Jednotka samovrahov

Velmi špatný fan servis. Suicide Squad je ukázka filmu konstruovaného zvnějšku - vše je v něm jen proto, že se to má líbit fanouškům, se všemi prvky je zacházeno podle toho, co o nich ví fanoušci, a hodnotu mají takovou, jakou mají pro fanoušky. Ale když by se člověk zamyslel, jakou hodnotu mají události a postavy v rámci svého světa? Prázdno, pusto. Zatímco tým Star Wars, vedoucí na trhu fan servisů, dokázal do značné míry vyvolat dojem svébytného filmu, který "náhodou" plní sny svých diváků, Sebevražedný oddíl v tomto zcela selhává. I když si zpětně dohledáme historii všech mizerně vykreslených postav, i když si vygooglíme každý popkulturní odkaz, stejně nenajdeme smysl. Scéna následuje scéně, jako by na sebe nenavazovaly, mechanicky kupené postavy nemají věrohodné osobnosti ani motivace, nehledě na neexistující chemii mezi hrdiny. Rozhovory probíhají na úrovni trailerových hlášek. Hraje pecka za peckou, ale bez ladu a skladu. Nudný, vyblitý vizuál jsem po Fury tušil a beru ho jako věc názoru, vše ostatní je ale nesoudržná patlanina, která se tak moc zajímá o to, aby se líbila a aby plnila zadání, že ztrácí jakoukoliv "duši" a vlastní život. P. S.: Letův Joker je tragicky nestrašidelný blbeček. Nejhorší není ani tak, že máte chuť ho celou dobu profackovat, ale že máte dojem, že si to klidně můžete dovolit, protože by s tím nic moc nezmohl a šel by se někam vybrečet. (03.08.2016)

Mám neblahé tušení, že tvůrčí tým musí proklínat celé vedení Warnerů a DýCíčka, protože to jsou oni, kteří zazdili tenhle film do tenat stejného průserovitého průměru, kam uvrhli i Batmana v Supermana (byť je tohle pořád o řád lepší), jenže je tu neskutešně vidět, že bylo zpětně přestříháváno a mnohé scény vyhozené. Přitom postavy jsou zábavné, natočeno je to zručně a byť je zápletka z řad humorně pitomých, tak pro tuhle partu tuctu komiksových špinavců celkem bez problému funguje a většina herců se evidentně bavila (Smith, Leto, Robbie) a dokonce tu zábavně hrálo i bizarní ztělesnění neumětelského herectví a ryzí dřevnatosti Jai Courtney. A nebo to bylo těma jeho jednorožcema, to si ještě nejsem úplně jistej. (07.08.2016)

Jako jediný ze zloduchů, ze kterého bych se pos..., pokud bych ho potkala osobně, na mě působil Joker. I když mě jeho pozdější zázračné přežití značně překvapilo. Nicméně je to fantasy a tak proč ne. Dcera je z filmu naprosto odvařená a zná zpaměti kdejakou frázi, hlášku a chechtala se skoro pořád. Nemám jinou možnost, než kvůli ní zvednout své hodnocení, i když to teda podle mě žádná hitparáda zrovna není. Ani žhavý mazlík Rick nemohl výsledný dojem zachránit. Chyběl mi tam celkový fíling, jenž by mě chytil a nepustil. (11.12.2020)

#3 DCEU. Původní Suicide Squad to neměl snadné, musel se vyrovnat s představením antihrdinského týmu, s originy mnoha a mnoha postav a zároveň se napojit na souběžně vydávané filmy se Supermanem a Batmanem. Díky tomu se úplně nedařilo tempu filmu jako celku, ale jinak je to vcelku paráda i na několikáté shlédnutí. Zážitek nicméně předpokládá znalost komiksových sérií z The New 52 (a dnes už i z Rebirthu) a těch knih není málo. Na každý pád se povedl zářez především pro Harley Quinn. #ReleaseTheAyerCut (02.10.2016)

Nezapomeňte, jsme padouši... Tož já mám dojem, že zapomněli docela dost. A ta nejdůležitější věc ze všech, nejdůležitější, ta, co mě štve nejvíc, ta, co mě naštve hned na začátku a už mě to nepustí až do konce: Když už ve filmu chcete používat písničkový soundtrack, tak do těch písniček nekecejte! Když se rozhodnete použít skladbu jako vyjadřovací prostředek, nechte ji vyjadřovat. Když pustíte písničku jako první věc, která je ve vašem filmu slyšet, uvádí ho, navozuje náladu, nastavuje pravidla, nechte ji hrát bez přerušování delší dobu než nicotných patnáct vteřin. Nezeslabujte mi House of the rising sun, sotva začala působit, abych místo toho slyšela někoho říkat: -"Čas na polívku. Večeře. Floyde, pojď ke dveřím." -"Jenom kamarádi mi říkají Floyd." Vážně byla tahle dialogová výměna tak zábavná, potřebná, originální a poutavě provedená, že si zaslouží překrýt megamocný časoprostor manipulující tajná přání vyjevující baryton Erica Burdona? Nemyslím si. Nekecejte mi do mojí hudby. Nedělejte to. Ne. A jenom úplný šílenec a sebevrah (sic!) takovému barbarskému zacházení podrobí v jednom filmu dobrých dvacet tři písniček. Hanba. Hanba. Hanba. (05.12.2016)