Dreamhouse

Ti druzí? Tak tohle se mi líbilo mnohem více. Je to zajímavě kombinované se zločinem . Přibližně po půlce filmu jakoby snímek ztratil dech, vypadá to, že je vše jasné a diváka už nic překvapivého nečeká. Pak ale začne druhý rozjezd až do překvapivého napínavého finále. Jistě, jasnovidci nejspíš odhalili vše od začátku až do konce. Já tedy ne. A vyplatilo se neočekávat příliš! Snad jen Craig pro mne sympaťákem nebude, ale trosky mu jdou dobře... Snímek za horor rozhodně nepovažuji, byť si zahrává se záhrobím. Jde čistě o drama zoufalého člověka, co se snaží najít pravdu. Škatulkování filmů je někdy pěkně zavádějící! (04.03.2013)

Veľmi, veľmi nekomplexný film. Najhoršie na ňom snáď je, že sa myšlienkovo snaží napodobniť sofistikovaný Prekliaty ostrov, no ten napriek množstvu otázok a zvratov vyústi do najgeniálnejšie predstaviteľného konca, ktorý vôbec nevyznieva hlúpo alebo bizarne a je premyslený. Dream House nastolil príliš veľa dejových línií na to, aby sa mohol nejakou zaoberať detailnejšie alebo jej dodať hĺbku, každú chvíľu si scenáristicky neuveriteľne protirečí. A najviac ma rozčuľuje, ako sa pri tak chabom rozporuplnom scenári tvári komplikovane a zaujímavo. 2* za atmosféru a rozpolteného Craiga, na ktorého sa dobre pozerá. Na jedno pozretie však stačí. (28.02.2012)

O.K., byl tam nečekaný dějový zvrat zhruba v půlce, ale jinak je to jen vršení žánrových klišé. Tenhle pošahaný scenáristický konstrukt snad nemohl fungovat ani čistě teoreticky. Ke konci už jsem se vyloženě bavil, jak je to blbé. A za to nejspíš nemůže jen scénář, ale i režisér, což jsem od Jima Sheridana nečekal. No nic se neděje, za pár dní si na tento film ani nevzpomenu. (02.05.2014)

Nebylo to zase tak špatné, ale nějak se mi nechtělo věřit, že to natočil Jim Sheridan, není to vůbec jeho obvyklý žánr. Po celou dobu jsem si říkala, že kdyby tam přidali pár scén a postav a lépe to prostříhali, mohlo to dopadnout mnohem lépe. I sám Daniel Craig po natáčení prý pronesl - "film sice nedopadl nic moc, ale aspoň jsem se při něm dal dohromady se svojí budoucí ženou" (Rachel Weisz). (12.02.2013)

Těžko říct, zda-li více pomohla (lahvová) plzínka v kombinaci s dobrou večeří, absence shlédnutí traileru (nikdy nedělám) nebo zdejší komentáře, ale (popravdě) čekal jsem o poznání větší průser. Ostatně už v osobě režiséra J. Sheridana (stejně jako samotném hereckém obsazení) byla záruka jisté kvality. Na druhou stranu to ještě nutně nemusí znamenat (a také neznamená) plnohodnotný filmařský zážitek. Nebudu tu hořekovat nad tím, že snímek je jedním velkým plagiátem (to je drtivá většina současné produkce) stejně jako skutečnosti, že „šokující“ pointu přináší tvůrci už v polovině filmu (člověk nemusí mít nutně nakoukáno, aby mnohem dříve pochopil, jakým směrem se vše ubírá). Problém je, že (tvůrci) musí mít v zásobě plnohodnotný „přídavek“, což Dream house bez jakýchkoliv pochyb nenabízí (tj.postrádá). Když už se tu hojně skloňuje jméno velkého Martyho a jeho Shutter Island, nabízí se příměr: „když dva dělají totéž, nemusí to ještě nutně znamenat totéž“. Byť přiznávám, srovnávat oba snímky není zcela fér. Na druhou stranu, co je v životě fér, takže...když pominu fakt, že filmařsky, (alespoň co se žánru týče, je Marty o pořádný krok vepředu, přičemž stále platí přímá úměra, čím dál je Jim svému rodnému Irsku, tím více ztrácí půdu pod nohama, to i v případě jeho nedávného blízkovýchodního výletu) je to právě ta „nadstavba“ v podobě poslední věty, která Scorseseho snímek vystřeluje nad hranice žánru, zatímco v případě Sheridana a jeho Dream house je to právě druhá polovina resp. posledních 15 min, které kazí dosavadní převážně pozitivní dojem z umně budované atmosféry a dobře hrajících herců. Neříkám, že přímo odporuje logice (naopak), jen mi to přijde (zbytečně) laciné, překombinované a zejména kontraproduktivní. Když budu mluvit za sebe, cítil jsem, že se mnou bylo vyjebáno a to bohužel nikterak uspokojivě. Ten snímek jakoby (na divákovi) vyžadoval více pozornosti než si ve výsledku zaslouží. Jednoduše řemeslně poctivě odvedený („zakázkový“) produkt (troufám si tvrdit i lehký nadstandart současné produkce) avšak bez větší přidané (osobité) hodnoty. Přičemž mám lehké dilema, zda-li na vině je více scénář nebo samotná režie. Zatímco v případě (mnohovrstevnatého avšak pevně držícího pohromadě) Shutter Island mně snímek „nedal spát“ i druhý den po projekci, (přičemž se to Mártymu ani na okamžik nevymklo kontrole, přesně věděl, co chce natočit) a já se tak těším na každou další (opakovanou) projekci, v případě (roztříštěného) Dream house nemůže být o něčem podobném ani řeč. K repete jsem si nenašel jediný opodstatněný důvod a mám silný pocit, že ani samotný Jim dodnes neví, kde přesně se mu to vymklo kontrole. Přičemž svádět vše na střižnu by bylo příliš jednoduché a laciné. Výsledný resultát: Na jedno (oddechové) použití snímek „neublíží“. Otázkou ovšem zůstává, zda-li bych byl tak shovívavý i v případě kinoprojekce. (04.12.2012)