Zostaň so mnou

Dráma o umieraní, ktorá nedokáže vyvolať patričné emócie. Navyše hrozne uťahaná a nudná. Možno bez tých flashbackov, ak by bol dej kontinuálny a autonehoda sa stala 15 minút pred koncom, tak by to malo lepší spád. Toto 90 minútové ležanie napojená na prístrojoch a ponevieranie sa ducha hlavnej postavy po nemocnici, ktorá rozmýšľa, či sa na to vybodnúť alebo nie, nemalo šťavu. (13.08.2015)

Velmi dojemný příběh, který ukazuje na jedné straně rodinou idylku, úžasné přátele a pozoruhodný vztah, ale na straně druhé, jak se to všechno může zvrtnout a o někoho můžeme přijít. A najednou se nám zhroutí svět pod nohama a všechno, co pro nás předtím něco znamenalo, pro nás teď už nic neznamená. Ale ti, kteří zůstanou nám mohou pomoci se se ztrátou vyrovnat, začít bojovat a neodejít. Tento film snad naplnil vše, co jsem od něj očekávala. Jestli si chcete pobrečet, vřele doporučuji ;). (24.11.2015)

Bohužel, z mého pohledu tentokrát forma ublížila obsahu. Neustálé přeskakování z komatu do středoškolské romance rozbilo obě linie, takže jsem se nedokázal ponořit ani do jedné z nich. Sotva jsem navázal kontakt s jednou, byl jsem z ní vytržen a vržen do té druhé a za pár minut zase zpátky. Po čase už to bylo skoro až otravné. Přitom, kdyby se příběh odehrával lineárně, mohl to být hodně silný film a jistě by uhrál minimálně jednu hvězdu navíc. Náznaky silných emocí tu byly velmi výrazné a občas předvedly, co by mohly dokázat, kdyby měly čas. (23.11.2016)

Nenechte se zmást. Tady skutečně nejde o žádné otázky týkající se života a smrtí, nečekejte žádný přesah. Jde o naprosto tuctový milostný příběh dívky a chlapce, který jsme viděli milionkrát. Od začátku do konce předvídatelný, to, že hlavní hrdinka se ocitá mezi životem a smrtí ve filmu nehraje jakoukoliv roli. Celý film jen čekáte na scény, které víte, že přijdou a tvůrci je stále a stále oddalují. Toto bude rychle zapomenutý film. (01.10.2014)

„Na světě existují dva druhy lidí, Kim. Ti, kteří mají rádi opravdovou kávu, a ti, kteří mají rádi slaďárny se směšnými jmény.“ Hláška definující celý tento film. On hraje na kytaru, ona na cello…ji zastihne tragédie…to jsou jediné, řekněme „odchylky“ (nebo spíš variace) od neustále kopírované hollywoodské šablony na romantické drama pro teenagery, resp. teenagerky (přítomnost pana ultra Dokonalého). Klišé na klišé, pár úsměvných momentů, fajn hudba (+ propagace cella), a to je tak všechno. Vlastně (bohužel) ne, ještě jedno otravně dlouhé a snad nikdy nekončící slzavé údolí, u kterého jsem se už musel chvílemi i smát (ne, vtipné to být asi nemělo). Za mě to budou 2*. „Vážně se ve mně snažíš vzbudit pocit viny?“ – „Můžeš vybrat hudbu.“ – „A teď mě uplácíš.“ – „Zlatíčko, pocit viny a úplatky jsou lepidlem, díky kterému drží rodiče a puberťáci při sobě už po několik generací. Nevzpírej se tradici“. (14.12.2014)