Špičák

Bizarnosť, ktorej sa pomerne bez cenzúry podarilo zachytiť možné dôsledky dôslednej izolácie. Špičák je zmes podivných rozhovorov, ultra nebežných rodinných zvykov, čudných vzťahov a zvláštnych postáv. Je to tak blbé, až je to dobré. U niektorých postáv je tá blbosť či bizarnosť na tak presvedčivej úrovni, že budete mať chuť googliť, či to náhodou neboli "formanovskí" neherci. Ak máte náladu na film, ktorý razí teóriu, že cesta je dôležitejšia ako cieľ, tak ste našli horúceho kandidáta. Nebudete dostávať odpovede. Ujetosti sa budú kopiť. Nevšedný film, ktorý však nie je artovou pič*vinou. (15.07.2019)

IFFKV- Něco takového jsem vážně ještě neviděla. S řeckým filmem nemám zkušenosti a tohle bylo milé překvapení. Ubránit děti před okolním vlivem, je téma už téměř klišoidní, ale tentokrát je pojato jako velký bizár. V první řadě perfektně vystižena panika z venkovního prostředí, která je na jednu stranu úsměvná, ale také dokáže zamrazit. Tři děti jsou pod dohledem matky a otce, jenž neváhá potrestat každý přestupek. Sourozenci, kteří jsou velmi soutěživý, pobíhají ve spodním prádle, učí se jak přicházejí pejsci na svět (skrz maminčinu klávesnici:), co jsou zač kočky, že Frank Sinatra je vzdálený dědeček a sexuálně uspokojit bratra je věcí denního pořádku. I přes dokonalé vězení se k nim přeci jen škůdce z venkovního světa dostane a to v podobě videokazety obsahující filmy Rocky a Čelisti, jedna z dcer snímky uvidí a začne se ptát...a nakonec přeci jen přijde o svůj špičák:). (03.07.2011)

Kdybych řekl, že jsem doposud něco podobného neviděl, tak bych lhal. Dogtooth je taková směsice filmů Antichrist (Lars von Trier) a The Village (M. Night Shyamalan). Spousta rodičů se snaží dětem vštípit své hodnoty a chránit je před nebezpečím a pokušením vnějšího světa. Rodiče v tomto filmu to dotáhli ještě dál. Až na krajní meze (pokud už je tedy dávno nepřekročili). Tři děti - dvě dcery (Aggeliki Papoulia jako starší, Marie Tsoni jako mladší) a syn (Hristos Passalis) - se učí, že "moře" je druh křesla, že song Franka Sinatry "Fly Me to the Moon" je záznam jejich dědečka, který vysílá poselství v podobě otcovské lásky. Celý film se tak odehrává v jednom domě s bazénem a čerstvě posekaným trávníkem, který je obklopen vysokým dřevěným plotem. To se tak stává útočištěm a zároveň vězením pro vysněné potomky. Ti tu bloudí ve spodnm prádle, mluví monotónně a jsou na pokraji incestu, bratrovraždy nebo obojího zároveň. Vizuálně je Dogtooth hodně podobný bazénovým obrazům Davida Hockneye. Převážně statické snímky, které jen zřídka ukazují charaktery v plném rozsahu a napomáhá tak zobrazení zkresleného světa. Rozhodně bych netipoval, že se to dostane na nominační Oscarovou listinu. (05.02.2011)

Tak nevím, hodnotit za plný počet nebo odpadem? Vůbec nevím, co si o tom všem myslet. Určitě šlo o jeden z nejdivnějších filmů roku 2009 a o jeden z nejdivnějších filmů vůbec. Filmová tabu tu jsou zobrazována s neskrývanou otevřeností a některé scény jsou přímo šokující, tak šokující, že by je ani kabelové televize nepustily do éteru. Skryté poselství či kritika světa, ve kterém žijeme je možná trochu nechtěná, ale s pomocí explicitních scén naprosto očividná. Dnes přimhouřím oko a udělám kompromis. Žádný odpad ani maximální hodnocení, zlatá střední cesta. Pořád však nevím, co si o filmu myslet. (23.01.2011)

Forma ctí Hanekeho filmy, což je ku prospěchu věci. Samotný příběh téměř neexistuje, k vidění je pouze výtažek ze života absolutně izolovaných potomků hyperdespotického otce (poněkud Quinnovský Christos Stergioglou), jehož motivy neznáme. Nicméně fakt, že tvůrci začátek i konec všeho jen velice letmo naznačují, je sympatický - patrně si byli vědomi, jak ožehavou otázkou by mohly případné dějové kontury být. Atmosféra neuvěřitelná, sterilizované zlo. Člověk se až děsí, co se za bělostnými zdmi domů zbohatlých parchantů může odehrávat. Totální tyranie si patrně najde cestu k autokratickému ostrůvku i v moři sebeprosazenější demokracie. Stačí mít prostředky... (14.01.2011)