Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Sociálna dráma o dvoch bratoch, ktorí sa na drsnom kodaňskom predmestí snažia prekonať traumu z detstva. Nick a jeho mladší brat sa pretĺkajú životom poznačení nešťastnou udalosťou z detstva. Nick sa po návrate z väzenia venuje najmä pitiu piva a občasným návštevám posilňovne, brat sa po ženinej smrti stará o malého syna. Životy oboch sa náhle pretnú, keď sa obaja stretnú na matkinom pohrebe. (STV)
(viac)Recenzie (185)
Tá bezcieľnosť existencie človeka dokáže ísť pekne pod kožu. Kam to speje dnešná vyspelá európska spoločnosť, keď sa dospelý človek nedokáže postarať o svoje vlastné dieťa, čo s prehľadom zvládali všetky predchádzajúce generácie v oveľa horších podmienkach. A nezvládne ani akýkoľvek vzťah, s partnerom, kamarátom ani s bratom a dokonca nezvládne ani starostlivosť o svoju zranenú ruku. Kým prvý z bratov je iba bežný magor, ten druhý je extra trieda magorov, a už v polovici som si nevedel predstaviť žiadny dobrý koniec filmu. No predsa nezostalo všetko čierne, a mne zostal nepríjemne silný zážitok. –––– Tak na tri. Raz, dva, tri. Ahoj. ()
Oh, Seveřané nezklamou. Zase vymazlené severské tornádo. Miluju je! ()
Severská sociálna dráma o dvoch bratoch, ktorí prežívajú na okraji spoločnosti. Celý film tiahne dopredu famózny Jakob Cedergren v úlohe staršieho brata. Jeho postava je síce alkoholik, bitkár a asociál, ale cez to všetko z neho žiari snaha bojovať a držať hlavu nad vodou. Peter Plaugborg je tu naopak slabošský feťák, ktorý sa snaží postarať o svojho malého syna, ale zúfalo zlyháva. Mohlo by sa v priebehu filmu zdať, že pre našich dvoch hrdinov by tu bola iskierka nádeje, ale nezabúdajme že sme v škandinávskej kinematografii a scenár napísali Lindholm s Vinterbergom. Hlavne kvôli tej neopakovateľnej surovosti a chladu si myslím, že najlepšie drámy v rámci európskej kinematografie točia jednoznačne Dáni. ()
Vintenberg si vybral silné a vděčné téma rodin zničených alkoholem a drogami. Severská ostrost, ruční kamera a civilní herecký projev nám tak sprostředkují 100 minut hutných emocí, jež se rozhodně v českých filmech nedočkáte. Cedegren táhne celý film na svých silných ramenou a nestará se jen o šíleného Ivana, mladšího bratra, jeho syna, ale taky se stará aby divák neztrácel trpělivost a sledoval dál. Ne, že by ostatní hráli špatně, ale nikdo netáhne tak jako Jakob svý soustředěným projevem. Scénář není tak dokonalý jako u Vinterbergových klasik 90.let, ale své kouzlo má, dočkáme se scén, kdy nám nebude hezky i momentů, kdy budeme s hrdiny doufat v lepší zítřky. Každopádně, další důkaz slabého výběru na KFF 2010, protože dřív by se i takovýhle film ztrácel v lepším průměru a neodjížděl jako ikona. Příběh o tom, že boj s démony návykových látek se dědí z generace na generaci a poměr vítězů a obětí je dost nelichotivý... 70% ()
Severské filmy mi poslední dobou nějak vlezly pod kůži a nemohu se jich "nahltit", možná proto, že jsou úplně jiné než jakékoliv jiné filmy. Možná jsem měl jen štěstí, ale vždy mě mile překvapilo hlavně herecké obsazení - neokoukané a velmi kvalitní. Jediný problém, který s tímto filmem mám, je jeho přílišná dramatičnost sklouzávající až do kategorie uměleckých filmů založených na dialozích, které já příliš nemusím. Jinak ale velmi kvalitní film. ()
Strašně smutné a typicky severské. ()
Jedna z najpôsobivejších drám, zdrvujúca vo svojej jednoduchosti. Od Thomasa Vinterberga, režiséra slávneho Jagten s Madsom Mikkelsenom. ()
Zvlášť když zavzpomínám na výtečnou Festen, získávám dojem, že tentokrát postihla Vinterberga jakási tvůrčí slepota, kterou se snažil zamaskovat nebo zastřít docela drsným útočením na city. To je ovšem tak toporné, že se mi pod kůži neprobojovalo. Snad bude příště líp. ()
Príbeh ničím výnimočný, avšak ktorý upúta a svojou surovosťou a prirodzenou pôsobivosťou drsnej severskej sociálnej drámy.Dogma 95 opäť nesklamala. ()
Tohle je přesně to, co od dramatu očekávám. Žádný přeslazený homoušský obsazení a přitelplený konce, kdy prostě všechno dobře dopadne. Proč? Thomas Vinterberg ukázal, že prostě život dokáže bejt svině, a že i přes téměř spořádaný život se to stejně dokáže solidně posrat. Pěkně natočený, obsazený a zahraný severský drama podpořeno Vinterbergovým režijním citem dělá ze Submarina drsný, depresivní a neveselý snímek a to v dobrém slova smyslu. ()
Ze začátku mi to přišlo trochu nudné, než jsem se dostala do druhé části vyprávění a příběhy se začaly prolínat. Konečné vyústění děje byl pro mne hodně silný zážitek. ()
Hrozně mě to na.ralo. Za prvé jsem se na to hrozně těšil. Ta prvotní velká očekávání ale bývají zrádná. Násobí zklamání. A to se mi stalo se Submarinem. 1. proč vůbec vznikají filmy o totálních looserech? co mi mají dát? důkaz, že jsou někteří lidi od narození v prdeli? to přece všichni víme, každej z nás někoho takovýho zná. 2. když už chci šířit poselství lidí, kteří nemají co říct, proč to nevykreslím reálně? proč hlavního hrdinu, kterej se odmalička zpíjel a v dospělosti je odsouzenej k živoření nebo ke kriminálu, podám jako sice pokérovanýho, ale evidentně oduševnělýho, inteligentního, kultivovanýho typa, kterej by mohl z fleku zahrát univerzitního kantora? proč mu nevtisknu ošklivou, poďobanou tvář nějakýho neduživýho, ošklivýho kluka, kterýmu se mohlo přihodit totéž, a kterej by měl toho doživotního outsidera vepsanýho do tváře - přesně tak, jako tisíce a milióny takto skutečně ocejchovaných lidí? 3. nelíbil se mi příběh. nelíbili se mi hlavní hrdinové. nelíbily se mi epizody - s vraždícím tlusťochem, kterýho Nick nepochopitelně - románově nepráskne. nelíbilo se mi citový vydírání skrze malýho Martina. nelíbilo se mi, že Nicka připravili o ruku, stejně jako o ni kdysi přišel Jared Leto v http://www.csfd.cz/film/14317-requiem-za-sen/, přičemž se to Requiem celkově dost podobalo (náhoda??), nelíbilo se mi, že někomu spadne do klína balík prašulí za prodanej barák (kde na něj ta vožralá máma vzala ??), a ten někdo se je pokusí namnožit dealováním drog - proč by to v tu chvíli dělal - člověk závislej na tvrdé droze - makal jak šroub. Špaténka. Rádobyumění, faleš. Sorry všem, co nad tím chrochtáte blahem, jste vedle jak ta jedle. ()
Nemůžu si pomoc...prostě nedokážu dostatečně ocenit film o ztroskotancích, kteří si danou situaci způsobili sami a koukat se na to, jak se mají špatně... Natočeno dobře, ale tohle téma mne nebaví... ()
Těžce depresivní severský film, který nám 100 minut říká, že alkohol a drogy nejdou dost dobře dohromady s výchovou dětí. ()
Emocionální nářez. 100% ()
Film mi řádně zabrnkal na psychiku. Kam až lze zajít když člověk překročí svůj stín...Dánové se s tím nepářou a jdou až do morku kosti.Herci dostali dost naloženo.Muselo být velmi stresující tohle téma uhrát. A dobrý počin byl otitulkování filmu místo dabingu.Tvůrci použili hudební motiv totožný ze seriálu Most? Vynikající herecký výkon klučiny v roli syna mladšího z bratrů ()
Zase instantni depka, od ktere nejdou odtrhnout oci. ()
Za mňa lepšie ako Rodinná oslava, ale horšie ako dva neskoršie Vinterbergove filmy s Madsom Mikkelsenom (t.j. Hon a Chľast). Mám s tým podobný problém ako s Tajomnou riekou od Eastwooda - film režiséra, ktorého máte radi, nesie jeho rukopis, ale zároveň sa príliš tlačí na pilu. Pritom Submarino a Hon delia len dva roky a ten rozdiel je markantný (Hon zvládol ťaživú atmosféru s ľahkosťou a eleganciou). Takýto film mohol natočiť nejaký pseudoartový začínajúci americký režisér a nie sám veľký Vinterberg. Hoci opäť to je na pomery bežného smrteľníka nadpriemer, opäť má maestro šťastie na skvelých hercov - vrátane tých detských. ()
MANIFESTO, MINIKINOKAVÁRNA, Ostrava, 23.9.2010: Depresivní socíální drama ze zachmuřeného Dánska. Příběh dvou bratrů, sociálů, kteří se po dlouhé době setkávají. Jejich životy jsou depresivní a protkané nelegální činností. Oba jsou ale úplně jiní. Závěr je docela silný a došlo v podstatě k jakémusi rozřešení a rozhřešení. ()
70% Na severu se rodí čím dál tím více kvalitních filmů, Submarino není vyjímkou.. Realtický, tvrdý pohled na život dvou bratrů, kteří už od mala nemají jednoduchý život. Příběh v temné, depresivní atmosféře funguje, ale na konci nezapůsobí tak, jak by měl - dojemně. ()