Libanon

Před tímto filmem bych nevěřila, že se vydržím dívat na film, který se odehrává, buď uvnitř tanku, nebo zaměřovačem ukazuje, co se děje okolo tanku...."To člověk je vytvořen z oceli, tank je jen kus železa." "Mezinárodní úmluvy zakazují použití fosforových bomb. Budeme to respektovat a nebudeme říkat slovo "fosfor". Od teď jim místo toho budeme říkat "kouřové bomby"....poprvé mě to moc nevzalo, po druhém zhlédnutí to oceňuji mnohem víc a hodnocení zvedám na 4* (28.11.2010)

Libanonský konflikt je událostí, ke které se v poslední době filmaři často uchylují. Dost možná proto, že je to generace, jenž si válku prožila na vlastní kůži. I režisér Samuel Maoz přiznává, že jeho snímek je z velké části založen na vlastních zážitcích. Celý film se odehrává uvnitř tanku, odkud je jediný pohled ven přes hledí palebné věže. Chaotický způsob natočení má nejspíše asociovat vnímání mladých vojáků, kteří se první den snaží zorientovat ve válečné vřavě, a je tedy odůvodnitelný – včetně porušování klasických filmových konvencí jako jsou pravidla osy, záběru a protizáběru (...). Jako problematické mi však přišlo vykreslení hlavních postav, jejich nejasnost, odtrženost od jejich předchozího života a to, že se vlastně za celý film nijak psychologicky nevyvíjejí, přestože by na ně měly děsivé podněty války působit. Z mého podhledu tak snímek postrádá hloubku fikce – jakési základní fakta o světě a lidech, kteří se v něm pohybují. Důkazem toho může být například i to, že přestože se celý snímek odehrává uvnitř tanku, já stále nevím, jak to v jeho kokpitu vypadá. (08.07.2010)

Já ten film mám pořád v hlavě. Zde zvolenou formu antiválečné retoriky totiž považuju za naprosto geniální a filmařské zpracování za vrcholovou ukázku režisérského super umění. Něco kde válku nevidíš, kde nemáš tuny přestřelek, keců ani hrdinsky pojatou pointu, tohle je jedna z mála filmových válek, kterou si fakt prožiješ. Citíš strach, zmar, beznaděj , prostě všechno čeho má každá válka vždy plný sklady. (20.07.2016)

"To člověk je stvořen z oceli, tank je jen kusem železa", hlásá nápis v "kokpitu" izraelského tanku během libanonské války (ke které nyní už musíme dát slovíčko "první"). Film je pojat poměrně netradičně, jedná se o komorně zpracované válečné drama, kdy hlavní hrdinové za celý snímek vůbec ze svého tanku nevylezou. Stejně tak se chová i kamera. Veškerá interakce s okolním prostředím tak probíhá přes zaměřovač v hledí tanku. Tankista si tak uchovává od událostí "venku" jistý odstup, ale právě díky svému "hledáčku" může vnímat detaily odděleně od celého prostředí, a tak tedy i daleko intenzivněji. Pohled na stále ještě žijícího koně s roztrženým břichem, jemuž tečou z očí slzy, je dost drsný. Důležitým faktorem filmu, který se zprvu vůbec neobjevuje, je strach. Strach z neznámého nebezpečí, které se nachází v podstatě všude kolem, strach z tmy a také z krutých falangistů. Film Libanon není dokumentaristicky zpracovaný snímek, který by divákům rozšířil obzory a naplnil je jako pověstná studnice vědomostí informacemi o komplikovaném a dlouhém libanonském konfliktu. Nezazní tu nic o autobusovém masakru, či o krvavých bojích v Sidonu, jen o křesťanských falangách se divák dozví cosi podrobnějšího. To ale vůbec nevadí. Samotná libanonská válka totiž není zase až tak důležitá, klidně by se snímek mohl odehrávat na pozadí jiného konfliktu (a že jich Izrael zažil...), důležitý tu je popis válečných krutostí a stísněná atmosféra uvnitř tanku, který na první pohled představuje bezpečný úkryt, ale na druhý se může stát i velmi nepříjemnou kovovou pastí. (18.12.2010)

Umírající osel s leskem ve vyhasínajících očích. Vesničan bez nohou, ležící před rozstřeleným autem, z nějž ho střela vymrštila o několik metrů dál, kolem něj poletují slepic pírka. Nervózní prst na spoušti, rozkazy versus strach se zodpovědnosti usmrcení jiné bytosti, nervózní prst pohledného mladíka, potícího se v klaustrofobním bordelu tanku s několika dalšími fešáky, smrdí si pod nos, chčijou do kovových nádob a i když si můžou otevřít pivko od Turka v mercedesu, dost možná jedou vstříc jisté smrti. Válečné hrůzy zaměřené z perspektivy periskopu ostřelovače. Většinou, když spatřím zařazení "válečný film,"  nehrnu se do něj, ale tyhle otřesný výjevy mnou otřásaly a ve světle událostí, jež se v přesýpacích hodinách světa nyní odehrávají, nejsilnější protiválečná propaganda, co znám. Její jméno je válka, a je neskutečně hnusná. (18.02.2024)