Jana Eyrová

Proč „jen“ tři hvězdy? Problém je v hercích, konkrétně v ústřední dvojici. Michaelu Fassbenderovi jsem totiž Rochestera ani trochu nevěřil. Nevím, možná je pro tu roli moc velký „hezoun“, možná je to něčím jiným, ale nebyl zdaleka tak chladný a nelidský, jak jsem si ho představoval a jak je vylíčený v knize, a měl jsem z něj ten dojem, že roli získal hlavně díky současné popularitě a ne na základě jakéhokoliv castingu. Neustále jsem musel myslet na Ralpha Fiennesse a na to, co předvedl ve Vévodkyni. Ano, tak nějak bych si Rochestera představoval. A pak je tu Mia Wasikovská – ta se pro roli Jany hodí a hraje dobře, jenže se zmíněným M. F. podle mě dohromady vůbec nejde a z jejich společných scén jsem cítil minimum (jakýchkoliv) emocí. Škoda, škoda. Jinak je film natočen dobře, obzvlášť „pýchopředsudková“ kamera dělá krásné obrázky, ovšem to mě od nudy neochránilo. Ani Dario Marianelli se tentokrát bůhvíjak nevytáhl. (05.02.2012)

S Jane Eyre se mi opět připomněl onen pradávný problém: Jak posuzovat filmovou adaptaci knižní předlohy (navíc tak profláklé)? Podle mého názoru by se film měl posuzovat naprosto nezávisle (oprostit se od předlohy, na chvíli na ni zapomenout). Nemuselo by pak docházet ke zbytečným zklamáním a rozčarováním typu to se vynechalo, tamto se zkrátilo, tohle je jinak... apod. Divák by tedy měl vnímat a posuzovat pouze film sám o sobě a nehodnotit podvědomě vlastní očekávání založené na znalosti knižní předlohy. To jen tak na úvod... V případě Jane Eyre mohu za sebe konstatovat, že film se povedl... Klasické vyprávěcí schéma není nijak převratné, avšak pomocí zručné montáže příběh perfektně drží pohromadě a bylo by myslím docela obtížné najít slabší okamžik, zbytečnou scénu či rušívý záběr. Fukunaga vypustil svoje postavy do poměrně syrové a temné atmosféry, která výborně souzní s jejich trudnými osudy. V dialozích jim scénárista zachoval literární akcent a i v ostatních ohledech film působí příjemně staromilsky a konzervativně. Mia Wasikowská i ten slavný Fassbender odvádějí skvělé herecké výkony, díky nimž jsou charaktery jejich postav perfektně vykresleny a "vysvětleny". Díky tomu také vztah Jane-Rochester vytváří potřebné napětí, které rozvíjením příběhu sílí a vrcholí v notoricky známém konci. S tím ovšem (s jako jediným prvkem filmu) mám malý kacířský problém: A teď následuje SPOILER: Dle mého by filmu mnohem více prospělo - a příběh by se dostal do ještě mnohem zajímavější polohy - kdyby Jane nezamířila z Thornfieldských ruin za svým ztrápeným Edwardem, ale naopak k jeho hrobu... Takto mi to finále (uvážíme-li všechy podivuhodné náhody, ke kterým mezitím došlo), přijde až příliš sladkobolné. Tedy uvítal bych raději, kdyby bylo pouze bolné... Když už deprese, tak pořádná! (4 a 1/2*) __Edit 3.9.2011: Podruhé se mi to líbilo ještě víc. Beru zpět slova o sladkobolnosti a i ten závěr je ok. Nechť tedy Rochester žije... Nějakému letošnímu filmu musím konečně dát 5*, tak nechť je to tento :) (28.07.2011)

Kostýmní romance s velmi dobrými hereckými výkony.. přesto bez života!! Vměstnání mravně zásadového románu, který čítá několik set stran, do dvouhodinového filmu je pokaždé úkol obtížný a především nevděčný. Viktoriánská éra tu může prostupovat každým záběrem a tvůrci můžou lpět na detailech, tahle klasika britského romantismu přesto nedýchala tak, jak bych si představoval. A to ani přesto, že hlavní hrdina soustředěného Michaela Fassbendera je romanticky rozervaný a hlavní pobledlá hrdinka Mii Wasikowské navenek vyplašená a uvnitř nesmírně silná. (14.02.2013)

Mohlo by se zdát, že nemá smysl zfilmovávat (po víc jak?) dvacáté předlohu Charlotte Brönteové, když se do povědomí diváků zapsalo hned několik verzí: Stevensonův gotický horror s Orsonem Wellesem (1944), Zeffirelliho přímočaře klasicistní (1996) a různé BBC seriály - soudě dle ohlasů - nesoucí se v duchu mírně historizujícího herritage cinema. Ta Fukanagova má ale své právo na existenci, protože Janu Eyrovou ukazuje jako pěkně feministické éro, které oproti dobovým konvencím vyznává rovnoprávnost pohlaví na místo pokory, což ospravedlňuje i závěrečný odklon v případě nedořečení/neukázání "prozření" jedné z postav. (Prozření se zde totiž odehrává v ryze mentální, nikoliv tělesné podobě.) Že nejde jen o ilustraci knihy, stvrzuje i narušení chronologičnosti, kdy je nám valná většina příběhu zprostředkovávána ve vzpomínkách, které jsou filtrovány skrze ústřední protagonistku. Díky tomu jsme na ni mnohem více napojeni, a tak můžeme dění prožívat spolu s ní, aniž by se sklouzávalo k sentimentu či patosu. Nespoléhá se ani na "tradiční BBC kvalitu", ačkoliv daný štempl před filmem najdeme, protože na místo předvádění výpravy je patrná snaha o větší autenticitu, kterou zajišťuje snímání ruční kamerou a upřednostňování přirozeného světla před umělým. Na místo dodržování tradičních postupů (hodně důležité je rozestavení postav v mizanscéně, pozoruhodný je i žánrový a s tím spojený formální zlom po jednom zásadním odhalení - bodu zlomu) se tato adaptace více blíží uměleckému filmu, a tak není na místě se pozastavovat nad Fukanagovým výběrem látky. (03.08.2011)

Čo som si ako prvé počas filmu všimol boli precízne, zmysluplné a do uší bijúce literárne texty, ktoré spolu s pekným soundtrackom, výbornou kamerou a krásny prostredím dolaďovali atmosféru Jane Eyre takmer k dokonalite. Aj keď stopáž filmu je síce trošku pretiahnutá, no herecké výkony oboch hercov a krutý, ale hrozne dobrý koniec tu dlhú stopáž prevyšujú. Čo ale môžem filmu vytknúť sú cirkevné kecy ohľadom boha a pod. , ale berem to 19st. ako aj všetky storočia pred ním boli na hlavu padnuté. (22.09.2011)