Neklid

Enoch & Annabel. ON vyčpělý sirotek přežívající bez zájmu o život a se zájmem o navštěvování cizích pohřbů. ONA kouzelná slečna s odvahou a vášní a umem žít. A taky s rakovinou mozku. Přestože tedy leitmotivem je smrt, umírání, čekání na smrt, snímek je prodchnut citem, silnými emocemi a nakažlivým entuziasmem. Život je krásný, na světě je krásně. A pokud není, tak bude. Láska k životu, respekt k času. Carpe diem. Život je dar, smrt je nicota. ~ Vyvážený příběh, v němž se emotivní rovina nenásilně prolíná s tradičními režisérovými snahami o jinakost a experiment (kaleidoskop, baterka, namalované obrysy těl na asfaltu…). Plus vynikající herecké obsazení (skvělá Mia Wasikowska v roli Annabel, stejně jako nedávno jako Jane Eyre). (Dobře napsaná je též postava imaginárního Japonce – kamikadze pilota – patetického ducha jménem Hiroshi.) ~ Fantazijní svět vnořený do reality. Originální romantika. Pozitivní energií nabitá předfunusová lovestory. Úžasně pokojný Neklid. ~ ~ Zdá se, že jde o druh zpěvného ptáka, který si myslí, že umírá pokaždé, když zapadá Slunce. A když se ráno probudí, je z toho, že stále žije, úplně na větvi, a proto zpívá ty nádherné písně. (10.02.2012)

Citlivé a něžné. Citově vyprahlý kluk, který chodí na cizí pohřby a má za přítele ducha. Dívka, která ví, že jí zbývají tři měsíce života a o to víc chce žít. Stylově podobné korejskému "...ing", ale s tlumenými barvami a s menší dávkou humoru. Občas docela absurdní, ale vzhledem na situaci logické dialogy. Líbilo se mi (výhradu mám ke scéně, ve které se čte dopis - mohli to udělat stručněji a lépe), 87%. Úsměv. (28.01.2012)

Těmhle pseudo intelektuálním filmům o pseudo divném vyvrženci jsem nepřišla na chuť. Jednak jsou hrozně nudné a kromě toho, že se v nich skrývá nějaké to ponaučení, si z nich divák nic neodnese. Hlavního hrdinu jsem měla chuť nakopnout do rozkroku, toho bych si opravdu ke strávení posledních dnů nevybrala. Zkrátka Neklid je až příšerně klidný (rozuměj vleklý a nudný), o tom duchovi se raději ani nezmiňuji. Divné lidi mám ráda, ale z tohohle zkrátka čiší ta samoúčelovost "jé dáme tam někoho kdo rád navštěvuje cizí pohřby, chodí v černém, neusmívá se a má imaginárního kamaráda". Na mě to vážně bylo přespříliš, nebo lépe řečeno málo...Škoda promrhaných devadesáti minut! (31.05.2012)

Tento film by měl dostat Oscara za kostýmy a masky! Ale i bez (tohoto) Oscara to bude vynikající snímek, který sáhne kamsi hluboko do vaší duše - je to tak trochu P.S. Miluji tě naruby :) Napolo rebelující a ztracený Enoch potkává Annabel, která jakoby přesně věděla, co od života chce. Jenže to má háček... a tím není fakt, že Enoch komunikuje s duchem kamikadze pilota Hiroshiho. Gus van Sant se opět skvěle předvedl, jeho režijní um se snoubí s výběrem zvláštně hořkosladkého romantického tématu i neotřelých hereckých tváří (tedy až na Miu Wasikowskou), které precizně dovedl ke skvělým výkonům. Klobouk dolů, tohle si ode mě zaslouží 90%. (28.12.2011)

Zapomněli jste připsat, že jsou zde i prvky mysteriózního žánru, která mám v oblibě. Škoda jen, že to nebylo zajímavěji pojato. Šlo o velmi suché pojetí duchovi přítomnosti. Srovnám-li Neklid s "Teď a tady", musím Neklidu dát díky za to, že mě smrtí neděsil a citově mě nevydíral. Tím ale zároveň odsáli emoce. Mia možná nebyla tak "dojemná" jako Dakota Fanning, ale měla své kouzlo. Do poslední chvíle vypadala dobře, člověk by až chtěl věřit v happy-end ;). Poslední poznámka míří k Henrymu Lee Hopper, on v každé scéně vypadal jako by spal a všechno šlo jen kolem něho. Nemyslím, že to byl záměr. (10.04.2014)