Okresný prebor - Posledný zápas Pepika Hnátka

Tak takové to tedy bylo... Poslední zápas Pepíka Hnátka, kdyby se jen obešel bez vorlíčkovsko-troškovských humorů typu obrácený semafor, byl by geniální prequel, jakkoli sám o sobě má stejně jako původní seriál ke genialitě daleko. Hvězdičky raději čtyři než tři, už za tu zásluhu, kterou celý tento projekt má, a aby to nevypadalo, že jsem "nepochopil". Nejlepší byl stejně trenérův zápisník. Komentáře spacylemon, radek99, marigold. (13.01.2017)

Tohle je ONE MAN SHOW Miroslava Krobota, ostatní jsou hodně v závěsu. Krobot je do rolí ,,divnejch typů'' zkrátka předurčen...vždyť už když se jen zamračí!!! A ten hlas... :-))) Seriál znám, pár dílů jsem viděl, většinou jsem se bavil. Film plně navazuje na tématiku seriálu, který úsměvnou formou znázorňuje provinční fotbalové mače malých vesnic a městeček... Vyhrát je otázkou cti a každý bod se počítá, v širším kontextu profesionálního fotbalu však hráči působí jako karikatury a to tím víc, čím více se snaží připodobnit profesionálním klubům. Ta atmosféra mně bavila, bavilo mně i prostředí a typické provinční dialogy i řevnivost mezi Vetchým a Novotným. Stejně jako u seriálu i zde jsem se musel v údivu zamyslet nad faktem, že Luděk Sobota pokud neheká, nekoktá čili nedělá eheheheeee ze sebe za každou cenu debila, civilní až vážné role velmi dobře zvládá a dokonce mu sednou víc než jeho dřené ,,komediantství''. Přesto přeze všechno jsem tuhle komedii bral hodně s rezervou a přiznám se, že jsem moc tomu strachu mačaftu z Hnátka i mimo tréning nevěřil. Každopádně proč ne, rád si odpočinu u komedie, kde není Polívka, Holubová, Klepl ad.. a která se odehrává ve v pravdě originálním prostředí. Dávám tři kolečka od sekačky. * * * (14.09.2012)

nevidel som seriál (vôbec, ani jeden diel, ani len ukážky) a nevidel som ani "františek je děvkař", ale jan prušinovský bude asi celkom v pohode chlapík, lebo natočil - síce vyslovene (a výsostne) českú, no minimálne pre nás ešte dosť zrozumiteľnú (a čiastkovo aj istými "univerzálnejšími", presahovými momentmi a motívmi oplývajúcu) - pohodovú komédiu s príjemným humorom a skvostným krobotom; malé dielko, ktoré rozhodne poteší a získa si svojou úprimnosťou, viacmenej (dalo by sa už povedať) "oldschoolovo" poňatý film - v najpozitívnejšom zmysle, aký tento výraz môže poskytovať; istá nostalgia z celého toho príbehu zavanie; filma na diváka nekladie zbytočné veľké nároky a nevzbudzuje neprimerané očakávania - a preto sa mu darí celkom hladko plniť to, čo si autori (podľa mňa) predsavzali - pobaviť, rozosmiať, uvoľniť; (03.05.2012)

Pjequel s Kjobotem. O čutání, kde o tu kopanou vlastně nejde a to ani v djuhé lajně. Lidová „ne-zase-až-tak-moc“ komédie, kde „lidová“ není synonymem pjo fekálnost, pokleslost a bujanství jako u Tjošky. Kdyby si Pjušinovský zbytečnou malou domů v závěječné dvacetiminutovce, kdy to ztjácí tah na branku, nepodjazil nohy, tak... Ale jakýpak copak. Pjostě dobjý! Jen ti Slávisti zase budou bječet. (30.03.2012)

Nevtíravá úsměvná hořkosladká záležitost. Milé a ČISTÉ povídání, které rozhodně není žádnou taškařicí, ale upřímnou drobnokresbou venkovského života. Scénárista a režisér Jan Prušinovský na něj pohlíží smířlivě, nevysmívá se mu, ač jde o místo, kde se zastavil čas. Své postavy má odpozorované, některé jsou na české poměry slušně vnitřně komplikované, divák však může postrádat vyloženě kladného hrdinu. Já však nikoli, stačili mi typově přesní herci, kteří dokázali přenést na plátno mentalitu buranů, aniž by samotný film sklouznul k buranskému vyznění. Prušinovský totiž není (zatím, a snad to tak zůstane) žádný populista jako Renč nebo Vejdělek, svým příběhem překvapuje, jak je prostý a jednoduchý, přesto své kvality má. Má také nesnesitelného dědka Miroslava Krobota, který svou ubručenou postavu hraje minimalisticky coby netolerantního samorosta, kterého sžírá desítky let stará nevěra manželky (zase v tom bude fotbal). Právě jeho umanutost (selhávající srdce) se stane motorem vyprávění. Není to ale jen on, ale i jeho banda pohodlných pivařů, kteří se po herecké stránce nemusejí za nic stydět. Nestydím se ani já, že po delší době českému filmu šoupnu čtyři hvězdy. Smích tu totiž neznamená posměch.. (06.03.2013)