Jana Eyrová

Precízne v obraze, precízne v hudbe, precízne v herectve. Až na to, že Jane Eyre je jeden z tých príbehov, pre ktoré akosi nemám pochopenie. A v ktorom mi strhnutie Fassbenderom nestačilo. (13.06.2014)

Film mi téměř od jeho začátku navodil podobné pocity jako jsem měla při svém úplně prvním čtení Jany Eyre. Do této doby jsem viděla pouze jednu televizní adaptaci z roku 1996, která mě hodně zklamala svým zpracováním závěru knihy. Zde sem si ale mohla vychutnat příběh v plné kráse, bez žádných ohromných skoků v ději. A abych nezapomněla - Michael Fassbender, Mia Wasikowska i Judi Dench (kterou samozřejmě nesmím vynechat ;) ) se svých rolí zhostili opravdu na výbornou. (25.06.2011)

Výborné - výborně zahrané, výborně natočené, výborná výprava... jen je to skutečně už asi miliontá druhá adaptace Brontëové klasiky. A také je zvláštní, že ač dvouhodinové, přesto mi to přišlo nějak "zkrácené" a místy ochuzené, na to, jak rychle to uteklo. Klidně i půlhodina navíc by, podle mě, neuškodila. (13.08.2011)

Přesní a charizmatičtí herci (hlavně Fassbender), nádherná hudba Daria Marianelliho a samozřejmě také pevná režie Caryho Fukunagy. Všechny tyto faktory daly dohromady vznikout skvělé adaptaci Charlotte Brontëové. Škoda, že je místy znatelně cítit menší rozpočet a některým scénám by velkolepost vskutku slušela. A v neposlední řadě jsem měl trochu problém s Fukunagovým temným pojetím celého života Jany Eyerové, některé téměř až hororové prvky a laciné lekačky se skutečně mohly vynechat. (15.08.2011)

Klasický příběh s citem a perfektním hereckým duem, jaké to pohlazení pro srdce romantikovo. (30.01.2012)

Romantická část mojí duše plesá radostí. Červená knihovna bez kýče? Nová Jana Eyrová je důkazem, že to jde. Známý příběh (na který si ale možná nepamatujete) dostává nový kabát, a to tak syrový, drsný, přesto hrající na emoce, jak jen to Britové dokážou. Mii Wasikovske oduševnělou, životem zkoušenou a houževnatou vychovatelku uvěříte od prvního okamžiku, kdy překročí práh Thornfield Hall. A Rochester? Těžko si představit drsnějšího a zahořklejšího gentlemana, který má co skrývat. Jana Eyrová se povedla ve všech ohledech: jako psychologické drama, romantika, historická podívaná a místy i jako horor. Každý dlouhý záběr na blata, každé Janino procházení se zahradou a její pohled má svůj smysl. Filmu by jen slušela delší stopáž, protože mám pocit, že spousta toho zůstala nevyslovena. Varování 1: možná budete mít nutkání si přečíst předlohu, jako já. (30.07.2011)

Po dlouhé době snímek, který mě chytl a nepustil dřív, než se závěrečnými titulkami. Pan režisér i herecké obsazení si vedou přímo skvostně a tak nezbývá než jen obdivovat. Je hezké, že i dnes se dá již tolikrát zfilmované literální dílo znovu zpracovat takovým excelentním způsobem. Poklona! (28.04.2012)

Silne historicke drama ala Pride & Prejudice, ktere vas sice unudi k smrti, ale je nutne ocenit jeho nesporne kvality - hudba, kamera, priroda, herci. Pro milovniky podobnych romantickych dramat z dob teticek s osuntelymy korzety je Jane Eyre povinnost. 6/10 (09.09.2011)

Předlohu jsem (jako obvykle, jde-li o klasiku) nečetla, zpracovanou jsem ji předtím viděla několikrát, naposledy dokonce našimi českými filmaři. Celkem je těch zpracování asi osm a vlastně všechny, které jsem z nich dosud viděla, se mi líbily. Určitou výhodou je, že mi britské ostrovy té doby z hlediska historie příliš neříkají. Abych se přiznala, musela jsem i nahlédnout na net, abych vůbec věděla, do jaké doby mám tento film zařadit (jsou to 30. léta 19. století). O co méně o té době vím, o to víc ji miluju zpracovanou britskými filmaři a tento film není výjimkou ale naopak potvrzením. Postavy přesně jak jsem si je představovala - Mia Wasikowska je velmi oduševnělou Janou, příjemná Judi Dench jako paní Fairfaxová, Jamie Bell jako pastor Rivers a... Michael Fassbender jako pan Rochester. Ač např. o pastoru Riversovi jsem vždy měla chybnou představu, myslela jsem totiž, že má být jen studený psí čumák, jenže podle knihy měl být krasavcem a jeho vzhled měl kontrastovat právě s tím chladem povahy... Tak potom se ani Bell ani Brzobohatý (který hrál Riverse v české verzi) do této role nehodili, (i když Jamie Bell, jak jsem zahlédla kdesi na IMDb, je na 20. místě žebříčku nej sexy mužů, takže se mnou nemusí každý sdílet názor) ale vůbec mě nenapadá, komu by ta role sedla. Jelikož rozhodně nejsem ta pravá pro zhodnocení kamery a režie, pokusím se o zhodnocení samotného příběhu, jak nám byl předložen filmem. Srovnání s Pýchou a předsudkem (a proč právě to, viz můj milý Deníček). Vždycky trpím při Janině dětství - zejména tou tetou a tím představeným té školy pro mladé osiřelé dívky v Lowoodu (při tomhle zpracování jsem trpěla zvlášť, neboť zcela chyběly postavy „hodných” učitelek), pookřeju, jakmile se objeví Hellen (moc dlouho se ve filmu neohřála) a nedokázala jsem se od filmu odtrhnout od té chvíle, kdy se na scéně objevil pan Rochester (to se mi u předchozích zpracování nestalo ;-)). Zdálo se mi však, že byl Janin další život podán o něco svižněji než tomu bývá v seriálech (vzhledem ke 2 hodinám, které tomu mohli věnovat, je to pochopitelné), o to více se mi film líbil. Druhé zpracování (už to udělalo to české), kde se nekonal až tak velký závěrečný happy end, což mě taky potěšilo. Připojuji ještě kousek z hodnocení mé kamarádky, která film viděla v kině (s 30 dívkami skoro vyjeknuvšími v témže okamžiku a 1 hochem, který zřejmě "byl přijit"): „Tím filmem jsem byla tak fascinovaná, že jsem si hned objednala knihu a přečetla ji jedním dechem. Možná, že kdybych provedla celý postup opačně, nebyla bych z filmu tak nadšená, nicméně i po přečtení mám dojem, že v podstatě věrně zachovává jak děj, tak i postavy.” (07.12.2011)

Stejně jako Chickenka,mohu rozhodně pochváliti obsazení,které je sice perfektní,ALE když dojde na mr.Rochestera,tam tedy spokojen býti nemohu. Nechápejte mne zle,ale jeho knižní předobraz je,nařvaně uřvaný až hulvátský člověk,který se s ničím a (a skoro) s nikým,nemaže. Což je ale v knize částečně vysvětleno a já to jen konstatuji. Právě to se mi na něm vždy líbilo. Ovšem jako vždy squellý Míša Fassbender,pojal svého Rochestra,jako milého,lehce arogantního seladona (který mluví celý film tak jemným a tichým hlasem,že jsem ho skoro neslyšel:) a věřte mi,že knižní Rochester tedy rozhodně slyšeti je), což má k originálu,opravdu daleko. Nejblíže ze všech jsou k této postavě pro mě- Jan Kačer a Orson Welles. Bez debat. Což vůbec nesnižuje jeho výkon. Taky režiséra nemohu pochváliti za to,že na konci není prakticky vůbec poznati,že mu shořel Thornfield nad hlavou atd. Dokonce jsem se po1. domníval,že vůbec ani není slepý. Pro neznalce,knižní protějšek dopadne o DOST hůře,i když...v žádné verzi nevypadal žádný Rochester nějak extra tělesně zdecimován,což mě vždy poněkud,mátlo. I když,asi chápu proč dodnes nikdo neměl odvahu, jíti s kůži na trh. Což ale neznamená,že aspoň Fukunaga,se nemohl v tomto směru,pořádně rozjeti a ukázati divákům,celý rozsah tělesného poškození. Tím se totiž v předloze,ještě více stvrzuje opravdovost Janiny lásky k němu. Takto v každé verzi dostaneme jen lehce očouzeného:) a zarostlého Rochestera,který tím pádem jen vypadá,že byl líný se nějakou tu dobu,holiti,heh. Mia W. tímto dokazuje,že je do 19.st. jako dělaná (viz.Burtonova Alenka o rok dříve) a za tu neskutečně úchvatnou kameru a výpravu,včetně kostýmu+interiérů/exteriérů,která díky pastelově temnému odstínu,vypadá prostě žůžově! bych dal okamžitě toho naháče s mečem. Scénáristku bych za ten úvod,kdy Jana přespává venku (v knize je to tuším 3dny a 2 noci a na po1. mě to dosti šokovalo,páč jsem to tenkráte nikde neviděl v žádné verzi a tudíž,jsem na to nebyl připraven) a co osobně považuji za důležité v celém tom příběhu,nejraději políbil. A scény s Janem Křtitelem Riversem a jeho sestrami (které jsou,ale to nebudu prozrazovati) patří pro mě,k vrcholům celého filmu a vždy si připadám,jako bych cestoval časem. Škoda opět jen té délky. Být to jen o půl h. delší,myslím,že bych mohl jíti i na plný počet. Na 2.str., pořád lepší, než 93min.;) (14.08.2019)

Veľmi citlivo natočený a nežný snímok, ktorý ani na sekundu nenudí. Má však jednu vadu - pravdepodobne kvôli kvetnatosti a archaickému pátosu v dialógoch sa mi nepodarilo tak úplne preniknúť k postavám, ktoré, hoci sú vynikajúco zahrané, predsa len pôsobia trochu nereálne a takpovediac "nadpozemsky". Celá tá dráma medzi Jane a Edwardom tak vo mne vzbudila menej emócií, než mala a mohla. Funny fact: vo filme hrá Viserys Targaryen a ja som si to všimol až v trištvrtine stopáže. (30.08.2011)

Není to špatné, ale předchůdce z 96tého mě za srdce chytil více. K postavám jsem neměla nijak zvlášť velký vztah. Nebylo to tím, že by to snad bylo špatně zahráno, po herecké stránce skvělé, ovšem film měl na mě příliš velký spád, než abych si na hlavní charaktery udělala nějaký prostor a strádala, či se radovala s nimi. Pokud si budu chtít Jane někdy zopakovat, raději sáhnu po starších kouscích.(MFFKV 2011) 60% (02.07.2011)

Dlouho jsem se na film tesila, predlohu si precetla... a prestoze jsem cekala hodne moc a vetsinou, kdyz moc cekam, byvam zklamana, tak po shlednuti mam pocit, ze jsem dostala presne to, co jsem ocekavala a jeste o trosku vic. CJF ma neuveritelny cit pro detaily a umi dat filmu neuveritelnou atmosferu, ktera na vas doslova dycha s kazdym zaberem... o to vetsi umeni u filmu, ktery byl tolikrat zfilmovan, kdy naprosto presne vite, o cem film je... Jestli se skutecne tesim na nejaky pristi filmovy pocin nejakeho rezisera, tak je to od Caryho Jojiho Fukunagy. (22.10.2011)

Brilantne natočená romantická dráma, ktorá nepostráda skvelú atmosféru, veľmi peknú dobovú estetiku a emóciami nabitú romancu medzi výborne zahranými postavami. Na druhej strane ma za celú svoju stopáž ani raz dejovo nestrhla či pocitovo nenadchla a to ani napriek slušnému množstvu zvratov. (7/10) (01.02.2012)

Áno, veľmi známy román, každým chválena Janička, veľa cien, ale pre mňa nič, čo by ma zaujalo... fuj, 2* je len kôli ich fanúšikom ... (03.06.2012)

"Jana Eyrová" není zrovna film, na který bych se rád díval sám, ale zajímal mě, proto jsem využil příležitost a podíval se na něj se svou přítelkyní. Musím říct, že mě hodně zajímalo, jak bude fungovat spolupráce Mii Wasikowské a oblíbence Michaela Fassbendera. Musím říct, že jsem byl hodně překvapený, jak jim to fungovalo. Michael Fassbender zase ukázal, že nezáleží na tom, kolik filmů ročně točí, pořád je dokonalý a pokaždé jiný a osobitý. Na něj bych mohl pět chválu neustále, ale musím vyzdvihnout i Miu. Jako Australanka se s britským prostředím sžila krásně, ale hlavně podala výborný výkon, za který jí odpustím i "Alenku v říši divů". Neznám předlohu a tohle bylo i mé první filmové setkání s Janou, ale myslím si, že některé momenty zde byly přece jen slabší. Především pak chvíle, kdy si konečně řeknou, že se milují. Z britské konzervativnosti a chladnosti se najednou přešlo k americkému úsměvu a maximálnímu projevování citů. Já vím, že divák tohle chce, ale nebylo by lepší, kdyby mírná odtažitost nadále zůstala? O to silnější by pak mohl být závěr, který přece jen dokazuje, že knihy Charlotte Brontë nebyly jen obyčejnou červenou knihovnou a mají svou sílu i v dnešní době. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/07/runaways-rok-jedna-nedotknutelni-johnny.html (22.02.2013)

Povedená filmová adaptace, skvělá kamera, v rámci možností snesitelné škrty, jediné co bych vytkla, byl překotný konec, který jsme si my, milovnice tohoto díla, opravdu nemohly dostatečně vychutnat. Co se týče výkonů - Michael Fassbender byl excelentní Rochester, s minimem výrazových prostředků dosáhl maximálního účinku, je to charismatický herec a tam prostě stačilo, že byl. Mia Wasikowska - přestože typově na Janu seděla, nebyla úplně Janou podle mých představ. Vše vsadila na melancholickou strunu a u této jedné polohy už zůstala po celý film. Janu si představuji jako mnohovrstevnatější, energičtější, "živější" bytost, než jak tomu bylo zde - v tomto smyslu mi více konvenují představitelky Samantha Morton, Ruth Wilson, Zelah Clarke nebo naše Marta Vančurová. Původně avizovaná Ellen Page by proto z mého pohledu byla vhodnější Janou. Všechny ostatní postavy, zmiňuji Judi Dench jako paní Fairfaxovou a dětské postavy Adélku a malou Janu, byly excelentní. (11.07.2011)

Film se naprosto dokonale shoduje s mou vlastní adaptací, kterou jsem si přehrávala v hlavě při čtení knižní předlohy, ale s jedním podstatným rozdílem - Jane Eyre z knížky jsem nemohla vystát a Jane Eyre z filmu jsem si naprosto zamilovala. Nemám filmu co vytknout, protože naprosto vystihl celou podstatu a atmosféru příběhu o Jane Eyre. 95% (02.12.2011)

Tenhle konzervativní romantismus mi nějak nejde přes pysky. Zcela nezáživný a plochý děj, ve kterém sledujeme nevýrazné herectví Wasikowské a chladného Fassbendera, jež akorát vyměnil roli Magneta za Wolverina s rozedranou duší. Pěkně natočený film, ovšem bez jakýchkoliv uvěřitelných emocí. (17.01.2012)

Označovat Brontëové román za pokleslý má asi takový smysl jako kritizovat Berlioze za to, že zůstal v zajetí dur-mollové tonality. Romantismus je pryč a kdo by dnes tvořil v jeho intencích, zůstal by samozřejmě nanejvýš druhořadým umělcem (a uživil by se nejspíš u filmu). Velikost a originalitu všech starých uměleckých děl můžeme pochopit a ocenit jedině v kontextu jejich místa v kulturním vývoji naší civilizace. Jestliže nám na těchto dílech připadá něco banální, směšné, anebo - typicky pro romantické umění - přepjaté, pak je to právě proto, že tato díla se stala součástí naší kultury do té míry samozřejmou, že je obtížné domyslet stav, kdy samozřejmostí nebyla. Sentimentalita nezačínala jako Červená knihovna; byl to objev romantického období a představoval významný přínos ve vývoji západního humanismu a individualismu; je to cosi, co většina nezápadních civilizací dodnes pořádně nechápe nebo teprve rozdýchává (např. bollywoodské slátaniny mají v Indii kvalitativně odlišnou recepci než u nás). --- Charakteristický je zdánlivý paradox, že nad historicky „překonaným“ uměním nejčastěji ohrnují nos týpkové s gramotností na úrovni houpacího koně, kteří například horují pro hudbu, jejíž kvality by pokládal za předpotopní a primitivní už Bachův dědeček. --- Převyprávět klasiku pro soudobé médium, tedy například zfilmovat prachstarou předlohu, je pro umělce zvláštní a dost riskantní úkol. Nechť se s problémem vypořádá jakkoli, dílo je zásadní a objevné jen jednou; jakmile je jednou vstřebáno, namísto kontroverze a ohromení nastupuje pieta a úcta. Jana Eyrová už prostě nikdy a nijak nemůže vyvolávat tytéž pocity, jaké měla v době svého vzniku. Má se soudobý umělec svědomitě snažit o intepretaci díla přísně dobovou („historically informed performance“), anebo je provést tak, aby co možná nejsilněji oslovilo soudobého recipienta? Podle mého názoru oba póly (i všechny polohy mezi nimi) mají své opodstatnění a hodnotu. Obojí ovšem klade na interpreta velmi vysoké umělecké nároky a nevkusný hybrid bývá velmi častým výsledkem takových pokusů. --- Fukunagův přístup bych zařadil spíše mezi ty pietní. Dopouští se zkratek a zjednodušení právě jen v té míře, v jaké je to u filmové adaptace románu nevyhnutelné. Jinak využívá jen ty výrazové prostředky, které jsou adekvátní. Nemodernizuje, nekomentuje, nesnaží se dílo přiblížit soudobému vkusu. Podle mého prostého diváckého názoru to snad lépe zfilmovat ani nešlo. Vkusná a přiměřená je i kamera a hudba. Berte nebo nechte být, ale neprozrazujte v sobě ignoranta tvrzením, že je to kýč. --- (11.06.2012)