(mOnkey)

Čistě subjektivně to nejlepší, co Spojené království v rámci komediálního seriálu kdy vyplodilo. Maximálně sympatičtí hrdinové (a to včetně podlézavého a úskočného Rimmera, skutečného intergalaktického dobrodruha, jemuž chyběl k velikosti pouhý ždibíček), kteří mají navíc každý svou minulost, dobré a špatné vlastnosti, svou osobnost (Rimmer je protivný hnidopich, Lister nemytý trouba, Kocour sebestředný a sobecký, Kryton obětavý a zároveň sarkastický, a nezapomeňme na Hollyho, který umí ďábelsky dobře dělat měsíc; ostatní s námi nestráví tolik času). Pokud bych si měl až do konce života pouštět už jen jednu věc, bez mrknutí oka bych volil hochy z Trpaslíka, jelikož ani po těch zhruba třiceti zhlédnutích mě nenudí, ba naopak, stále mě dokáží udivovat a hlavně pobavit svými dnes již legendárními hláškami, které stále s oblibou cituju. O legraci jde přece až v první řadě. Počet zhlédnutí: 30+. // Posledních několik let jsem sledování Trpaslíka pěkně flákal, viděl jsem ho celého asi jen třikrát. Zato jsem si ho ve zvukové podobě hodil do mp3 a mobilu a zároveň naordinoval jako pravidelného večerníčka, bez kterého jednoduše neusnu. Teď, po dvaceti letech pravidelného sledování, když znám jednotlivé scény a dialogy zpaměti, mi to dokonale vyhovuje. Počet poslechů: 55+. Dokonalé není nic, ale Trpaslík k tomu má za těch necelých 150 let filmové historie zatím nejblíž.

Cleesovy kreace jsou neuvěřitelné a věřím, že hodně lidí je může považovat za vrchol trapnosti. Mně se naopak, v kombinaci s jeho ksichtem, zdály brilantní. Přestože mají jednotlivé díly podobné schéma - postupné zaplétání se do lží - vždycky se vyvinou jinak a bez výjimky pobaví. Kdyby měly všechny epizody kvalitu Labužnického večírku, Němců a Psychiatra, plné hodnocení by Fawlty Towers neminulo.

Seznamte se s rodinkou Gallagherových. Matka je v trapu a otec Frank zase věčně zpitý pod obraz, a tak se šestice jejich potomků žijících pod jednou střechou musí protloukat životem sama. I když jejich britské jmenovce (zatím) neznám, jde poznat, že si z nich americké Shameless bere to nejlepší, co je zvykem vídat u spousty ostrovních seriálů, tedy cynismus, řádně černý humor, otevřený přístup k nahotě (Nebo je snad poslední položka devízou pouze zámořské verze? Brzy to snad zjistím.) a navíc přidává otevřenou kritiku americké zaprděnosti, konzervatismu a pokrytectví (týkající se mimo jiné víry). A přesně to jsou položky, které já můžu a kterými si mě seriál velmi rychle získal. Ale pochopitelně nejen jimi, ale i sympatickými postavami (postupem času všechny!), vtipnými dialogy a scénáři, které při vší té absurditě a nadsazenosti působí uvěřitelně a vyvolávají dojem, jako by je psal sám život. Což je při stávajícím počtu šestatřiceti epizod skutečně úctyhodný výkon. P.S. William H. Macy v roli nezodpovědného otce ale zodpovědného alkoholika je bez nadsázky brilantní a situace, které před něj tvůrci staví a způsob, jakým je Frank řeší, až nebezpečně často vyvolává nezadržitelné záchvaty smíchu. Ta postava je v podstatě politováníhodná, ale přes všechno svinstvo, které v průběhu seriálu provede, si u mě i díky pohodovému Macymu vlastně drží status sympaťáka. 85%

Chudák Wilík, tolik klacků, co mu život hodil pod nohy, tolik sofistikovaných principů a pastí, co dokázal vymyslet, takových nápadů co realizoval. A co je nejhorší, přesto toho zatraceného ptáka nikdy nechytil! : )