Srbský film

Tak tohle je snad ten nejzvrácenější film, jaký jsem kdy viděl! Především se mi líbí, s jakou grácií umí Srbové podat i ty nejodpudivější scény. Začátek se jevil spíše jako porno a nejenže jsem se celkem nudil, ale především jsem se podivoval, jak mohl snímek získat tolik pozornosti od hororové komunity. Až do poloviny filmu se totiž nestane vůbec nic a to je možná hlavní důvod, proč Srbský film tolik rozděluje společnost. Čtvrtina diváctva totiž nebyla vůbec schopna dílo dokoukat a na další část to byl až moc velký extrém. Naštěstí v druhé půli začíná ta skvělá znepokojivá řezničina, při níž jsem já sám některé scény pozoroval s přimhouřenýma očima. Scény jako muž co pomůže odrodit dítě a hned ho znásilní prostě nemají obdoby a to ani v hororovém světě! To vše navíc poměrně autenticky a graficky natočené. Já si sice dílo užil a v některých momentech mi dokonce připadalo velice vtipné, ale naprosto chápu rozporuplná hodnocení ostatních. Především však oceňuji originalitu a míru surovosti. Finále je pětihvězdičkový skvost a tak hodnotím velmi kladně i přes velmi pomalou a nudnou první polovinu filmu. 71% (16.09.2021)

Jak srbští obdivovatelé markýze de Sade natočili svůj film aneb Komicky šokantní variace na 120 dní Sodomy ve věku snuffu. Čtenáři Sadeho nebudou překvapeni ničím, co se zde odehrává (možná některým bude chybět koprofilie, kterou markýz svůj slavný traktát hustě prokládá, ale něco holt muselo ven, aby celek působil efektivně). Vše, co je na filmu dobré, se odehrává zhruba v první třetině - tajemství, očekávání toho, co se na hlavního hrdinu šije, napětí... Potom, když TO propukne, je to zase jenom ten starý smutný příběh z 18. století, který si člověk dá jednou a pochopí navždy. Že ho pochopil i Srdjan Spasojevič je sice fajn, ale už to holt není žádná revoluce jako tenkrát, před nějakými dvěstědvaceti léty. Mimochodem, je zajímavé, jakou popularitu si Srbský film vysloužil u (některých) fanoušků (filmového) horroru. A jakou popularitu si vysloužili např. Martyrs. Pro mě osobně není utrpení skutečným smyslem horroru. Markýz de Sade a jeho dílo může v horroru fungovat jako symbol, ale utrpení samo o sobě bude jen těžko alfou a omegou horrorové tvorby. Srbský film má v sobě lecos sympatického, ale za podívaní nestojí. Stejně se na něj ale každý podívá už ze zvědavosti - tak jako já. :-) (31.07.2010)

„Pořád seš umělec, jen prostě momentálně nezaměstnanej. A já jsem…tvůj anděl strážnej.“ Jenže i ten se může splést, a pak už jen bezzubě zírá, ehm…Filmu jsem se dlouho vyhýbal. Ale naskytla se mi příležitost ho zhlédnout a já do toho šel. Zprvu nenabízí nic až tak šokujícího, překvapilo mě spíš, že z čistě filmového hlediska to není žádný amatérismus, spíš naopak. Důraz je kladen na Milošovu otupělost, přesto už tu jsou jisté náznaky, a „milování“ se ženou ukáže, že ten démon tam někde uvnitř je. Po cca hodině ale přijde scéna, která…vše změní. Nejde jen o explicitnost, hnus a brutalitu. Jste svědky těch nejnižších, nejzvrácenějších animálních pudů, které v člověku někde hluboko spí a nikdo by je nikdy neměl budit. A tak u mě nakonec nepřevládalo zhnusení, jako spíš prázdnota a silně zneklidňující, nepříjemný pocit. Hodnotit pak takový film je těžké…já dám diskutabilní 2*. „Něco se ti nezdá?“ - „Já v podstatě nevím, co podepisuju. V čem to teda vlastně hraju.“ - „To ani nemáš vědět. Protože kdybys to věděl, nebudeš v tom tak dobrej…“ (10.10.2021)

Těžko hodnotit. Na jednu stranu si o tom můžeme myslet, že to mohl zplodit jen nějakej magor, na druhou stranu to můžeme brát jako film posunující hranici natočitelného dál. A že se tady k týhle druhý skupině řadí nejeden (úchylnej) uživatel. Mně ten film teda moc nenadchnul, tak 2/3 to je docela uspávající, nevzalo mě to a ani ta závěrečná "ostrá" třetina mě nijak nedostala. Co je moc, to je moc. Někteří uživatelé (ne všichni), co na to vypěli ódy, jsou dle jejich kometáře značně pošahaní, s takovejma individuama bych se znát teda nechtěl... 45% (02.05.2012)

To, že som toho už videl veľa a vydržím asi všetko je pri tomto filme bezpredmetné, pretože tento film si nepozrie len tak hocikto. Poriadny exploitation pre skalných fanúšikov daného subžánru je určený pre veľmi malé publikum a bežný hororový divák ktorý začína pri Kruhu a končí pri Sawe sa nechytajá a asi by to nevydržal. Srpski film je naozaj silná káva a sám som si pri jednej scéne povedal "to snád nie". V rámci svojho (sub)žánru splna všetky atribúty a dokonale plný to čo exploitation má, šokuje. Takéto halo si pri hororove pamätám naposledy asi pri Hostely, ale toto je iná liga a vlastne aj iný šport. Režisér Srdjan Spasojevic sa zaraduje do skupny europskych hororových režisérov, ktorý otriasli novodobým hororom a spravili malý humbuk. Dovolím si tvrdiť, že Srpski film je tá malá hranica medzi normálnym hororom a Japonskými shock horormi. Ocenujem explicitné násilie a to, že násilie nebolo samoúčelné. Film by som odporúčal každému divákovi, pretože pri tomto filme oceníte hodnotu slovného spojenia "ved je to len film". Nie je to nechutné. Je to hra s divákom počas polovice filmu, aby ho v druhej polovičke na konci dorazí už spomínané explicitné násilie. PS: Ako by povedal Vukmir, "To je film" :) PS2: Ale stálu sú lepšie filmy, ktoré zhnusia viac a intenzívnejšie(Martyrs, Haute Tension, Inside) (07.08.2010)