Men povinnosť pre všetkých, ktorí hľadajú v čase strávenom pred telkou aj niečo obohacujúce a to doslova - mňa David Simon dokopal nazad k pianu. Je škoda, že v našich šírkach o seriáli nemá mnoho ľudí potuchy, našťastie HBO si Simona stráži a tak je odklepnutá už i tretia séria. Každá sezóna sa podobne ako The Wire širšie venuje konkrétnemu sociálnemu problému, no nikdy nechýba jazz, ktorý sa zrodil v New Orleans a ako sa hovorí, dospel v New Yorku, v ktorom sa príbeh tiež odohráva, za čo dávam šiestu hviezdicu a modlím sa, nech seriál vydrží až po BP oil spill. (13.07.2011)

Po Pacifiku další hitovka z dílen HBO! Proč se mi TREME tolik líbí?! Může za to dějová linie New Orleansu a osudy obyčejných lidí, muzikantů a ghetta. V seriálu hraje skvělá jazzová, gosspelová a bluesová hudba. Nejde ji nemilovat! A muzikál to není. Jednoduše řečeno tenhle seriál má pohodovou atmosféru jako málokterý a na zpracování je znát přesná režisérská práce! (20.10.2010)

Feel the music. Přežít den, užít si noc a doufat, že všechno dobře dopadne. Jak poznamená jedna z postav, pracovní morálka v New Orleansu za moc nestojí, čemuž odpovídá i pozvolné tempo vyprávění. Trochu dramatu, trochu klábosení, hodně hudby. Treme je ještě méně akční než The Wire stejného autora. Oba seriály spojuje maximální důraz na postavy a pozornost věnována sociální síti, jež je spojuje. Nic se neděje z ničeho a za ničím zároveň není cítit scénáristický konstrukt, dramatický oblouk nebo jak to chcete nazývat. Když se něco má stát, stane se to: shit happens. Odmítnutí tradičních vyprávěcích prostředků (nediegetická hudba, uzavřené mikropříběhy, cliffhanger) neznamená, že je Treme seriál chladný a že nedokáže vtáhnout. Dokáže, pouze k tomu potřebuje více času. K poznání a pochopení postav. Pak už stačí jen náznak, podaný formálně stejně neokázale jako všechny ostatní, aby vám došlo a aby vás to sebralo. Závěrečná epizoda, kdy se cyklické vyprávění chytrým užitím jediné delší retrospektivy (díky které není vyznění tak beznadějné: prázdné x živé ulice) uzavírá a kdy jsem byl regulérně dojat, je toho důkazem. Co může být lepší referencí pro seriál, než divákova neochota opustit s poslední epizodou jeho hrdiny? Druhá série: Simon se stále nezaprodal. Drama vytváří tak, že nepůsobí vykonstruovaně. Postavy netýrá, ani je nenutí říkat bezobsažné věty typu "miluji tě". Akorát začíná lehce vykrádat The Wire (některé situace i záběry, což je ale věc režisérů), kriminalitu v ulicích New Orleans však využívá mnohem střídměji (a o to působivěji) než tamější hudbu, a pokušení začít psát další detektivní seriál zatím odolal. Během druhé série také vyniklo, jak výraznou postavu hrál Goodman. Možná ke škodě věci, protože kdo za něj bude hledat mezi novými i starými postavami náhradu, zřejmě si na své nepřijde. Téhle vyrovnanosti, kdy nikdo a nic zbytečně nevyčnívá, si však na Simonově práci cením nejvíc. Třetí série: Zůstává jazzové tempo, převrácení žánrových konvencí (do prázdna vyznívající detektivní pátrání, deziluzivní cesta za americkým snem, soudní drama bez rozsudku), neochota sahat po ozkoušených dramatických zkratkách a hledat pro hrdiny ta nejsnazší řešení. Čím dál naléhavěji se ale nabízí otázka, kdy se věrnost metodě mění v tvůrčí stagnaci? Na jednu stranu by to už vážně chtělo výraznější oživení, ale zároveň právě ta konstantní neuspěchanost, nepředvídatelnost a nenucenost obohacuje všechny Simonovy počiny o mimořádný kus pravdy. V podstatě jde hlavně o výsledek toho, že se zde na postavy myslí přinejmenším stejně tolik jako na diváka, jehož požitku není vše bezmyšlenkovitě podřizováno. Málokdo si v televizi, natož ve filmu troufne učinit podobný krok. 90% (10.07.2011)