Neklid

Těmhle pseudo intelektuálním filmům o pseudo divném vyvrženci jsem nepřišla na chuť. Jednak jsou hrozně nudné a kromě toho, že se v nich skrývá nějaké to ponaučení, si z nich divák nic neodnese. Hlavního hrdinu jsem měla chuť nakopnout do rozkroku, toho bych si opravdu ke strávení posledních dnů nevybrala. Zkrátka Neklid je až příšerně klidný (rozuměj vleklý a nudný), o tom duchovi se raději ani nezmiňuji. Divné lidi mám ráda, ale z tohohle zkrátka čiší ta samoúčelovost "jé dáme tam někoho kdo rád navštěvuje cizí pohřby, chodí v černém, neusmívá se a má imaginárního kamaráda". Na mě to vážně bylo přespříliš, nebo lépe řečeno málo...Škoda promrhaných devadesáti minut! (31.05.2012)

Veselý film o smutných veciach od G. Van Santa a producenta R. Howarda sľuboval minimálne zaujímavú story s jemným humorom a dôrazom na herecké výkony. Výkony slušné, to áno, ale pojašená dvojica robila často „divné“ veci (ako pre koho, však?), čo by až tak nevadilo, ale dosť mi nesedeli dialógy, ktoré v mnohých scénach pôsobia prázdne a sú pravdupovediac úplne o ničom. Aj keď som sa snažil filmu načúvať, nezískal si ma žiadnou scénou, no aspoň postava japonského pilota mi bola sympatická. Isté je, že film mnou preletel, ale citovo ma nezasiahol, čo u podobných filmoch nebýva problém. Predpokladám, že tvorcovia chceli ísť inou cestou, bez citového vydierania, pretože smutných filmov o postavách , ktorým ostáva niekoľko dní, týždňov či mesiacov života, sme videli mnoho. Vyšlo to iba na polovicu. 60%. (12.03.2012)

Je to svým způsobem hezké, ale někdy to na mě působilo dojmem- že je to až moooc natahované, moc melancholické a místy tak moc melancholické, že mi to připadalu už spíš jako parodie. Ale celkově je atmosféra filmu příjemně hřejivá, taková uklidnující- přes to přezevšechno co se děje.... A jako bonus soundtrack. :) (09.05.2012)

Na Miu Wasikowskou se opravdu dobře kouká, ale to jsem si uvědomoval už dávno předtím, nejpozději od té doby, co ji Tim Burton obsadil do hlavní role své Alenky. Není tak fyzicky atraktivní, aby odváděla pozornost od svého herectví, ale je to typ sympatické holky ze sousedství, se kterou byste chtěli mít první rande a zažívat první romantickou lásku. Představuje největší plus filmu, který se bohužel podle mého až moc pohybuje v provařených vodách a spoléhá na neselhávající sentiment, který pociťujeme nad umírajícím člověkem. Jakkoliv se Gus Van Sant snaží, nevychází mu z toho nic víc než slušný průměr. Přiznávám se bez uzardění, že patřím k těm mužům, které vlastně i docela často přemůžou v kině emoce a ukápne mu slza v momentě, kdy vidí utrpení. Tady ale ani ťuk a nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem v poslední době citově okoral. Prostě to není typ filmu, který by mě vtáhnul do děje a který bych žil s jeho postavami. O čtvrté hvězdičce jsem prakticky nikdy nezačal uvažovat. Celkový dojem: 60 %. (22.05.2016)

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)