Aquaman

Film z ranku vypni, nebo budeš vypnut. Vizuálně neskutečný achievement, který pravděpodobně nemá v současnosti řemeslnou konkurenci a hrdě zadupává předchozí DC věci i cokoli od Marvelu. Vypravěčsky už je to mnohem horší a Aquaman je víceméně funkčně nefunkční slátanina všeho možného, kde se buď mluví v rádoby hláškách nebo kýčovitých proklamacích (chudák Nicole). Amber samozřejmě zralá na porno tape, Momoa užívá kariérní highlight. Wan totálně nezná míru, což je při přebujelé stopáži skoro na sanitku. Každopádně něco, co se nevidí každý den. (16.12.2018)

Ale hej, celkom dobré to bolo. Veľa akcie, síce bez kultových nápadov, ale obstojne natočenej (najmä dlhá naháňačka na strechách, ale čakal som od nej viac). Výprava fajn a to ako podmorská, tak suchozemská. Postavy priemerné, ale Jason Momoa, Willem Dafoe, Nicole Kidman, Patrick Wilson, Dolph Lundgren (!), Yahya Abdul-Mateen II (ehm) a dokonca i Amber Heard a Temuera Morrison, ich dokázali predať. Univerzum na môj vkus neveľmi zaujímavé, ale treba dodať, že hoci to pripomína rôzne filmy (vizuálom asi Avatara a roztatáreným humorom trochu Thora Ragnarok), dokázal James Wan zostať svoj. Trocha bizarne pôsobí, ako je klasická hollywoodska kráska zamilovaná do polotučného zamasteného týpka, ktorý by vo vašom činžiaku mohol robiť domovníka, tak ale jasné, láska nepozná hranice a vlastne sa mi to páčilo, pripadalo mi to realistické. Scenár jedno veľké klišé a málokedy dáva logiku (megatýpek skáče z lietadla bez padáka a po dopade je veselý ako slniečko na hnoji alebo doňho strieľajú granátometom a nič sa nedeje, ale keď mu hrozí pád z trápne tri metre vysokej budovy, má smrť v očiach?). No občas dokázal vypotiť pekne mrazivú scénu. Poteší každopádne, že doňho autori narvali všetko, čo sa dalo (žraloky s lasermi, obrnené gigantické morské koníky). A aj to, čo sa nedalo (Cthulhu). (16.02.2019)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Rozhodně se nedá říct, že by mi v Aquamanovi něco chybělo. Právě naopak toho v něm bylo odhadem tak na tři nebo čtyři trháky, no a právě kvůli téhle scenáristické a režisérské horečce jsem se všech možných i nemožných veleakčních scén, výbuchů, soubojů, drsných pohledů, pubertálních (ale sedících) vtipů, dechberoucích výpravných nápadů a speciálních efektů už někdy v půlce filmu málem přejedl. Nechci ale moc kritizovat, protože po upoutávkách jsem vlastně něco přesně takového čekal - Flashe Gordona tohoto tisíciletí. Stejně mě ovšem zamrzelo třeba to, že film hned na začátku představil skvělého padoucha s pochopitelnou motivací (a ta scéna v ponorce byla vážně nemilosrdně tíživá), aby ho později... Skoro nevyužil a udělal z něj obyčejného mlátiče? Škoda, škoda, to si Black Manta nezasloužil, jeho postava měla (má?) rozhodně na víc. Co se týče herců, Jason Momoa je ohromný sympaťák, ale to už jsme věděli, takže mě překvapil a potěšil hlavně komediální talent Amber Heard. Jo a Rupert Gregson-Williams složil po Wonder Woman další moc dobrý komiksový soundtrack, který se dá bez problémů poslouchat samostatně (a ani mi nevadí, že připomíná .Mothersbaughův Thor: Ragnarok). (18.12.2018)

DC se snaží, seč mu síly stačí a s Aquamanem už mu to docela i jde. James Wan na režisérské stolici je dobrá volba a Jason Momoa vlastně taky. Nedovedu si představit, že podobného vodního muže by někdo zahrál jinak a líp. Snad jen dodám, že největší překvapení pro mě byl Dolph Lundgren, který mě svojí rolí bavil a klidně bych si ho dokázal představit častějc. Problém s tímto filmem bych vnímal hlavně u scén, které se snaží být až tak strašně moc vtipný, že jsou vlastně děsně trapný. Jason Momoa se snaží mít humor Chrise Hemswortha, když se převlékne do Thora a ze začátku jsem mu to vůbec nežral. Postupem času jsem ale roztál a už to docela šlo. Stejně tak i Patrick Wilson je docela směšnej protivník, nevím, co na něm ostatní mají. No, vlastně, když tu píšu tento komentář, jsem až překvapen, kolik negativ bych na filmu našel. Nevím ale proč, jako s celkem jsem byl v podstatě s tímto filmem docela spokojený. Od DC příjemné překvapení, pro Marvel dnes stále rutinní standard. (15.04.2019)