Na konci sveta

,,PLÁN JE TAKOVEJ: JEDEME DO NEW HAVENU, ZDOLÁME ZLATOU MÍLI A TENTOKRÁT TO ZVLÁDNEME AŽ NA KONEC SVĚTA. PŘIPOMENEM STARÝ ČASY, KOPNEM PÁR PIV. PROČ BY STÁRNUTÍ MĚLO ZNIČIT NĚCO TAK DŮLEŽITÉHO JAKO PŘÁTELSTVÍ?.…“ /// Newton Haven, jakási verze Stepfordu, která zažije kamarádskej road trip, kterej ze začátku vypadal jakožto jakási verze jediný pařby, kterou jsem fyzicky neabsoloval a přesto se bavil. Tihle týpci měli k onomu přirovnání dlouho našlápnuto. Hlavně díky jeblýmu Peggovi, jehož humor mě baví, ale i nápadu s neobvyklou chlastačkou. Traumata minulosti nakonec nevodnese ,,to“ ráno, který změní význam slova kocovina, protože všechno je (bohužel) nakonec jinak. S chlastem, s pařbou, s humorem, s příběhem... Fajn se na to kouká, je tu dost dobrejch nápadů, ale po půlce už to ničím nepřekvapuje. Takže nejen že nepřekonaj The Hangover (vo což možná ani nešlo), ale ani Hot Fuzz (vo což možná jít mohlo). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak udělat holku z New Haven. 2.) Přemejšlím, co s chlapa podniknout letos v létě. 3.) Thx za titule ,,krasnyprinc“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ** NAPĚTÍ * (19.09.2013)

Guy Ritchie často opakuje své návraty do světa britského zločinu, přesto je pokaždé jiný - minimálně v té míře, aby zůstal zajímavý a zábavný. Wright přichází s novými náměty, aby se záhy ukázalo, že točí stále stejně, používá tentýž druh pubertálního humoru, který ztrácí přitažlivost a stává se spíš otravným. Wright v průběhu let vyčpěl a U Konce světa je toho jasným příkladem. Přitom stačilo držet se původního nápadu s pokusem obnovit aspoň na pár hodin starou partu a vrátit se do časů dospívání. Chtělo by to taky poněkud mírnit Simona Pegga, který sice patří ke stálicím britské komediální scény, ale potřebuje nad sebou pevnou režisérskou ruku, jinak se stává nezvladatelným živlem. Za těchhle podmínek mohl Wright počítat s nadprůměrným výsledkem, ale to bych od něj chtěl příliš. Od rvačky na hospodských záchodcích už je jenom hůř a hůř. Celkový dojem: 40 %. (03.02.2021)

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, a to je nakonec jedno z největších překvapení, jež mi film U konce světa přinesl. Těmi dalšími jsou, že SImon Pegg je podobný Tomáši Hajíčkovi ze skupiny Krucipüsk, že Nick Frost hraje alespoň ze začátku úplně, úplně, úplně jinou postavu než jakou byste čekali, a že Edgar Wright asi zanevřel na své typické kulometné záběry, nebo se je přinejmenším snaží omezovat, protože jich znatelně ubylo. Nedá se asi říct, že bych byl úplně zklamaný, ovšem faktem je, že U konce světa se mi líbilo o dost méně než předchozí dva snímky, přišlo mi příliš dlouhé a zbytečně akční (první potyčka s ufony byla výborná, ale další ji pouze opakovaly - a ne v tom vtipném smyslu "déja vu"). Pochvala patří hudbě (neodolatelná scéna s Whiskey Bar od The Doors) a všem hercům, a moc se mi líbil epilog. Až jsem si říkal, jaká je škoda, že se první polovina filmu neodehrávala "před" a druhá "po". Tři a půl hvězdy prozatím s těžkým srdcem zaokrouhluji dolů a počkám si na DVD reprízu.__P.S. Jak moc film bavil ostatní diváky, nevím, v kině jsem byl sám. (10.11.2013)

Pamatuju si, jako by to bylo dnes - po nářezu v podobě Shaun of the Dead jsem zažil trošičku zklamání jménem Hot Fuzz. Nicméně to nemůžu říct teď 100%, protože tento film jsem viděl s dabingem před pár lety a chci si jej co nejdřív zopakovat pěkně v originále. A jak to souvisí s tímto filmem? Asi tak, že jsem se na něj po trailerech opravdu těšil a doufal jsem, že závěr této neoficiální trilogie bude našlapaný stejně jako její start a že mě nečeká podobné "zklamání", kdy jsem doufal v něco jiného. Nečekalo. The World's End je parádní komedie, u které jsem upřímně zasmál, zrelaxoval a na konci jsem byl i hrdý, že jsem člověk, který má právo na to být kretén. :-) Prostě a jednoduše, trefa do černého a už se těším, až si tuhle "Three Flavors Cornetto Trilogy" zopakuju. Nejlépe s cornettem v jedné ruce a pintou piva v druhé. 100 %. (15.01.2014)

U KONCE SVĚTA se k předcházejícím dvěma kouskům tria Wright-Pegg-Frost váže podobně jako pozdní filmy bratří Marxů k těm dřívějším. V řadě aspektů je jistě slabší, ale pořád jsou to oni a pořád je výsledek o tolik provokativnější, odvážnější a nevypočitatelnější než u většiny dalších soudobých filmů, že za lístek do kina prostě stojí. Moji analytickou kritiku z doby premiéry najdete tady. (13.02.2020)