Na konci sveta

Velmi chutné završení "cornetto" trilogie. A hlavně další potvrzení neskutečného talentu Edgara Wrighta. Zejména pak jeho nebývalého citu pro zběsilé tempo (miluju jeho videoklipový styl střihu), drsný humor a brilantně nasnímané akční scény. Herci výborní, Pegg přímo neodolatený (a to si dokážu celkem snadno představit, že by jeho postava v podání jiného herce mohla velice snadno působit otravně, ne-li rovnou nesnesitelně). Konec je sice trochu rozporuplný, ale i tak je tahle roztomile trhlá sci-fi komedie nadprůměrná zábava. 70 % (22.06.2017)

7/10. Cornetto trilogie je za mnou. A poslední skládanka zapadla. Vždy mě u filmů Edgara Wrighta zaráží, s jakou energií dokáže natočit na papíře relativně obyčejné výplňové scény a jak je v jeho podání cool takřka cokoliv, co postavy ve scénách dělají. Má to švih, má to řízlé dialogy a absurdní zápletku, která zmutovala hned do několika žánrů. Jen je škoda, že jsme v minulosti viděli, že to jde dotáhnout ještě k větší dokonalosti. Ale i tak parádní věc! (02.05.2019)

Nick z môjho pohľadu prevalcoval film a Pegg sa takto stal len alfarozbuškou na chmeľovú trapku s VÝSTIŽNÝMI momentkami ( tá snaha dopiť v tej mele ma teda suck zrolovala). Silne zbytočné, no zábavné s nadrbaným fináleom. Ľúbilo kóz - http://www.youtube.com/watch?v=ZVGf3ePIO04 - hell yah (28.02.2014)

Jen jsem čekal, kdy se objeví Funes a s gustem vrazí šroubovák do rachitické prdele pana Brosnana. Prachsprostá námětová vykrádačka antiufonského komanda ze Sentropé, osazená výkvětem britské komiky, nekomiky, trapnosti a Hobitem. Herecky perfektní, zrežírováno dokonale, ale až na tři opravdu vypečené vtípky je ten očekávaný tumor benigní, jeden smíchy zrovna dvakrát nepojde, a po hodině jsem začal mít toho furtdokolového ukopávání keramických hlav docela plný konečník. Nicméně proti zaoceánským sračkám se člověk nemusí alespoň stydět, co za trapné hovado v tom zase prdělo, takže jako kultivovaná taškařice k večernímu lahváči veskrze příjemné. (18.09.2013)

U KONCE SVĚTA se k předcházejícím dvěma kouskům tria Wright-Pegg-Frost váže podobně jako pozdní filmy bratří Marxů k těm dřívějším. V řadě aspektů je jistě slabší, ale pořád jsou to oni a pořád je výsledek o tolik provokativnější, odvážnější a nevypočitatelnější než u většiny dalších soudobých filmů, že za lístek do kina prostě stojí. Moji analytickou kritiku z doby premiéry najdete tady. (13.02.2020)