Neklid

Intimní drámo, s nádechem indie - kdo mě zná ví, že to je moje parketa. Navíc niterní téma, v dobrém slova smyslu pošahanců, taky docela můžu, a tak není nečekané, že mnou Restless proplul a potěšil na duši. Co však oceňuji velmi - Gus Van Sant v Restless velmi mile tahá za romantickou linku. Umí ji ale v ten pravý moment narušit tak, aby toho už nebylo moc, a film se tak nestal zbytečně kýčovitým. To se mnohdy nepovede. Tady se ale nepřehání, nechává se to volně běžet a film postupně míří do svého očekávaného konce. Na pět hvězd to není, ale čtyři dám relativně s klidným srdcem. Hodně evropské a docela chápu hodnocení na Rottenu. Enoch, let me go (27.12.2011)

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)

Je to svým způsobem hezké, ale někdy to na mě působilo dojmem- že je to až moooc natahované, moc melancholické a místy tak moc melancholické, že mi to připadalu už spíš jako parodie. Ale celkově je atmosféra filmu příjemně hřejivá, taková uklidnující- přes to přezevšechno co se děje.... A jako bonus soundtrack. :) (09.05.2012)

Těším se na pokračování, kde ten mladý muž, který ztratil zájem o život, si po tomto skvělém zážitku, po devádesáti minutách napínání a citového vydírání vystřelí mozek z hlavy - ještě by k tomu distributor mohl dodat úžasný popis, něco ve stylu tohohle filmu, kde se vůbec nezminuje, že je to rakovinafriendly snímek - takhle to spíš vypadalo na něco podobného Yes Manovi. Koukal jsem se na to omylem, tenhle typ filmů není nic pro mě - kde berete ty příjemné pozitivní pocity? Já tam žádné nevidím, všechno zastinuje pravděpodobný osud hrdinky a to, že on po tom, kdy na chvilku začal "skutečně žít" stejně ztratí zájem o život ještě víc a nejspíš po závěrečných titulkách poputuje do blázince. V čem je smysl točit takové filmy? Na deprese stačí skutečný svět... (18.11.2013)

Veselý film o smutných veciach od G. Van Santa a producenta R. Howarda sľuboval minimálne zaujímavú story s jemným humorom a dôrazom na herecké výkony. Výkony slušné, to áno, ale pojašená dvojica robila často „divné“ veci (ako pre koho, však?), čo by až tak nevadilo, ale dosť mi nesedeli dialógy, ktoré v mnohých scénach pôsobia prázdne a sú pravdupovediac úplne o ničom. Aj keď som sa snažil filmu načúvať, nezískal si ma žiadnou scénou, no aspoň postava japonského pilota mi bola sympatická. Isté je, že film mnou preletel, ale citovo ma nezasiahol, čo u podobných filmoch nebýva problém. Predpokladám, že tvorcovia chceli ísť inou cestou, bez citového vydierania, pretože smutných filmov o postavách , ktorým ostáva niekoľko dní, týždňov či mesiacov života, sme videli mnoho. Vyšlo to iba na polovicu. 60%. (12.03.2012)