127 hodín

Příjemná jednohubka, velmi moderně a nápaditě natočena, Boyle excelentně diriguje kameru i střih, bere si na paškál atraktivní látku, vypráví se zanícením, intenzitou a v neposlední řadě se umí postarat i o svěží hudební doprovod. Pochybnosti však zůstávají na množství obsahu, uvidíme pár nejasných flashbacků, nějaké úpění, smutek i zlost a dále už moc není co... 127 hodin (mimochodem podle mě nepříliš šťastný název pro film, který je mnohem více založen na pocitech, než na rekonstrukci faktické události) tak ve všech tech panenských záběrech vyzní zkratkovitě, možná i málo depresivně. Emoce utrpení sice vynahrazuje dost brutální vyvrcholení, ale v celkovém náhledu film trooošičku sklouzává k povrchní jednohubce. 7/10 (07.01.2011)

V podstatě jedno obrovské zklamání a pro mě i docela velká nuda. Snad poprvé v životě jsem měla opravdu nutkání jistou pasáž filmu přeskočit, protože byla opravdu odporná - něco takového se mi nestalo ani u těch nejhorších béček. Audiovizuální stránka je sice pěkná, i James Franco hraje výborně, ale to je v podstatě asi tak všechno, co mě na tomhle filmu zaujalo. Nedokázal udržet mojí pozornost a každou chvíli jsem doufala, že konečně Aaron udělá to, co udělat musel a já budu mít klid, protože to jeho utrpení se opravdu nesleduje dobře (brrrrrr a fuj a ještě teď mám husí kůži). Možná to byl záměr, ale takový film přece nemůže nikoho těšit sledovat a upřímně mi trochu uniká to velmi vysoké hodnocení ze všech stran. Z riskujícího frajírka bez sebemenší sebezáchovy tady udělali hrdinu a všichni tleskají. Holt ty američany někdy asi fakt nemám šanci pochopit... Dodatek, aby náhodou nedošlo k mýlce - nepřijde mi divné to, co Aaron ve volném čase dělá, to se mi naopak líbí, ale to, že přestože si za to, co se mu stalo, v podstatě mohl on (nikdo nevěděl, kam šel, neměl u sebe ani pořádný nůž a hlavně šel do pustiny zcela sám), tak je v tomhle filmu považován za obrovského hrdinu a to je to, co prostě nedokážu pochopit. (16.01.2011)

127 hodin je natolik realistickým snímkem, že téměř cítíte, jak se na Vás z kouta pokoje tlemí Scooby-Doo:) Now, seriously. James Franco byl do role Arona Ralstona skvělá volba, je přirozený, jeho výkon je tak skutečný a působí natolik nepředstíraně, že jsem až věřila, že si tu ruku fakt uřízl:) Danny Boyle je machr, a precizní vizuální stránku svých děl dává na obdiv i zde. (17.08.2014)

Od prologu Boyle šlape jako nadopovaný a hádám, že by stejné tempo rád udržel až do konce, což je z podstaty námětu vyloučené. Poté, co Aron spadne do průrvy, minuty začnou ubíhat výrazně pomaleji. Přirozeně. Ne však dost pomalu, aby se z filmu stalo meditativní zamyšlení nad vztahem člověka a přírody či dokumentárně syrová reality show – (záměrně) utrpení pro protagonistu i diváka. Střihy jsou rychlé, záběry pomalé, nedokážou se zažrat po kůži. Vizuální načechranost a nepříjemná realističnost nejdou k sobě, což nejlépe vyjevuje „klíčová“ DIY scéna. Emotivněji na mne zapůsobila až následná dohra, videoklipařská óda na člověčí společnost. Pro režiséra šlo nejspíš o rychlou, jakkoli vyčerpávající rozcvičku, pro diváka je smysluplnější zhlédnout libovolnou epizodu Man vs. Wild, případně si zopakovat Útěk do divočiny, jehož konec je sice taky všeobecně znám, ale Penn se k němu alespoň ubírá nápaditější cestou. Mohl být Boyle nápaditější? Nevím. Určitě ale mohl být odvážnější. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Marius, Gimp, Niktorius, teutates, Rosomak (13.02.2011)

Nevím, o co se tímhle filmem Danny Boyle snažil, ale tím, jak na mě zapůsobil, se mi jeví jako naprosto zbytečný počin. 127 hodin je v podstatě koncipován jako jakási hraná dokumentární rekonstrukce, ale na to, aby byl takto vnímám je pojat až příliš filmovým způsobem. Danny Boyle se snaží seč může, aby ze skutečného příběhu vymáčkl co nejvíce, nicméně výsledek je značně rozpačitý. Místo, aby budoval napětí a znepokojení z pomalu se blížícího tragického konce/snahy o záchranu, zabředá pouze v technických vychytávkách (zejména co se kamerové práce týče), sítí vzpomínek, které mají v divákovi vyvolat lítost nad osudem hlavního "hrdiny". Zobrazení Ralstonovy snahy o záchranu vlastní ruky je zjevné jen z úplného úvodu, kdy je dobrodruh "uvězněn", zato si divák dosyta užije Ralstonovu duševní změnu. Doslova trapně pak vyznívá humanismus, který z filmu doslova sálá. Přitom si za všechno mohl Ralston sám, když se zachoval jako naprostý sobec a egoista a nedal nikomu vědět, kam se na svůj trip chystá. Žádný velký příběh o lidské vůli, nezlomnosti ducha a odvaze, ale jen dostatečné varování pro všechny, kteří se cítí totálně free, když o jejich cestě nikdo neví a myslí si, že je příroda už nemůže ničím překvapit. (26.02.2011)