Lepší svet

Zentropa je dánska filmová spoločnosť, ktorá vytvorila SKVOST režisérky SUSANNE BIER, pričom sa mi dlho nestalo, aby ma film takto silno zasiahol. V úvode sledujem pohreb ženy, matky Christiana, ktorého smrť matky hlboko zasiahla, bude neskôr prchký, impulzívny, výbušný, nezvládateľný. Presťahuje sa spolu s otcom do Dánska, kde začne chodiť do školy, tam spoznáva istého rovesníka menom Elias, ktorého si v škole podávajú ako horúci zemiak, t.j je šikanovaný od spolužiaka Sofusa, ktorý neskôr schytá poriadny výprask práve od Christiana, ktorý ho domláti takmer do bezvedomia... Z týchto chlapcov sa stávajú postupne kamaráti. Elias má rodičov doktorov, otec Anton chodí na turnusy do africkej Kene, kde tiež nie je úplne v bezpečí, so ženou sa rozvádzajú pre Antonove hriechy z minulosti, zrejme zahýbal žene a Marianne je doktorkou v nemocnici. Stretnú sa tu dva protipóly, a to Eliasov otec Anton a Eliasov rovesník Christian, Anton nie je násilník, ktorý keď od niekoho dostane facku, tak ju nevráti, a to poriadne štve mladého Christiana, ktorý chce takto zapiecť človeku, ktorý dáva facky Antonovi, ktorý mu to ale nevráti, tak sa títo dvaja kamaráti rozhodnú pomstiť tomuto človeku, ktorý je automechanikom, zhotovia po domácky vyrobenú bombu, ktorú umiestnia pod jeho auto, čakajú na vhodnú príležitosť, zapália zápalnú šnúru a o minútu má nastať výbuch, len háčik je v tom, že práve idú okolo dvaja ľudia, a tak Elias zatiahne ručnú brzdu, aby ochránil týchto dvoch nevinných, ale je z NEHO takmer kaša, našťastie prežije, ale jeho matka začne nenávidieť Christiana, ktorý jej syna zatiahol do prúserov, áno ešte aj ten chalan dostane výprask, ktorý šikanoval Eliasa a bol pri tom nôž. Citlivý film, ktorý dbá na vnútornú zložku postáv, aby sa divák vcítil do ich problémov a herci Mikael Persbrandt ako Dr. Anton a William Jøhnk Nielsen ako Christian predvádzajú fantastické herecké výkony vhodné obdivu. Susanne Bier priniesla ojedinelý európsky film, po ktorom by sa mal každý aspoň na chvíľu zamyslieť, ak nie, tak jeho chyba. (17.09.2015)

Docela mě zklamalo, že zrovna oskarový severský film je má naprosto neoriginální scénář a je vlastně takovým koncentrátem prvků typických pro dánskou, švédskou nebo finskou kinematografii. Všechna témata, kterých se Lepší svět dotkl, byla už mnohem lépe zpracována v jiných severských filmech, které jsem viděl. Paradoxně, na to jak je film roztříštěný, působí nakonec, v rámci možností, docela komplexně. Scénář byl z mého pohledu opravdu poněkud slabší, mnoho věcí bylo příliš vykonstruovaných a braných tak nějak samozřejmě, přestože se jednalo o zlomové momenty. Z herců byl nejlepší africký lékař a Thomsenův syn, oba dva typově perfektně vybraní. Dal bych tomu tak tři a půl hvězdy, ale zaokrouhlím nahoru. (05.03.2012)

Pěkně natočený a velice dobře zahraný ale přeci jen vyprávěním obyčejný "příběh ze života". I přes těch pár povedených scén (převážně ty z Afirky) a opravdu působivé a hlavně uvěřitelné herecké výkony se jedná o standardní snímek ze života obyčejných lidí, kteří řeší své životní problémy. Nezasloužený Oskar. (12.02.2012)

Zajímavý snímek dotýkající se historicky dlouhodobě řešeného, avšak pravděpodobně nevyřešitelného problému: Jak vzdorovat zlu?. Ústředními postavami tohoto krásně nasnímaného snímku jsou chlapci Elias a Christian, kteří tvoří jakousi "alianci pomsty" (Elias je obětí šikany a Christian nenávidí příkoří hájené nečinností). Třetí důležitou postavou je Eliasův otec, který je pojítkem mezi "běžným zlem" vyskytujícím se v typickém euroatlantickém světě, tj. šikanou, hulvátstvím, nesnášenlivostí, lží, agresivním pablbstvím a mezilidskou lhostejností, a "zobecněným zlem", které je zde modelováno konfliktem v nejmenované africké zemi. V dojemném příběhu obou chlapců může divák sledovat možné způsoby řešení zmíněného problému a současně se zamýšlet nad úlohou každého z nás ve světě zla, tj. jak se podílí na jeho tvorbě či naopak na jeho řešení; jak by sám řešil nastíněné situace.__ Lepší svět využívá typické prostředky filmů zacílených na diváckou většinu (není to "artový" film): Příběh je přímočarý bez nutnosti složitě domýšlet motivace postav a nelze si nevšimnout i určité hry s city, některým klišé (např.: Lékař mučený dilematem, zda léčit tyrana, nechce akceptovat smrt pacientky na operačním stole a dál zoufale provádí oživovací pokusy) či určité předvídatelnosti (viz ta věc s autem nebo ta věc se střechou sila...). Ovšem to, co považuju za drobné vady, se nijak neodráží na celkově velmi silném zážitku umocněném velmi dojemnými scénami (rozhodně ne kýčovitými).__ Nemyslím si, že by film končil happyendem. Tím skončí jedna konkrétní událost. Zlo, které se prolíná tímto filmem i životem samotným, nezmizí - Sadističtí vojáci budou dál rozřezávat těhotným ženám břicha (mimochodem: toto mi okamžitě připomnělo dokument Dětští vojáci z r. 2002, kde byla popisována stejná věc praktikovaná dětmi) a Lars si tu věc s autem také nenechá líbit... P.S.: Ono zmíněné pojítko mezi "běžným zlem" a "zobecněným zlem" je dobrým připomenutím toho, že zlo nepochází především ze symbolických postav jako byli např. AH či JVS, ale ze zcela obyčejných lidí, mezi kterými žijeme... (11.07.2011)

Bierovej príbehovo najkošatejší a tým paradoxne i najslabší počin, ktorý mieri k Oscarom. Autori rozohrávajú príliš mnoho motívov, aby na ploche celovečerného filmu boli presvedčiví a uveriteľní. Pomery v Afrike, nevera, smútok zo straty najbližšieho, šikana v školách, násilie medzi dospelými. Konanie postáv je až príliš schématické, v závere absurdné a nestotožniteľné. Jedno sa Bierovej uprieť nedá a to vedenie hercov, to je ale stará známa vec (o to väčšia škoda). P.S. Je nutné poslať hrdinu do Afriky a tým demonštrovať vzdialenosť a odcudzenie medzi manželmi? Bol nutný všetok naturalizmus - rozpárané bruchá, rozrezané nohy? P.P.S. O nekonečných kŕdľoch vtákov ani nepíšuc. Midcult ako vyšitý. (27.02.2011)