Neklid

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)

Ježišmarjáááá, ten Eunuch bol neuveriteľne suchý! To si mala koho vybrať za boyfrienda... No, Eunuch mal svojho ducha Hiroshiho, Hiroshi mal Nagasakiho, dozvedel som sa, že môj vták rozhodne nie je vodný vták, všetci v tomto filme boli sorry a jediný Neklidný som bol ja, pretože som sa nevedel dočkať konca, ako som skapínal od nudy! (21.12.2011)

Gus Van Sant rozhodně není moc dobrý filmař, ale jednou za čas omylem natočí dobrý film, aby vám, když ho slyšíte o něm mluvit, došlo, jak strašně moc velká náhoda to byla. Neklid bohužel není z těch filmů, je to jen rutinní indie, které se labužnicky vyžívá v narušených postavách, samozřejmě veskrze samoúčelně a nudně. Až mě překvapilo, jak trapně a nedůstojně vlezlý a nekonfliktní film natočil někdo, kdo se vnímá jako velký umělec. Nízké hodnocení dát nejde, protože ten film je tak otravně v pořádku, že mi nedopřeje ani to. Zkrátka šedivý průměr. 50 % (15.11.2014)

Nedokážu si pomoct, ale kdybych předem věděl, do čeho jdu, tak bych do toho nešel. Neměl jsem nervy to sledovat celé, obecně zrovna filmy o nemocných a umírajících, kterak stačí poblbnout okolí hlavu a pak si prostě umřou, nějak příliš nevyhledávám. Jedna je smířená smrtelně nemocná, druhý je mladík zralý na psychiatra. Oba vědí, co toho druhého i je samotné čeká a diváku, ty teskni, dojímej se a plač. ~ Prd. Cílené citové ždímačky, stavějící na budování vztahu a smrti jedné z postav, nežeru. ~ Jedna * za Miu na jaře a v létě, druhá za Miu na podzim a v zimě. (29.01.2012)

Enoch & Annabel. ON vyčpělý sirotek přežívající bez zájmu o život a se zájmem o navštěvování cizích pohřbů. ONA kouzelná slečna s odvahou a vášní a umem žít. A taky s rakovinou mozku. Přestože tedy leitmotivem je smrt, umírání, čekání na smrt, snímek je prodchnut citem, silnými emocemi a nakažlivým entuziasmem. Život je krásný, na světě je krásně. A pokud není, tak bude. Láska k životu, respekt k času. Carpe diem. Život je dar, smrt je nicota. ~ Vyvážený příběh, v němž se emotivní rovina nenásilně prolíná s tradičními režisérovými snahami o jinakost a experiment (kaleidoskop, baterka, namalované obrysy těl na asfaltu…). Plus vynikající herecké obsazení (skvělá Mia Wasikowska v roli Annabel, stejně jako nedávno jako Jane Eyre). (Dobře napsaná je též postava imaginárního Japonce – kamikadze pilota – patetického ducha jménem Hiroshi.) ~ Fantazijní svět vnořený do reality. Originální romantika. Pozitivní energií nabitá předfunusová lovestory. Úžasně pokojný Neklid. ~ ~ Zdá se, že jde o druh zpěvného ptáka, který si myslí, že umírá pokaždé, když zapadá Slunce. A když se ráno probudí, je z toho, že stále žije, úplně na větvi, a proto zpívá ty nádherné písně. (10.02.2012)