Young Bohácek's Sufferings
Réžia:
František FilipScenár:
Eduard VernerKamera:
Rudolf Stahl ml.Hrajú:
Pavel Landovský, Stella Zázvorková, Regina Rázlová, Jorga Kotrbová, Jaroslav Satoranský, Hermína Vojtová, Josef Hlinomaz, Jiřina Bílá, Consuela Morávková (viac)Obsahy(1)
Traktorista Tóna Boháček má rád svůj klid a víkendovou partičku karet s kumpány v hospodě. Jenže je ve věku, kdy se měl už dávno oženit, a tak ho jeho máma přinutí, aby se s někým seznámil aspoň na inzerát. Myšlenka na ženění je to poslední, co se Tónovi zamlouvá, ale nakonec mu nezbude než mámě přivézt zootechničku Janičku Pazderkovou z nedaleké vesnice, se kterou si pod nátlakem dopisoval. Jenže Janička se kvůli škodolibým kamarádkám stydí, a nakonec nikam neodjede. Tóna se za každou cenu chce zbavit dotíravé maminky, a tak si přece jen přiveze dívku. Podaří se mu totiž přemluvit náhodnou stopařku, Pražačku Květu, aby jela s ním a předstírala, že je Jana. Třebaže Tóna je pro Květu jen venkovský balík, přece jen si spolu mají co povídat, a dokonce stráví několik příjemných hodin. A paní Boháčková je aspoň na nějakou dobu spokojená. Jenže v neděli ráno u jejích dveří zazvoní skutečná Janička… (Česká televize)
(viac)Recenzie (155)
Příběh starého mládence, kterého maminka chce bezpodmínečně oženit. Vidět "Lanďáka", jak chrlí jednu kouzelnou hlášku za druhou je fakt zážitek. Ve své roli je tak neuvěřitelně přesvědčivý a přirozený, že ho podezírám, že hraje sám sebe. Celý film stojí na něm, dokazuje ohromný komediální talent a lze jen litovat, že po roce 1968 nemohl hrát. Přišli jsme tak o kopu srandy. ()
Lanďák pro mě bude asi navždy Tonda.Nádherně do toho ten Tonda spadnul s těma babama, jak to chudák měl ošéfovat, když měl takovou maminku, smích a zase smích spousty kultovních scén a hlášek. ()
Snad bych dal ruku do ohně za to, že jsem si v rámci těch českých poeticky lidských komedií prošel snad všemi kousky. A on si to do mého pokoje zničehonic dorazí mladej Landovskej v roli Tondy, kterej si to stařičkou Volhou štráduje silnicí mezi Úvaly a Děčínem, aby mě přesvědčil, že to tak vlastně vůbec není. Bavil jsem se náramně, úplně jak u Homolků. Jen kdyby Jorga Kotrbová nehrála tak strašně naivní holku, která by tím svým chováním otrávila i mrtvolu. ()
Naprosto dokonalej Pavel Landovsky - k tomu netreba nic dodavat. No i kdyz samotnej scenar je take jedna perla za druhou. ()
Scénář: Eduard Verner .. Jednoho Boháčka znám. Co vy? ___ Až se počet zhlédnutých repríz vyrovná počtu utlumujících brček při první projekci, bude to bezkonkurenční kultovní nářez. I tak je Pavel Landovský mistr herectví z placu a některé pasáže scénáře jsou jistě někde v jeskyních vytesány od pradávna, protože platí stále. ___ Ženský nesnáším, zvláště ty, co mi hledá máma, víš? :-)) ()
,,Holky z Děčína chtěj kluky z Prahy a holky z Prahy zase kluky z Ameriky..." ()
Zase totálně přirozený film s perfektními herci a moc hezkými herečkami. Naše kinematografie v 60. letech byla skvělá. ()
Další krásný, český film z 60. let. Proč už dnes nejsou české filmy takhle kvalitní a zábavné, jako právě z oné doby ? To byli čeští filmaři před 50 lety nějak osvícení nebo co ? ()
Jo Tóňa Boháček ten to neměl jednoduchý, znáte to jak to občas chodím s těmahle pochybnýma známostma s inzerátu....Užasný a dodnes velice svěží film, plný omylů a různých trapasů. Lanďákův na první pohled tak trochu nesmělý humor mi sedl, dialogy ze života naprosto trefné, sám Lanďák byl na vrcholu svých uměleckých sil a podle toho to také vypadalo..Jistá podobnost s Formanovými Láskami tu v některých scénách byla.. ()
Lanďák v kultovní roli burana. Situaci měl ulehčenou tím, že i on sám je buran, tak vlastně nelze ani hovořit o výtečném hereckém výkonu. Ale každopádně to je radost pohledět, jak matka Boháčková tak dlouho hledala, až si syn Boháček dívku našel. ()
Tak jsem zjistila, že i před 40 lety zněly koledy úplně stejně jako dnes - jako by je zpívalo pořád to samé složení lidí... :-D No, ale nic víc si z filmu asi neodnesu. Jo, sem tam jsem se pobavila. Politovala Boháčka, o kterém jsem nevěděla, jestli je tupý či nikoliv. Zjistila, že ženský jsou naivní krůty. Takže vlastně jsem nenarazila na nic, co bych už nevěděla, neviděla, neslyšela - když pominu ty koledy ;-)) Kdyby člověk chtěl zabít čas, tak rozhodně může použít jako zbraň tenhle film. ()
Pavel Landovský je skvělej, ve filmu jsou pak některý opravdu skvělý scény a ta Volha M-21 je taky skvělá. Z pomyslnýho 5-ti hvězdičkovýho vrcholu film táhnou dolu některý nudnější pasáže. Nicméně pro mě je to jedna z nejlepších komedií z domácí produkce. Navíc tenhle film má štěstí v tom, že neběží v televizi 5× za rok jako např. Homolkovi. ()
„Slečno, já jdu ještě jednou. Já bych to vopravdu potřeboval. Ale to ne kvůli tomu, že bych jako na Vás dotíral, rozumíte, já to nedělám kvůli sobě, mně na Vás vážně nezáleží, ale…“ Už úvodní výňatky z inzerátů pobavily. Ještě vtipnější jízda mě však čekala po nich. Pavel Landovský, nesmělý, roztěkaný a buranský, tu je dokonalý, což se dá říct i o krásně nesnesitelné Zázvorkové. Lví podíl na tom určitě mají skvěle napsané dialogy, ale i řada groteskních scén (kouzelné setkání s Janičkou a potvrzenka schůzky, hledání záminek pro popovídání si o samotě, Květa snažící se dostat z „toalety“ atd.). Jen je škoda, že po 50 minutách takřka nepřetržité zábavy přichází slabá cca 10minutovka, při které film skoro vykolejí, aby ho nasadil do správných kolejí až příjezd autobusu. O to víc překvapí hořkosladký konec, jehož podobu doceňuju až s odstupem. Slabších, ale přesto 5*. „No tak já to tam teda hodím, když se Vám nelíbím, tak...“ - „Ne, to já jsem neřekla, že se mi nelíbíte!“ - „No ještě říkejte, že se Vám líbím.“ - „To já neříkám, že se mi líbíte!“ ()
Vesničan Tóna, ztělesnění rétorického neumu, studu, mamánkovství, ale i upřímnosti a bezelstnosti, se dostává do spirály milostných trapasů. Nešťastnou lásku však na rozdíl od Werthera neřeší střelou z pistole, ale mastnou husou a pivíčkem a tak je to myslím správně.. Neohrabanost postav vedoucí k trapnu jako by vypadla z ranných Formanových děl. Lanďák ve své přirozenosti skvělý, stejně tak S.Zázvorková v roli paní Batesové...pardon, Boháčkové.. ()
Názor, že vůbec nejtěžším žánrem Thálie je právě komedie, prozrazuje takřka neomylně nositele, který je hlouběji zasvěcen do skutečných vztahů, poměrů i možností zákulisí, toho, co, vidět není, ale jasně přitom určuje kvalitu nabídky tvůrce diváku, konzumentovi. Jméno Františka Filipa je známo především z televizní dramatiky třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA se stalo ojedinělou možností, šancí, jak přesvědčit o oprávněnosti i jeho filmových ambicí. Výsledkem je sevřený, cudný film, který charakteristickým, pro Filipa nezaměnitelným způsobem líčí příběh ne z města, ne z velkého prostředí hraničních vášní a situací, ale naopak ze zdánlivě zanedbatelně pominutelné stojaté skutečnosti venkova - lhostejno, zda v pohraničí, jak naznačuje film, či kdekoliv ve vnitrozemí, jak se to také mohlo stát i udát - vypovídá mnohé o době svého vzniku. O rovnosti ve vztazích, o slušnosti mezi lidmi, o světlech i méně osvětlených místech jejich povah uprostřed všedního dne, v němž úporně hledají sami sebe a své místo v životě. I tyto postavy se už zařadily mezi naše zklasicizované předky a tvoříce jakési pandány např. ke Kleinově homolkovské trilogii, jsou traktovány v lidské, hřejivě úsměvné poloze, která vždy Filipovi byla tak vlastní. Mládí, které tu také dostalo svou šanci, se odvděčilo řadou pozoruhodných výkonů, jež patří k vrcholům civilní herecké školy šedesátých let. Pomineme-li Pavla Landovského, pro nějž to byla jeho snad vůbec největší - zlomová - příležitost v českém filmu československého období, nelze nezaznamenat Stellu Zázvorkovou, která se tehdy postupně přehrávala do rolí starší ženské generace, a kupodivu i Regínu Rázlovou, jež tu naznačila svůj mimořádný herecký talent, jenž posléze utonul v jejích normalizačních angažmá. Nepřehlédnutelnou kráskou-ztělesnitelkou mladé ženy své doby byla již tehdy dlouholetá potomní smíchovská herečka Jorga Kotrbová. Venkovský svět JZD, nabírajících tehdy dech a postupně se vzpamatovávajících z nejhorších následků násilné kolektivizace padesátých let, dostal v tomto neokázale mimořádném filmů svůj obsah, rozměr a tehdy ještě i perspektivu. Komunistická skutečnost, jejíž obraz zachytil, by byla bez tohoto skromného, ale původního a hlubokého svědectví hned o jeden důležitý polodrahokam faktu chudší. Zbytečně a nevratně. ()
Velmi ráda bych hodnotila čtyřmi hvězdičkami, ale nebylo by to spravedlivé vůči, příkladově jmenuji, Láskám jedné plavovlásky a Já, truchlivý bůh, u nichž jsem se bavila a nasmála více než u tohoto snímku. Film je velmi povedený, Landovský hraje excelentně a velmi přirozeně, děj je záživný, je zde spousta vtipných scén a dialogů, ale i přesto mi něco chybělo a já bohužel nevím co. ()
I když je Lanďák fajn, tak tohle ne. Režisér Filip to vyjádřil jasně, když se podivil, proč zrovna toto by mělo vyjít na DVD, když i on sám Boháčka "nepovažuje za víc, než jsou dnešní seriály". ()
Film má tu smůlu že jeho uvedení v televizi se rovná svátku. A přitom je to báječná komedie, jejíž téma je nadčasové a aktuální v kterékoli době. Nesmělému mládenci Tondovi Boháčkovi je přes třicet a ještě nemá úmysly se oženit. Jeho maminku to trápí a shání mu děvče na inzerát. On se za ním vydá a po nevydařeném ranďáku za hustého deště vezme půvabnou stopařku. Dostane nápad. Vezme ji domů a představuje ji mamince jako tu dívku na inzerát. Jenže to není všechno. V hlavní roli opravdu září Pavel Landovský, který svou postavu ani nehraje, ten ji prostě žije. Příjemná atmosféra na vás dýchne a připraví vám vynikající oddechovou zábavu. ()
Na první pohled se Boháček může jevit jako misogyn křížený s vesnickým buranem, jenže v této povedené komedii není vše tak, jak to na první pohled vypadá. Tenhle film je totiž ze života. Opravdu. Ani vteřinu, ani jednu scénu mě nenapadlo, že by tohle nemohla být realita. Jednak kvůli skvělým hercům (Landovský, Zázvorková) a jednak kvůli některým scénám (návštěva Květy v Praze, "sestřenice"). Jo, točily se to pěkný filmy… škoda, že když se dnes točí filmy "ze života" vidíme převážně afektované blbosti, které se skutečným životem nemají nic společného… ()
Súvisiace novinky
Zemřel režisér František Filip
Ve věku 90 let zemřel český režisér a scenárista František Filip. Zprávu o úmrtí plodného tvůrce televizní produkce přinesla Česká televize. Absolvent pražské FAMU má k dnešnímu dni na svém kontě na… (viac)
Snímek je z roku 1969 a režíroval jej František Filip. Jedná se o černobílou komedii. Pavel Landovský tu má hlavní roli. Hraje Antonína Boháčka, starého mládence, který se živí jako traktorista. Sekunduje mu Stella Zázvorková. Ta je tu v roli jeho starostlivé matky. Další důležité role jsou Květa Lesecká, kterou ztvárnila Regina Rázlová a Jana Pazderková. Tu hraje Jorga Kotrbová. Obě to jsou krásné mladé ženy, které sehrají v životě Tondy Boháčka velké zvraty. Děj je vcelku prostý. Tondovi je po třicítce. Jeho život tvoří práce na poli, starání se o dům, ve kterém spolu s matkou pěstují králíky, a hraní karet s návštěvníky místní hospody. Přes obrovské přání jeho matky zatím nemá žádnou nevěstu. Maminka nechce, aby se stal pijanem, jako jeho zvěčnělý otec, a tak ho donutí napsat inzerát a dopisovat si s Janou Pazderkovou. Po jejím naléhání za ní jede na schůzku, tam nepochodí a vrací se domů. Cestou vezme stopařku a přemluví ji k tomu, aby hrála Janu, s úmyslem udělat matce radost, či spíše aby ji nerozhněval. To vede k celé řadě komických situací, obzvláště když si to skutečná Jana rozmyslí a druhý den dorazí na slibovaný nedělní oběd. V Tondovi můžeme sledovat, jak se mění, jak ze sprostého, neotesaného traktoristy začíná vyplouvat hodný a citlivý muž. Tento film je přesně prostor, kde může Landovský předvést své mistrovství. Role na první pohled neotesaného hrubiána s duší poctivého a laskavého muže mu je více než vlastní. V tomto filmu má středně dlouhé vlasy. Svou mužnost zdůrazňuje výraznými pejzy. Když se upraví, tak působí dojmem hezkého muže kolem třicítky. Většinu filmu nosí oblek, který mu evidentně nesedí. Z jeho hraní je patrné, že v něm není zvyklý chodit. Přirozeně se cítí v montérkách s čapkou a cigárem v koutku úst. Přesně tak jej vidíme na úplném začátku filmu, když je za volantem traktoru a oře pole. Landovský má výrazný mužný hlas. Ve svém přirozeném prostředí, jako doma nebo mezi kumpány z karet, je sprostý a mluví nahlas. Při rozhovorech se ženami se stydí. Mluví tišeji a koktá. Těmto nepříjemným situacím se vyhýbá vyprávěním nesouvisejících vtipných historek, při nichž svým hlasem zní zdánlivě jistě. Když už je v koncích, tak začne řvát a vztekat se. Jeho specifické hulákání je jedním z nejznámějších hercových hlasových atributů. To, jak se uvnitř cítí, zahraje také rychlostí hlasu. Když si je sebejistý nebo se snaží působit něžně tak mluví pomalu. Naopak když začne mluvit rychle, tak tím zakrývá stud či nezvládá své emoce. Má nadání na to lidi seřvat. Celkově se v jeho hlasovém projevu mísí nesmělé koktání a hulákání. Přestože podle svých slov ve filmu Boháček na mluvení příliš není, tak dokáže svým nadáváním i dobře vyslovenými hláškami vyvolat skvělou komiku. Pohybuje se velmi energicky. Když je na scéně, tak je ho plné plátno. Svou výraznost dokáže skloubit s křečovitým a nemotorným pohybem. To vytváří zajímavý a komický efekt. Touto neobratností a hromotluctvím zdůrazňuje svou nesmělost. V prostředí, které mu je vlastní ale ožije. Například v hospodě působí jistě a vyrovnaně. To vytváří vzpřímenou a jistou chůzí. Většinu filmu se ale spíše kolíbá. Krčením se zdůrazňuje svou nesmělost a vnitřní slušnost, která u lidí typu Tondy Boháčka vnitru bývá. Klopýtání a vůbec všechny pohybové stránky postavy hraje přesvědčivě. Landovský, jak je pro něj typické, užívá velké množství různých gest. Jeho ruce v průběhu filmu nezůstanou moc času klidné. Při mluvení si jimi hodně pomáhá. Vedle věčného máchání rukama dále hezky naznačuje, že rozbije půllitr či si klepe na čelo. Nejvíce mne zaujalo, jak Květě v noci vysvětloval, kde mají suchý záchod a že tam není splachovač. Když nechtěl vzbudit matku, tak jakoby tahal za neviditelné splachovadlo a horizontálním pohybem dlaní vysvětloval, že v dřevěné desce mohou být hřebíky. Jeho gesta také dotvářejí jeho zmatenost a stud. Neustále se drba na hlavě, na nose či se různě ošívá. K tomu přidává hýbání krkem a kymácení hlavou. Když v hospodě pije pivo, tak drží, stejně jako v jeho další výrazné roli sládka v Audienci, půllitr pouze malíčkem. To působí velmi komicky. Celkově jsou jeho gesta velmi výrazná. Podobně nešetří ani s mimikou. Spoustu věcí uhraje očima. Když různě zvedá obočí či obrací oči v sloup. V přítomnosti jeho slečen zase oči klopí. Dělá také různé škleby. Velmi vtipně působí jeho úšklebek, kterým odpovídá na úsečné poznámky servírky, kterou žádá o psací pomůcky. Když je v Květině pražském bytě a myslí si, že jej Květa chce, tak si je velmi sebejistý. To se během pár vteřin změní, když Květa mu sdělí, že zůstává se svým přítelem. Během pár vteřin se jeho výraz ve tváři a chování vůbec změní o 180 stupňů. Landovský se toho zmocnil skvěle. Nadáváním a omyly jednak zdůrazňuje svou neobratnost a stydlivost, ale také vytváří vtipné situace. Před chlapy z vesnice je drsný, ačkoliv uvnitř je nesmělý a slušný. Zahrání této kombinace stydlivosti a hrubiánství vypadá velmi humorně a zároveň vytváří jeden z hlavních záměrů filmu. Ten ukazuje, jak tento prostší muž skrývá svoji citlivost za pózu drsňáka. Vidíme tu vývoj postavy hranou Landovským. Na začátku příběhu je vesnickým křupanem odmítajícím ženy. V jejich přítomnosti se necítí dobře. To se ale začne měnit, když potká stopařku Květu. Začne se měnit a být pozornějším. Pavel Landovský ve své roli dokáže zastínit i takovou hereckou osobnost, jakou byla Stella Zázvorková. Ve filmu prakticky nesleze z plátna. Místy si z filmu dělá svou one man show. To, když spustí vlnu svých osobitých gest, pohybů a jedinečného řevu. Svým výkonem dělá z jednoduchého příběhu skvělou komedii. Ve své roli je přesvědčivý a přirozený. Člověk se až bojí, že hraje sám sebe. Jak je známo Lanďák neměl s nedostatkem žen kolem sebe nikdy nouzi. Herec převyšuje všechny postavy. Utrpění mladého Boháčka patří vedle sládka v Audienci či majora Terazkyho v Černých baronech k jeho životním rolím. Landovský svým osobitým hereckým stylem dokáže velmi zapůsobit a diváka si získat. Jeho fenomenálnost je dána také tím, že je jaksi nezkažen hereckými školami. To dává průchod jeho specifickému projevu, který je však omezen. V roli Tondy Boháčka slavil úspěch. Byla to na dlouhou dobu jedna z jeho posledních filmových rolí. Za svou disidentskou činnost měl v sedmdesátých letech nejprve zakázáno hrát a později byl dokonce donucen k emigraci. Vrátil se jako již starší muž po revoluci. Je to škoda. Kdo ví, co mohl Landovský českému filmu ještě říci. () (menej) (viac)