Polnoc v Paríži

"Woody Allen mi navrhl, abych hrál sám sebe v Annie Hall. Nabízeli mi třicet tisíc dolarů za dva dny práce, ale musel bych zůstat týden v New Yorku. Po určitém váhání jsem odmítl. Nakonec hrál sám sebe Mac Luhan v hale kina. Později jsem ten film viděl a vůbec se mi nelíbil." (Z autobiografie Luise Buňuela - "Do posledního dechu".) ... Půlnoc v Paříži je milý, ale přece jen trochu povrchní film, a Buňuel je v něm ztvárněn takovým způsobem, že jsem uvažoval, zda nejde o Woodyho pomstu. Odhlédneme-li od tohoto malého problému, dokázal Woody celkově překvapit, protože je to na jeho poměry docela fantasy (jak správně podotýká žánrová kolonka). Počáteční okouzlení se bohužel časem tak nějak rozplizne - zvláště ke konci, kdy přichází další skok do dalších "lepších" časů. Je sice nabíledni co tím chtěl autor sdělit, bohužel to jde na úkor původně pozitivního dojmu z viděného. Zdá se, že Woody nezvládl úplně dobře využít potenciál vlastního námětu. Možná to bude i tím, že na to, jak si děj zalidnil tolika slavnými pijáky, pije on sám až příliš střídmě. Přesto doporučuji všem Woodyho příznivcům, zájemcům o historii umění a samozřejmě ctitelům francouzského hlavního města. Škoda, že Henry Miller přišel do Paříže až těsně po zde vypíchnutých zlatých obdobích. Určitě by bylo zajímavé sledovat, jak se Woody vypořádává se všemi těmi filckami, kapavkou a syfilidou, které ve svém komentu vzývá pan verbal. (04.08.2013)

Owen Wilson dostal konečně pořádný prostor a dokázal, že umí zahrát i vážnější roli. Woody Allen natočil romantické drama a vsunul děj hned do několika století. Námět naprosto perfetní a příběh není typicky ohraný. Krása Francie dává filmu ještě krásnější náboj a kord v sunutím do minulosti za Hemingweyem. V té době, kam Gil cestoval byl opravdu zlatý věk a ta doba byla nádherná i pro mě. Midnight in Paris není opět film pro každého, ale já si své našel. Snad si jednou také udělám výlet za spisovateli zlatého věku.. 8/10 = 80% (29.11.2011)

"Jo, vy jste surrealisti, ale já jsem normální chlap..." Strašně dlouho jsem si myslela, že mě ten film bavit nebude. Protože Woody si z těch hrozných povrchních hloupých lidí dělá sice dělá srandu, ale naprosto vážně mě nutí se na film o nich dívat a to pořád nějak nemůžu rozdýchat. Jenomže potom nám odbijí hodiny, ono se to zlomí a film je najednou zábavný. Ale... stejně mám pořád v hlavě jakési pochyby a jednou půjdu možná s hodnocením níž. A nepůjdu. (11.02.2012)

“If I want to write something worthwhile, I have to get rid of my illusions.” Woody Allen nás po Barcelone zaviedol do Paríža a mne osobne priniesol ten najpríjemnejší filmový zážitok za poslednú dobu. Nádherne poetické, sprevádzané krásnou hudbou a zachytávajúce kúzelnú atmosféru Paríža - či už súčasného alebo minulého. Herci boli tiež skvelí - Owen Wilson, ktorý ma len utvrdil v tom, že patrí medzi hereckú špičku, pôvabná Marion Cotillard, ale aj všetky slávne osobnosti ako Hemingway (Corey Stoll) či Dalí (Adrien Brody). Úplne zaslúžene je nominovaný na Oscara za najlepší scenár aj film. Lepšiu reklamu Paríž ani nemohol mať. (03.02.2012)

Ano, svým způsobem je příběh takovou šálovinou, nad kterou když se zamyslíte, tak najdete spoustu logických děr a nezodpovězených otázek (např. jak se dostával do minulosti), ovšem když se od těchto věcí oprostíte a vnímáte tento snímek jako poetický, romantický a oddechový film s trochou fantasy a velikou atmosférou denní, ale i noční Paříže za tónů melancholické a sentimentální hudby, dokáže vás Woody Allen se svou Půlnocí v Paříži nadchnout. P. S. Chtěl bych takový děj vidět zasazený do Prahy - setkání s obrozenci, Nerudou, J. K. Tylem, B. Smetanou, apod. :) (03.03.2013)