Nagano 1998 - hokejový turnaj století

Nejkrásnější okamžik sportovních dějin České republiky. Při spoustě momentů mi vyvstávala husí kůže a i když jsme věděl všechny zápasy jak skončí, tak pořád jsem byl napnutý u zápasu s Kanadou a štvaly mě nečisté a nepotrestané zákroky Rusáků. Ohromná podívaná, na kterou bych mohl koukat denně dokola. Jako dokument to není nic moc, ale podobná věc žádné zpracování nepotřebuje. Čeští hokejisté tam svými výkony a rozhovory vytvořili skutečně pětihvězdičkový příběh. Samozřejmě se skvěle podíleli i komentátoři, jejichž některé výroky nebudou nikdy zapomenuty. (05.06.2012)

Tohle hodnotit nejde, z hlediska dokumentární filmařiny průměr, z hlediska scénáře psaného českým hokejovým týmem a z hlediska vzpomínek nabitých všemožnými emocemi bych tu zase vypálil pár superlativů... Každopádně má tenhle úspěch českého hokeje místo v mém srdci, stejně jako titul mistrů světa z roku 1985, což, když tak nad tím přemýšlím, jsou moje nejranější sportovně-fanouškovské vzpomínky. (15.01.2011)

Hodnotit dokument jako takový je pro mě těžké. Možná bych to dokázal, kdyby to bylo např. o vítězství Kanady. Tady je ale vše tak provázané se vzpomínkami... Asi každý si ví kde ten play off týden byl a fandil. Já a všichni kluci ze třídy jsme měli omluvenky ze školy na týden, těšili jsme se na nádherný hokej. Dostali jsme ho a k tomu největší úspěch českého kolektivního sportu. Kdo má hokej rád, vnímá celý turnaj jako strhující příběh o bojovnosti a odhodlanosti. Pohádku o tom jak si chudý český Honza vyšlápl na "vrchnost" (USA, RUS a především CAN). Tolik legendárních golů a okamžiků, že se to nedá ani vypsat. Perfektní komentář a hlášky dua Záruba/Vichnar. Lidé otrávení politikou fandí společně ve všech městech a vesnicích až do největší oslavy... Když to vidím s odstupem, zdá se mi to až neskutečné. Když vidím ty góly a zvraty, je to pořád vzrušující a běhá z toho mráz po zádech. Když vidím na střídačce Hlinku jak se raduje z vítězství je mi do breku, že už ho takhle nikdy neuvidím. (12.05.2012)

Každý národ rád vzpomíná na doby svých největších sportovních úspěchů, ale Nagano bylo víc. Byl to turnaj, kde byli všichni nejlepší hokejisté světa a všichni na vrcholu sil. Každý toužil vyhrát a dal by za to možná i život. To, že jsme tento turnaj vyhráli my, se nedá zapomenout. Dodnes si vzpomínám na mini-knížečky o jednotlivých hráčích, které jsme četli ve druhé nebo třetí třídě, i když jsme ještě skoro neuměli číst. Nádherné časy. (14.10.2016)

Trochu mě mrzí, že v době turnaje mi bylo jen osm, mít o pár let víc spil bych se jako to hovado a oslavil to probuzením někde na náměstí. Když dneska koukám na podobné sestřihy, mám takové zimomravenčení až to bolí. Na tuhle partu nikdy nezapomenu, na svobodův gól, na Zárubův komentář, na vysmátého Hlinku a v neposlední řadě na Lenerův knír. Tihle chlapci opravdu přepisovali dějiny a taky budoucnost. Je to třináct let a pro hodně lidí doma je to obrovský triumf, ve kterém zdaleka nešlo jen o sport. (20.08.2011)