127 hodín

Boylea je škoda na filmy "podle skutečných událostí". (12.02.2011)

Ani na minutu jsem nezaváhala nad jiným hodnocením než 5*. James Franco sehrál svoji roli dokonale, dojemně a přirozeně. Ruka mě za něj bolela už od začátku a srdce mi bušilo až do konce. Nápaditý a hlavně originální konec mě jen utvrdil v tom, že tenhle film je 100%. (03.06.2011)

Příjemná jednohubka, velmi moderně a nápaditě natočena, Boyle excelentně diriguje kameru i střih, bere si na paškál atraktivní látku, vypráví se zanícením, intenzitou a v neposlední řadě se umí postarat i o svěží hudební doprovod. Pochybnosti však zůstávají na množství obsahu, uvidíme pár nejasných flashbacků, nějaké úpění, smutek i zlost a dále už moc není co... 127 hodin (mimochodem podle mě nepříliš šťastný název pro film, který je mnohem více založen na pocitech, než na rekonstrukci faktické události) tak ve všech tech panenských záběrech vyzní zkratkovitě, možná i málo depresivně. Emoce utrpení sice vynahrazuje dost brutální vyvrcholení, ale v celkovém náhledu film trooošičku sklouzává k povrchní jednohubce. 7/10 (07.01.2011)

Útěk do divočiny + Buried = za přispění Boylea zábavná jednohubka, která nám toho moc nedá, ale kouká se na ní zatraceně dobře. 75 % (12.01.2011)

Epizoda Happy tree friends Out on a limb roztahaná na 1,5 hod a navíc to postrádá tu vtipnou pointu. Celou dobu jsem se nudil a jenom čekal, až si ten maník uřízne ruku. Ale jako scéna s řezánim ruky byla natočená celkem dobře :-) (19.04.2011)

Úchvatný a sugestivní film, u něhož jsou jednotlivé nesourodé scény stejně fascinující, jako celkový tvar, který skládají dohromady. Především ale vítězství minimalismu a především nikoliv explicitně brutální, ale naopak velmi vkusné a střídmé. Zprostředkování pocitů má Boyle v malíčku... (30.01.2011)

Veľkolepejšie už niečo tak komorné nešlo natočiť. Pri tomto filme som sa obával, že sa bude ťahať a bude príliš nudný. Omyl. Stále sa tu niečo deje. Rýchly a prehľadný strih, krásny vizuál, nápady a všemožné vychytávky. Udržuje si divákovu pozornosť. Danny Boyle je skvelý režisér a všetko tu má jasne pod palcom. Emócie sa na diváka prenášajú a James Franco hrá vo vrcholnej forme. Veľmi autentické v každom ohľade a bez prikrášlenia. Tento námet nemohol byť natočený lepšie. (zaslúžilo by si to Oscara za strih) 8/10 (02.02.2011)

Věděl jsem o co se jedná a velká část filmu stojí jen na jedný průrvě, Jamesi Francovi a jeho snaze za každou cenu přežít, přesto, i když ke konci se už zdá, že film nemá kam pokračovat, protože už asi půl hodiny není co zkoušet a zoufalství je na maximu, tak udrží napětí a ve finiši se všechno perfektně vygraduje. Navíc Franco je skvělej a celej ten příběh je úžasná ukázka vůle a zároveň přehlídka racionálního uvažování v kritický situaci, teď jen jestli to celý proběhlo fakt takhle, každopádně super film a Boyle po Milionáři o moc laťku nesnižuje. (07.01.2011)

"Ten kámen na mě čekal od chvíle, co jsem se narodil - A.R." Životní zkušenost Arona Rastona, kterou nám Danny Boyle podal divácky srozumitelnou formou, kde je nejsilnějších posledních 30 minut, kterých ukazuje silnou vůli přežít a boj mezi životem a smrtí. 80 % . (13.02.2011)

Při scéně "křup" se mi vážně sevřely půlky tak, že bych přeštípnul hřebík. Ralston má svým způsobem můj obdiv, byť na začátku jeho zážitku stála ukázková nezodpovědnost. Ale to na film podle mýho nestačí, i přes to, že Boyle se v režijních nápadech překonává a Ralstonův psychický stav, proměny nálady, zoufalství i boj jsou zahrány dobře. Přesto ale když člověk zná základní premisu, o moc víc, než co mu vytvoří vlastní představivost, nedostane. (17.07.2012)

>>A proto, milé děti, jestli chcete ještě někdy napsat znuděný komentář na váš oblíbený filmový web hmatovou technikou deseti prstů, napište vždycky do bločku na lednici, kam se chystáte. -Dobře, paní učitelko, a teď už si můžeme jít hrát? -Tak utíkejte, vy malí lišáci. -Jupííííí.<< A Danny Boyle na to vypolýtval hodinu a půl. (25.01.2011)

Nevím, o co se tímhle filmem Danny Boyle snažil, ale tím, jak na mě zapůsobil, se mi jeví jako naprosto zbytečný počin. 127 hodin je v podstatě koncipován jako jakási hraná dokumentární rekonstrukce, ale na to, aby byl takto vnímám je pojat až příliš filmovým způsobem. Danny Boyle se snaží seč může, aby ze skutečného příběhu vymáčkl co nejvíce, nicméně výsledek je značně rozpačitý. Místo, aby budoval napětí a znepokojení z pomalu se blížícího tragického konce/snahy o záchranu, zabředá pouze v technických vychytávkách (zejména co se kamerové práce týče), sítí vzpomínek, které mají v divákovi vyvolat lítost nad osudem hlavního "hrdiny". Zobrazení Ralstonovy snahy o záchranu vlastní ruky je zjevné jen z úplného úvodu, kdy je dobrodruh "uvězněn", zato si divák dosyta užije Ralstonovu duševní změnu. Doslova trapně pak vyznívá humanismus, který z filmu doslova sálá. Přitom si za všechno mohl Ralston sám, když se zachoval jako naprostý sobec a egoista a nedal nikomu vědět, kam se na svůj trip chystá. Žádný velký příběh o lidské vůli, nezlomnosti ducha a odvaze, ale jen dostatečné varování pro všechny, kteří se cítí totálně free, když o jejich cestě nikdo neví a myslí si, že je příroda už nemůže ničím překvapit. (26.02.2011)

Boyle to audiovizuálně tuní jak se dá a Franco dramatickou roli bez problému ustojí. Všechny ty flashbacky byly sice dost otravné, ale třeba scéna, kdy dělá Franco na videokameru rozhovor sám se sebou, nebo scéna uříznutí ruky jsou parádní. (27.01.2015)

Zajímalo by mě, jak velká byla Aronova bolest. Franco mně totiž připadá, jako by mu ruka uvízla v kalhotách a ne, že ji rozdrtil balvan. Příběh mě ale vtáhl tak moc, že jsem ani nedutal a čekal jak to dopadne. Závěrečná hudba byla tak výborná, že sem se u toho třepal jak nějakej malej pes. A teprv asi po minutě, kdy jely titulky jsem konečně zavřel pusu. (20.01.2011)

Nejlepší byl ten záběr jak byl zaklíněnej pod tim kamenem ! (10.01.2012)

127 hodin začíná tak jak si divák může dle traileru představovat. Rozfázovaný záběr, vysoké tempo a podmanivá hudba. Perfektní audiovizuální složka není nic, na co bychom nebyli u Dannyho Boyla zvyklí, takže vše začíná v podstatě přesně dle očekávání. První fáze snímku je vysoce dynamická a téměř bez ustání si drží vysoký převod. Recipient by nejspíš měl být tempem snímku rozladěn, neboť tuší, že podobnou rychlostí se hlavní postava do očekávaných trablů dostane poměrně brzy, přesto si probíhající jízdu užívá, ba dokonce by ji nejspíš chtěl zažít. V druhé části snímku dochází k prudkému útlumu tempa, Aaron je pevně zakotven v jedné lokaci a divák de facto s ním. V tuto chvíli je nejspíš jeho přáním zvýšení tempa a rychlé ukončení snímku. Motivátorem může být nezájem – snímek nevytváří vděčnou podívanou, případně nesnesitelná dávka empatie – pro diváka se utrpení postavy stává těžko sledovatelným. Otázkou však je, zda tu právě ten první důvod jasně nevyhrává. Ne, že by to byl přílišný problém. Ono je v podstatě jedno, jak je dosaženo cíle, nicméně nakonec je to právě divák, kdo se bude cítit ošizen. O čem vlastně tenhle snímek chtěl více vyprávět? O utrpení, které Aron ve svém „vězení“ pociťoval, nebo o nudě, kterou tam zažíval? Nejen vložené flashbacky, ale i scény s ruční kamerou napovídají, že se snímek mnohem více věnuje právě nudě. Utrpení zabírá mnohem méně prostoru a v podstatě z temporytmického hlediska pouze napomáhá dějovému vývoji. Objevuje se téměř neznatelně a v plné síle se projevuje až na konci. Ač jsem to sám příliš nepociťoval, dle komentářů se dá usuzovat, že emociální dopad na diváka (od prožívání s hrdinou, po znechucení explicitními scénami) tento nový Boylův přeci jen snímek má. Na druhou stranu, je to opravdu podstatné? … K té obsahové skoroprázdnotě a pseudopsychologizujícím náznakům by se raději ani nevyjadřoval. Někdy je prostě lepší mlčet. Jako lidský příběh neuvěřitelné, jako film ovšem nepříliš přesvědčivé. (10.01.2011)

7620 minut je k rozporuplnému přijímání obecenstvem svým naturelem doslova předurčeno, protože zkušený evropský šéfkuchař Boyle tentokrát vaří bez diskuze z vody. Sice v nádherné kuchyni, v těch nejmodernějších hrncích a na nablýskaném sporáku, ale pořád jen z obyčejné H2O, jejíž chuť už dopředu dobře znáte. Přelívá ji z menší nádoby do větší, uvádí do bodu varu, ochlazuje, cedí a míchá, mlha reminiscencí a halucinací se vznáší k digestoři, ale požadovaný chutný pokrm stále ne a ne přijít. Když už se člověku začne v hlavě cynicky přehrávat jistý song od Buty a chce varovat před cestou do muslimských zemí, kde absence některých částí těla může značit zlodějskou minulost, zjeví se závěrečný videoklip o touze nevzdat se, bojovat a žít a vy najednou zjistíte, že si Chef Danny k tomu vaření pustil z rádia nádhernou hudbu islandských Sigur Rós a posunul tím zase vše do trochu jiného rozměru. Jo, jo, naladit na rádiu ve správný čas tu správnou stanici, to on uměl vždycky na jedničku.. Když tak nad tím s odstupem času přemýšlím, nevím, zdali by někdo dokázal, i přes všechna ta negativa, natočit příběh Arona Ralstona líp, protože Nolan by tam chtěl mít lucidní sny o netopýrech, Fincher točí zásadně v noci a Kubrick je už na všechno moc mrtvý.. (21.07.2011)

Danny TO ovláda a je Mi 1 , čo si myslíš - snow B / B cycles je Moja obuv , takže tieto snímky konzumujem. Soundtrack nemienim rozoberať - pravdepodobne by som sa ....rozcítila , čo sa Mi u Boyla stáva už pravidlom. Visual / sound ??? - YES ! (26.01.2011)

Sympatický Franco, energická kamera... a spousta survival klišé, které dělají z nijaké zápletky vyslověně prchavý zážitek. Viděno, stráveno a vyloučeno bez sebemenších následků. (18.02.2011)

Thank you. (I za jeden z nejkrásnějších happyendů, co jsem kdy viděl - dokonalý audiovizuální souzvuk, bouřící a bouřlivé emoce) 80% (09.01.2011)