Bestie bez vlasti

Filmový tvorca Cary Fukunaga, v dnešných časoch jeden z najlepších novodobých režisérov, a hoci som videl od neho zatiaľ iba tento jeden film, nebojím sa to tvrdiť už teraz, sa po neúspechu natočiť remake nepodarenej adaptácie Stevena Kinga. IT, vrátil k práci na tomto scenári, podľa knihy, na ktorom pracoval sedem rokov. Je to dosť dlhá doba, uznávam, ale čakanie sa vyplatilo, pretože Beasts of no Nation je veľmi originálny, osobitý a skvelý film. Vojnová dráma z prostredia Afriky nám predstavuje krajinu sužovanú občianskou vojnou. Hlavnou postavu je chlapec Agu, ktorého rodina sa usídlila v bezpečnej utečeneckej zóne. Netrvá dlho a vojna sa dostane až sem, zo dňa na deň sa musia ľudia, ktorý nechcú bojovať, odsťahovať, aby aby neskončili v epicentre krvavých bojov. Aguov otec, a nakoniec aj chlapec samotný, tu zostanú, ale netrvá dlho a sami sa ocitnú v nebezpečí. Vojaci ich pochytajú a aby s nimi nemali veľa práce, obvinia ich z vlastizrady a rovno popravia. Chlapcovi sa podarí nejakým zázrakom ujsť do džungle.Tam sa chvíľku fláka, ale opäť netrvá dlho a natrafí na ďalšiu ozbrojenú silu, tentoraz na povstalcov. Aby Agu prežil a vykonal svoju pomstu za rodinu, pridá sa k povstalcom a po boku svojho veliteľa, perfektného motivačného rozprávača a tak trochu pedofila, bojuje v prvých líniách proti nepriateľom a vyslobodzuje okolité dediny. Ako to v kvalitných vojnových filmoch býva, realistické násilie, strach, trápenie a psychické, už nikdy nevyliečiteľné problémy, sú tu znázornené, takmer dokonale. Tieto následky pod vplyvom vojny, na malom chlapcovi zanechávajú hrozné následky. K tomu sa pridajú ešte drogy (heroín) a máme výsledok, ktorý nieje na konci znázornený, tak hrôzostrašne deštruktívne ako by sa to popri čítaní týchto riadkov mohlo zdať, ale svojim spôsobom to úplne stačí a divákom vkladá, nie vtieravým spôsobom, na pery otázku..." Ako je vôbec možné, že sa v tomto civilizovanom svete môžu diať ešte stále takéto ohavnosti.?" Tvorca má odo mňa veľkú poklonu,preto, že si scenár sám napísal, sám si to zrežíroval a dokonca sám stál na poste kamery. Na jeden projekt je to dosť veľké bremeno, ktoré nie každý dokáže zvládnuť. Myslím, že aj nejakého Oscara by som daroval. Aspoň za výpravu. (25.10.2015)

Snímok Beasts of No Nation pravdepodobne sklame všetkých tých ktorí od filmu očakávajú napätý thriller. Je totiž skôr temnou vojnovou drámou, v ktorej sa Fukunaga tradične nestačí zapáčiť divákovi a točí podobne odťažíte ako v prvej sezóne True Detective. Nie vyslovene adrenalínovo, ale za to surovo, bez prikrášlenia a zbytočného pátosu ako je v Hollywoode zvykom. V Beasts of No Nation tak bez príkras, nekompromisne, ale komplexne zobrazuje občiansku vojnu v Afrike očami dieťaťa, z ktorého sa postupne stáva „maloletý vojak“. Nepotrebuje na diváka sršať príval prvoplánových emócií, ale celú beštiálnosť diania je cítiť akoby pod povrchom. S postavami tu nie je vyslovene možné sympatizovať (aj keď sú stvárnené skvelými hercami, kde hlavne černošský chlapec podáva snáď ten najlepší detský herecký výkon posledných rokov), veľkolepým scénam sa film vyhýba a o to je celá táto vojnová výpoveď osobnejšia. Práve táto Fukunagova réžia, ktorá za pomoci pár záberov dokáže podať veľmi nepokojnú atmosféru robí z Beasts of No Nation film ktorý skutočne nie je vhodný na strávenie príjemného večera a väčšina bude možno držkovať nad nudou. Uznávam, že tých 130 minút je občas mierne naťahovaných, no nevynechal by som z nich ani minútu. Práve vďaka nim ten záver vyznieva tak ako vyznieva. Ťažký film zachycujúci krutosť občianskej vojny silne ukotvený v realite. A Netfilx dokazuje, že nekope už iba prvú seriálovú ligu, ale aj tú filmovú! CELKOVO: 4* (8/10) (29.10.2015)

Tak tady jsem si pošmákl neskutečným způsobem. Film jsem měl na svém radaru již hodně dlouho, ale pořád mi nějak unikal. Nyní už jsem si tento rest splnil. Fukunaga patří mezi nejlepší režiséry současnosti, o tom není sporu (doufám, že nový Bond nezklame). Jeho práce s kamerou, nápaditý scénář, pevná řežisérská ruka, tyto všechny aspekty tvoří nezapomenutelné jádro jeho filmů. Bestie bez vlasti je příběhově zasazena do nejmenované africké země zmítající se v občanské válce. Celý příběh je vyprávěn z pozice osmiletého kluka, kterému osud fakticky nepřeje, jednoduše mu život háže fůru klacků pod nohy. Musím podotknout, že ten malý klučina to zahrál naprosto s bravurou, nejvíce mi utknul jeho dialog na konci, kdy hrál zejména svýma očima. Jinak vedlejší herecké pozice obsazené neznámými jmény, samozřejmě kromě Idrise Elby, který se velitele jedné z mnoha frakcí zhostil taktéž na jedničku (nechápu, že mu utekla nominace na nějaké vyznamnější ocenění). Konec ve vás zanechá dost pocitů, donutí vás to se zamyslet. Jedno z nejlepších dramat na Netflixu, velice kladně mě to překvapilo. Za mě dávám 85 % (24.10.2020)

F.W.Colqhoun**** soudí, že druhou reakcí na tento film (první vidím jako problematickou) je nahlédnout pravdu vlastní bezcitné existence a pochopit, že tohe svinstvo, aby důkazů o nevalné hodnotě lidství nebylo málo, sledujeme pro zábavu. Tím je řečeno skoro všechno, zbývá jen doříct, kdo je oním "dětským vojákem", jak se rodí, jak povstává jeho vědomí, čeho všeho je schopen a jakým způsobem nás (ano, myslím sebe a tebe) ohrožuje a co se stane, až mu budeme stát tváří v tvář - a kde to bude? TADY nebo v SRDCI TEMNOTY. ... Tohle byla recenze, ještě jedna osobní vzpomínka: Kdysi, už po "sametu" jsem byl požádán, zda bych nevzal do obchodního úseku Míšu (tak se tu říkalo každému černochovi, protože měl kudrnaté vlasy a jeho skutečné jméno nedovedl nikdo vyslovit, nebo se to nikomu nechtělo). Mohl by zpracovávat frankofonní země. Přímo do obchodu jsem ho nevzal, ale zůstal a zpracovával zde náhradní díly. Později, když jsme (jako fabrika) dosáhli ročního obratu přes miliardu korun, jsem mu mavrhnul misijní cestu do rovníkové Afriky; založíme tu tiskárnu a vybavíme ji našimi stroji. Jeho odpovědí bylo něco jako "všechno ale tohle ne". Vždyť tam ještě máš rodiče, sourozence, kamarády z dětství, namítnul jsem, nechceš je vidět? Jo, to bychom ale museli mít s sebou pěknou spoustu dárků! Máme plný sklad propagačních předmětů! Pak už jen smích a kroucení hlavou. Myslím, že se neobával ze setkání s příbuznými a známými, ale ze setkání s dětskými vojáky. (04.11.2022)

O kolik by to bývalo bylo lepší, pokud by si to odpustilo onen papírem šustící, příliš často znějící, doslovně "každou emoci, kterou má divák cítit" vysvětlující a hlavně nadbytečný voice over? Sice o hodně, ale stále ne dost, aby to zakrylo, že jakkoli to umí být v mnoha ohledech působivé, tak to nezanechá žádnou stopu ("na duši"). Což s ohledem na v tomto směru kromobyčejně vděčné téma ("dětské" Conradovo Srdce temnoty) je přinejmenším s podivem, ne-li přímo na pováženou. (18.10.2015)