Von Ryanov Expres

Úvodní pasáž v italském zajateckém táboře připomínala spíš parodickou grotesku na útrapy války a je faktem, že snímek se komediálnímu odlehčování nevyhýbal ani dále. Obsazení a únos transportního vlaku a jeho průjezd okupovaným územím však již poskytly odlišný, zasazením jedinečný dramatický obrázek, vrcholící slavnou finální scénou. (17.08.2017)

Taková malá milá povinnost pro všechny, kteří mají rádi filmy o útěcích ze zajateckých táborů. Začátek trochu připomíná Most přes řeku Kwai, ovšem po půl hodině zjistíme, že gró bude trochu jinde. Ve vlaku, který je plný válečných zajatců, jež by se rádi dostali z okupované Itálie. Frank Sinatra boduje, ovšem, že byl skvělý herec vím minimálně z filmu Odtud až na věčnost (1953). K dokonalosti sice chybí nějaký význačný bod, ke kterému by se divák mohl upnout a ve vzpomínkách se k němu vracet, ale i tak klasika. A dobrá! (15.09.2009)

Britové dodají hrdost a paličatost, americký kolonel invenci a odvahu. Tenhle POW spoj do Švýcarska si umí udělat na návěstidlech zelenou.. Někdy se humor dokonale spojí s napětím (vikář předvádí, jak šaty dělaj člověka), někdy tápe (zásah hasičského sboru „Cretino“ v táboře), ale jinak poctivé dobrodrůžo, které až k alpskému (ve skutečnosti andaluskému) finále systematicky graduje. Apropo, poster s Ryanem dobíhajícím vlak dokonale spoiluje poslední vteřiny snímku. Přiznávám se, že potom jak se zachoval k nacistické matraci pro důstojníky, jsem mu už moc nevěřil.. (04.02.2021)

Je to sice spíš dobrodružný než válečný film, trochu naivní, ale je to docela příjemné a sympatické pokoukání, které válku jako takovou nezlehčuje. U těchto starých válečných filmů se mi navíc líbí, že v nich vystupují spojenci jako spojenci, ne že si v nich např. Američani honí vlastní triko jako v jiném zachraňovaném Ryanovi. Shlédnuto po asi deseti letech dne 23.6.2010, slabší než Vlak (ten nezestárne) nebo Velký útěk, ale vzpomínka na staré časy. Malá technická: Němci během války neužívali neřízené rakety k bitevním útokům letectva na pozemní cíle (s výjimkou pokusů s raketami panzerschreck odpalovanými z letadel). Neřízené rakety (upravené verze pozemních "Nebelwerfer") užívali pouze proti vzdušným cílům, zejména bombardérům. (23.06.2010)

Myslím,že šlo o benefiční film pro pana Sinatru,ale to nijak nesnižuje hodnotu tohoto snímku.V obecné rovině je to o lidské důstojnosti,odvaze.Kdosi, myslím, že to byl Ernest Hemingway definoval odvahu jako důstojnost po nátlakem.A tady se to objevuje naplno.Silná osobnost v podobě plukovníka letectva USA se dostává ke skupině, řekněme zanedbaných vojáků, takto válečných zajatců.A s razancí se snaží vyzvednout je zase mezi lidi.Pravda,podmínky ve vězení jsou komplikující, ale jak už to bývá, lze se přes to přenést, anebo být popohnán.A motivace k útěku je velice silná. A daří se to téměř všem.Jen ten, který vše odstartoval končí na kolejích za odjíždějícím vlakem s kulkami v těle.Nikdy se nesmí rezignovat..... (06.12.2014)