Nafukovacia panna

Na pohled a poslech nádherný film, jenom je dost problém poznat, co jím chtěl básník říci. Vypráví o osamělosti, odcizení, o nutnosti mít (otevřené) srdce, ale kdyby o tom hlavní postava svým vnitřním hlasem občas nemluvila, z filmu to nijak nevyplývá. Jednotlivé scény jsou občas zábavné, občas smutné, ale ve větším celku jaksi bez pointy. Nafukovací panna ožije, začne pracovat ve videopůjčovně, zamiluje se a celé to dosti bizarně skončí. Snímek stejně prázdný jako jeho hlavní hrdinka. (13.01.2012)

Nafukovacia panna mohol skončiť ako zaujímavý bizár, ktorý by mal potenciál sa stať kultom, avšak Kore´eda prispôsobuje tému svojmu autorskému cíteniu a tak tu máme vzťahovú drámu, festivalovú artovku, stále však s príjemnou atmosférou, občas reznutej melanchóliou, a nakoniec aj trochu toho bizáru. Kore´eda však nezabúda, že jeho film musí mať myšlienku a že primárnym cieľom je ju správne predať (nielen) svojmu publiku. Že sa zameriava na japonskú spoločnosť neznamená, že by západný divák nepochopil, o čom je reč a že až tak rozdielne problémy vo vzťahoch a v našich moderných, ale často osamotených životoch, neriešime. (08.02.2024)

Jak to, že ten mužík (Icudži Itao), který se hned v prvních scénách představí jako úchyl sexuálně posedlý panenkami, působí často tak sympaticky a hoden soucitu? Jak to, že tak zvrácený příběh plný bizarních sexuálních scén ve svém zbytku může působit tak lahodivě poeticky a kouzelně? Protože Japonsko = jiný svět a jiná dimenze... A jak to, že tak skvěle vedený film s neotřelým námětem se opět, v rukou dalšího ze slavných japonských tvůrců současnosti, promění posledních 20–30 minut v jednu bizarní šílenost plnou nihilismu, extrémních zvratů, tekoucí krve i několikanásobné porce oněch úchylností? Protože Japonsko = jiný svět a jiná dimenze... Někomu takový film může plně sednout jako celek, za mě škoda přeškoda toho přerodu v téměř jiný film v okamžiku, kdy už po dvou třetinách mírně přestávalo kouzlo atmosféry Nafukovací panny fungovat, protože navzdory tomu, jak mě první scény vylekaly, se mi tahle nevšední love story velké oživlé panenky hodně líbila, stejně jako výkon hlavní herečky (Du-na Bae) s proměnou od živé panenky po zralejší mladou dívku i rozjímavá poetická atmosféra ve jménu radostí z obyčejných věcí, setkání či scenérií nočního Tokia; zajímavým je určitě i „filmové“ prostředí DVD půjčovny. Škoda přeškoda, protože v právě tak poeticky fantaskním filmu bych určitě přivítal odlišné vyústění, které by nezničilo veškeré předchozí kouzlo a nepřešlo by do trpce vyhroceného bizáru. [70%] (27.01.2024)

Adaptace mangy asi nemohla vypadat a hlavně dopadnout jinak. Šílené japonské komiksy sice znám jen z rychlíku, ale jejich podstata, kde se jemná poetika střídá s až neuvěřitelnou krutostí tak trochu odpovídá japonskému naturelu.  Přesto mi to vyústění tady  tak úplně nesedlo, protože mi to celé  přišlo podobně prázdné jako stín nafukovací panenky. A to jsem si při básni, která  nejprve vtipně (a chytře)  začala i skončila větou "Život je.." opravdu plesal a Nozomi jsem celou dobu fandil. Nejdojemnější pak byla scéna s osamělým starcem toužícím po lidském dotyku...Přesné pokračování básně "Život je" mi vypadlo, a to jsem si jej chtěl zapamatovat, ale tak snad mi odpustíte parafrázi : Život je příběh, který nikdo nenapíše sám..  (07.06.2024)

Hirokazu Koreeda opět přichází se sociálním dramatem, ve kterém se mu daří s jemností jemu vlastní až poetickým způsobem reflektovat problémy současnosti. Vyprávění skrze nafukovací pannu může zpočátku vyvolávat otázky o laciné podbízivosti, personifikaci tématu vyprázdněnosti a zbytečnému sexuálnímu podtextu, nicméně Koreeda k ničemu takovému nesklouzává. Nevolí cestu humoru, ale podává děj s vážností a nejen díky odzbrojujícímu hereckému výkonu Bae vdechuje nafukovací panně život a umožňuje divákovi, aby chápal veškerá její životní dilemata a dokázal se do ní vcítit. (09.05.2015)