Zrodila sa hviezda

V nepříjemném slova smyslu mě překvapilo, jak moc to tíhlo spíše k (až festivalovému!) dramatu než směrem ku svižnější hudební romanci. Subjektivně a dle očekávání tedy o fous jinde, než bych si býval přál, všechno ostatní ale šlape na výbornou. "Oscarově" paf z Coopera sice nejsem, ale nenudil jsem se a konec splnil účel... (18.10.2018)

Všechna ta chvála, která se na tento snímek ze všech stran hrne je dá se říci zasloužená. Stefani Germanotta (nebo přesněji Lady Gaga, protože ji tak jednoduše každý zná) zaujme relativně atypickou vizáží a mírně netradičním pojetím herectví. Tady se scénář kloní i k problematice jejího vzhledu, a staví podstatu šoubyznysu na hezké tvářičce. Je třeba podotknout, že toto téma rozvádí na jednu stranu celkem zajímavě, ale na druhou ho poměrně brzo opouští. Realisticky stojí Hvězda hlavně na vynikajícím Bradleym Cooperovi, který ve svém režijním a scenáristickém debutu naprosto zazářil, čímž název filmu získává úplně nový rozměr. O jeho hereckých kvalitách už nemůže nikdo pochybovat, a on nyní dokázal, že umně zvládá většinu "filmových povolání". Hudba navíc důsledně využívá zvučných hlasů obou hlavních představitelů, a v kombinaci s tématicky uchopeným závěrem jsem schopen jít na plný počet. Už proto, že tohle je "prvotina" jako hrom. (16.10.2018)

Sice by se to zpronevěřilo podstatě historicky již čtvrtého zrození, ale já bych radši něco o hvězdě, co zhasíná. Něco ve stylu kdo má viset, ten se v chlastu neutopí. Ne nalajnovaný, v mělčinách uvízlý melodram, který nedokáže pracovat s motivy jednání a občas si lže do kapsy. Například když se nám snaží vnutit, že pochcat se při předávání hudebních cen poškodí kariéru vaší ženy zpěvačky. Naopak! Každý producent by si to přál, protože tohle desky prodává! Ví to samozřejmě i Bradley Cooper, který do toho po vzoru učitele Eastwooda dal i kus srdce, ale zároveň myslel na to, že je prioritou co nejšikovněji zabrnkat na strunu cílovému publiku.. (07.12.2020)

Protože si mé líné já přece jen konečně přiznalo, že se pravděpodobně k žádné z předchozích verzí filmu (1937, 1954, 1976) stejně nikdy nedokope, rozhodl jsem se zkusit rovnou tu nejnovější (tím pádem logicky nemůžu porovnávat). Pravda, film jede v docela zajetých kolejích, je předvídatelný, nenabízí žádné větší dějové zvraty, což je trochu škoda. Ale překvapivě to nevadí až tolik, protože celé dílo stojí na tom, že je hudebně a po herecké stránce zvládnuté bravurně. Oba hlavní představitelé hrají a zpívají výborně, u Coopera to překvapí pěvecky, u Gagy zas herecky (k čemuž film ostatně vybízel, ovšem výsledek v tomhle ohledu i tak předčil má očekávání). Pár navíc ještě doplňuje skvělý Sam Elliot, který je teď na stará kolena v té nejlepší formě (jak už ukázal i v The Hero). A to nejdůležitější, jde o hudební film a tahle složka je opravdu zdařilá, písně vám i po skončení snímku dál rezonují v hlavě. Cooper tedy svůj režijní debut ustál se ctí a byly to příjemné cca 2 hodiny, možná jen ten konec bych trochu zkrátil. Hodnotím solidními 4*. (03.03.2019)

Líbilo se mi, že děj nesklouznul do klišé kolejí, líbilo se mi fatální vyznění příběhu, líbil se mi projev baby Gagy, líbila se mi muzika, samozřejmě. Ale co může za to, že jsem do kina mazal znova, to je absolutní odevzdanost Bradleyho Coopera celému tomuhle projektu, která tu byla hmatatelnější než lidi na sedačkách vedle mě. Měl jsem z něj pocit, že fyzicky musel být po poslední klapce stokrát odrovnanější, než naši obránci po včerejším kolotoči Američanů v útočném pásmu. Chvála filmovým bohům, že ještě někdo dneska dělá filmy tak, že pro ně dýchá. (Vancouver, Kanada) (04.01.2019)