Utrpení mladého Boháčka

Maminka má ze svého Tondy velkou radost. V jejich bytě, který ženské oko dosud nespatřilo, se najednou objevily dvě sympatické děvy a to by bylo, aby Tonda neskončil v chomoutu. Internetová známost Janinka, vybavená nezbytnou znalostí dojení, by byla skromě ochotná s občas vybuchujícím sympaťákem strávit společný život, ale ten se právě zakoukal do světácké stopařky Květy žijící v exotické Praze. Mamince je zcela jedno, která slečna učiní Tondu manželem - důležité je, aby obě neutekly pryč. (21.06.2009)

Osobně si myslím, že Pavel Landovský neoplýval zase tak velkým hereckým talentem. Rozhodně ne v mládí. Šumloval, nebylo mu pořádně rozumět, působil roztržitě - vzhledem k jeho postavě tak zřejmě působit měl a celkově se neprofiloval jako klasický filmový hrdina. Tím ale nikdy vlastně nebyl. Vlastně role Tóny Boháčka mu z tohoto pohledu naprosto sedla. Podle mě se v ní našel. To vše je ovšem můj osobní názor. Utrpení mladého Boháčka pro mě osobně také není výrazná komedie. Muž, kterého život a milostné vztahy též ovládá matka, je dnes aktuálnější než v době vzniku. Mnoho single mužů totiž s rodiči potažmo matkami žijí a o to lehčeji se nechávají ovládat. I díky dalším hercům, či spíše herečkám a několika málo zábavným scénám je to vcelku snesitelný film, ale nic co bych musel vidět víckrát. (28.12.2020)

„Slečno, já jdu ještě jednou. Já bych to vopravdu potřeboval. Ale to ne kvůli tomu, že bych jako na Vás dotíral, rozumíte, já to nedělám kvůli sobě, mně na Vás vážně nezáleží, ale…“ Už úvodní výňatky z inzerátů pobavily. Ještě vtipnější jízda mě však čekala po nich. Pavel Landovský, nesmělý, roztěkaný a buranský, tu je dokonalý, což se dá říct i o krásně nesnesitelné Zázvorkové. Lví podíl na tom určitě mají skvěle napsané dialogy, ale i řada groteskních scén (kouzelné setkání s Janičkou a potvrzenka schůzky, hledání záminek pro popovídání si o samotě, Květa snažící se dostat z „toalety“ atd.). Jen je škoda, že po 50 minutách takřka nepřetržité zábavy přichází slabá cca 10minutovka, při které film skoro vykolejí, aby ho nasadil do správných kolejí až příjezd autobusu. O to víc překvapí hořkosladký konec, jehož podobu doceňuju až s odstupem. Slabších, ale přesto 5*. „No tak já to tam teda hodím, když se Vám nelíbím, tak...“ - „Ne, to já jsem neřekla, že se mi nelíbíte!“ - „No ještě říkejte, že se Vám líbím.“ - „To já neříkám, že se mi líbíte!“ (02.09.2018)

Nemám ráda herce Pavla Landovského, ale tady byl úžasný. Byl živelný, bezprostřední a přesvědčivý. Paní Zázvorková, která hrála jeho matku, taky byla výborná. Po smrti mažela zůstala sama a nutila syna ke svatbě. Nevěstu si měl najít přes inzerát. Syn samozřejmě dlouho odolával, ale pak si pod bedlivým dozorem své matky začal dopisovat s Janou. Po nějakém čase se za ní rozjede a má ji přivést na večeři. Jenže potom se celá situace zkomplikuje. Snažil se to vyřešit po svém. Na film jsem slyšela jen samá slova chvály. Tak jsem se nechala přesvědčit a rozhodně jsem neprohloupila. (03.10.2009)

Ač film na první pohled vypadá, že se řadí k dílům Papouškovým a Formanovým, není to pravda. Dialogy poněkud drhnou, a to nejen obsahově. Jak se sám Landovský vyjádřil v jednom rozhovoru, nevzpomíná na tento film rád, protože si v něm mazánci z FAMU ne příliš úspěšně hráli na dělnickou mládež, on to vycítil a hrál taky špatně. (05.05.2012)