Útěk

Nejneokázalejší Ozonův film, na který jsem nezapomněl. Mladá žena prožívá neplánované těhotenství ve společnosti homosexuálního bratra zesnulého otce svého dítěte v atmosféře nevrušivého přímořského městečka. Mrtvolná situace léčící se samodruhé smažky, kloktající metadon a zmatené vztahem k bratrovi muže, kterého milovala, který je s ohledem na svou 'kondici' nedostupný přinejmenším stejně jako práchnivějící milovaný, cynicky shrnuje alternativní český titul filmu: Mladí, krásní a bohatí. V jiných než Ozonových rukách by se námět mohl zvrtnout, Ozon ale je ale i na ploše ne-příběhu s nemnoha nestrmými vrcholy opojný náladou a spolehlivě podnětný. Zhuštěnou esenci filmu jako obvykle reprezentuje hudební kus: Superpitcher - People: We don't need people / To be alone / We are together / On our own / We don't need people / No, we don't need, no / People, no / (No people) / (No people)... (11.06.2022)

Francois Ozon je režisér, na kterého nikdy nedám dopustit, skromnost sama a přitom génius současné francouzské kinematografie. Každým rokem přichází s úplně novým tématem a jako vždy jeho ženské postavy jsou unikátní, takhle s herečkami umí pracovat jen málokterý režisér. Křičím do celého světa, Ozon je jediný právoplatný a skutečný pokračovatel Truffauta! (03.10.2010)

...ne že by mě dojímal sám o sobě příběh narkomanů... mám pro tuto zálibu prachmalé pochopení, ať už s tím kdo začne z jakéhokoliv důvodu, přesto si mě Ozonův příběh získal svou nadčasovostí... že stále existují nevyzrálé matky, které chtějí něco vidět, něco dokázat světu, aby pak své dítě opustily a mohly se k němu vrátit zralejší... kolikrát bude muset být takový příběh ještě zpracován, než se toto změní...? (21.04.2013)

Ozonov Útek je asi tak originálny, ako jeho názov. Ozon absolútne rezignoval na festivalové súperenie s omnoho viac in nezávislými tvorcami sociálnych a erotických drám a natočil si akoby len tak pre seba trochu inteligentnejšiu verziu nejakého príbehu Rosamuldy Pilcherovej. Aby to malo umeleckejší nádych, musíme sa pozerať na dlhé smutné pohľady hlavnej postavy, ktorá nemá v živote veľa dôvodov na radosť, ale úplne v prdeli zase tiež nie je. Takmer bezpríbehové a nevyvolávajúce patričné emócie, na druhej strane celkom príjemne plynúci chill. Ale nesmiete začať rozmýšlať nad tým, kto to natočil a čo má na svojom konte z úspešnejších časov. (28.01.2014)

Filmov s rovnakým názvom sú desiatky, možno stovky. Tento film ma prilákal hlavne tým názvom, no nakoniec je tým najlepším čo ten film má. Podobných filmov vznikne hlavne v Európe mnoho, problém je, že je to dosť nezáživné, povrchné, stále sa pozeráme iba na hlavnú predstaviteľku a jej pocity. Jej herecký výkon nezhadzujem, len je to málo. Už samotná minutáž 84 minút napovedá, že tu nie je veľmi o čom rozprávať. Reálny život takýchto príbehov napísal tisíce, takže nevidím dôvod prečo práve toto potreboval niekto zfilmovať. Vlastne prečo nie, ale treba ponúknuť niečo navyše, niečo, čím sa tento konkrétny príbeh aspoň trochu odlíši od tých ostatných. Celý film by som vedel zostrihať na nejakých 10-15 minút , zvyšok je iba nudná výplň. 40%. (28.04.2013)