Kawasakiho ruže

Nic tak uzastneho som na tom filme nevidel, manzelka odisla po 15 min., dospele deti asi po pol hodine. Mozno pre nas starsich na oprasenie pamati, ale naco tam bol vztah Milana Mikulčíka fakt nechapem. (05.03.2011)

Po dlooouhé době opravdu kvalitní český film. Všem, kteří jsou hrdými Čechy a milují svůj národ a svojí historii (a také všem, kteří tak lehce zapomínají) doporučuji ke shlédnutí. (27.06.2011)

Po velice dlouhé době a několika nanicovatých filmech přišel Jan Hřebejk opět se snímkem, který má co říct a ví, jak na to. Potěšil mě hned dvakrát: jednak zvoleným tématem a jeho zpracováním - vyrovnání se s komunistickou minulostí je něco, co naše společnost ještě zdaleka nezvládla, a jednak výběrem herců - konečně také přišel na to, že máme i jiné schopné než jen trojlístek Geislerová-Vilhelmová-Macháček. Odvaha - zbabělost/ černá - bílá tu, stejně jako v životě, nemají jasné kontury. Tím spíš vás film donutí přemýšlet. Kéž by se takových urodilo víc ... (24.08.2011)

Docela dobrý film jen kdyby to nekazil Antonín Kratochvíl svými žvásty (09.09.2012)

Tenhle film pro mě znamenal veliký rozpor hlavně v hodnocení. První půlka - velké zklamání (stihl jsem přerovnat knihovnu), ale co se týče druhé půlky, tak ta stojí za to! Herecký koncert Daniely Kolářové a Lenky Vlasákové, doplněné uměním Ladislava Chudíka byť jen v mluveném slovu bez větších kreací. Za první půlku jednu hvězdičku za druhou pět, takže 4 výsledné... A tak největší chybou zůstávají reklamy na Nově, ale tomu se holt člověk nevyhne když nestihne kino... (09.09.2012)

Papundeklová moralita. SPOILER - Disident čekající na cenu za celoživotní postoje, o němž se při natáčení dokumentu zjistí, že udal tehdejšího přítele jeho současné ženy, se při přebírání ceny ke všemu přizná, poprosí o odpuštění ten přítel mu odpustí. A aby to vyšlo na víc jak dvacet minut, tak se tam objeví ještě téma nevěry (manžel disidentovy dcery) a vyléčeného smrtelného onemocnění (disidentova dcera). Jednoduchý schéma má vyvážit emoční hraní, což svede Daniela Kolářová, ale u Lenky Vlasákový se to zvrhává v hysterický řvaní. Smysl obsazení fotografa Kratochvíla jsem vůbec nepochopil, neboť hrát rozhodně neumí. (10.09.2012)

Je těžké psát o filmu jako je tento nějaký hluboký a subjektivní komentář, protože stejně jako film zasahuje do soukromý postav, tak zasahuje do soukromý diváka, který si na konci udělá svůj vlastní názor na postavy a jejich postavení k pravdám, které vyšli na povrch. Tento osobní názor je těžké publikovat nebo sdílet s ostatními v okolí, neboť na toto citlivé téma má mnoho lidí odlišný názor. Co se týče technické stránky filmu, velmi se mi líbila hudební stránka a momenty natáčení ve Švédsku, kdy kamera dělá divy. (10.09.2012)

Půl hodiny stačilo. Zas dementní melancholickej film,kde se kurví. (14.12.2012)

Líbí se mi, že Hřebejk nepostavil žádnou z postav jako morálně naprosto čistou. Protože nikdo není bez chyby, tak nikdo nemá monopol na pravdu. Nelze soudit a odsuzovat bez pragmatického pochopení i těch nejširších souvislostí. Spravedlnost neexistuje... (17.04.2013)

Nejlepší byl ten konec, ten opravdu neměl chybu. "Kdybych ti chtěl říct, že jseš mizera, tak ti to můžu říct třeba padesáti různejma způsobama" A pak ta slova jen jela... (07.02.2014)

Za roli pana Chudika, obsazeni pani Daniely Kolarove a za Skacelovu Basen o nejblizsi vine recitovanou hubou pana Huby, za ten moment, kdy slast kyce oscilovala tak blizko, ze bylo mozne se dotknout. A ja mam momenty oscilace kyce rad, jak rika Kundera, zkanuti druhe slzy z oka ;-). (30.05.2014)

Lucie nejenže ztrácí manžela, který se vrací k bývalé milence, navíc se dozvídá, že její otec, uznávaný lékař a chartista, není ve skutečnosti jejím otcem a k tomu nemá čisté svědomí ohledně své spolupráce s STB. Hlavním tématem příběhu je tíha svědomí, schopnost odpouštět a schopnost posoudit míru viny. První třetina byla v podstatě o ničem, řešila spíše vztah Lucie a Luďka a to vcelku přihlouplými dialogy. Když konečně příběh pokročil tam, kam měl, přišla přehraná, afektovaná, histerická scéna matka versus dcera a po ní pokračování mého ne zcela dobrého pocitu z filmu. Mě prostě tento film nesedl. 55%. (07.01.2015)

Sugestivní příběh, který vám na náladě moc nepřidá. (08.04.2015)

Tenhle film naprosto skvěle reaguje na doznívající hlasy totality, složitý příběh vypráví někdy i paradoxní konfrontace problematik různých úrovní a ukazuje nám jejich podobnost, kterou si aktéři bohužel neuvědomují. Tenhle film má nesmírnou hloubku, nesmírnou sílu a od doby, co jsem jej poprvé viděl, ve mně stále rezonuje a s každým shlédnutím tomu jen přibývá na intenzitě. Úžasný námět. úžasné herecké výkony, úžasná hudba... Film oskarového formátu, bohužel jen poněkud příliš český pro úspěch na mezinárodním poli... ale tohle je přesně ten směr, kterým by se Hřebejk měl ubírat. Snad uspěje příště! (23.10.2015)

O čem tento film vlastně je? Tak přemýšlejte. Je o našem skvělém národě, který dosud nedokázal pochopit, že oběti byly na obou stranách. Tedy i mezi tzv. agenty. Ne každý z tzv. agentů v Cibulkových seznamech byl skutečným zlem. Někdo ani nevěděl co podepisuje. Někdo to podepsal ze strachu a nikdy nikomu neublížil. Dnes každý akorát hloupě moralizuje a odsuzuje. Ale kdo z těch mladých chytráků s diplomem z Ústavu pro totalitní studia v té době skutečně žil? My jsme se opravdu s minulostí nevyrovnali, protože nejsme schopni odpustit chyby jiných a vidět za oponu. Nevidíme bohužel ty, kteří skutečně tahali (a dodnes tahají) za nitky v tomto povedeném státě. Hlavní hrdina (Martin Huba) v závěru filmu přizná chybu a omluví se za svou minulost. Ale emigrant (Antonín Kratochvíl) mu na konci filmu předloží seznam všech možných vulgarit, kterými udiveného a zděšeného doktora začne titulovat. Do toho všeho se objevuje skutečné zlo v podobě vyšetřovatele Stb (Ladislav Chudík) na jakési rodinné oslavě. A tento člověk se raduje na oslavě svých narozenin a nemá vůbec žádné výčitky svědomí. Opravdu velmi hořký konec, který vypovídá cosi podstatného o našem národě. Jsme skuteční slepci. Slepci mezi hluchými. Pane Hřebejku, bravo! Gratuluji!! Toto je jeden z vašich nejlepších filmů. 90% (25.10.2015)

Dobré a především velmi důležité a potřebné dílo. Drama, které konfrontuje nás Čechy s dobou předrevoluční, se kterou se ještě nějaký čas jistojistě budeme vyrovnávat. Hřebejk po delší odmlce opět chytil formu a ukazuje, že ve světě neexistuje jenom černá a bílá, že lidské příběhy jsou daleko složitější a pravda se hledá hůře, než by se mohlo zdát. Ještě jednou vyzdvihuji téma samotné a jeho uchopení a zpracování a domnívám se, že každý z nás by měl mít přehled o naší nedávné minulosti. (14.07.2016)

Silné téma (zrada, stbáctví atd.), depresivní, pomalé, psychologické, zpočátku nepřehledné. Aneb jak silný příběh lze zazdít podprůměrným rádobyuměleckým zpracováním. (20.10.2017)

Išiel som do toho dobrovoľne a vedel som, že to má byť dráma, takže sa asi nemôžem sťažovať, že to bola "príliš" dráma. No načo ja takéto veci vlastne vôbec robím keď čistú drámu moc nemusím?? Neviem. Ak by ste to niekto vedeli môžete mi písať do správy xD No a späť k filmu. Technicky je to bezchybné, najmä kamera a hudba, herci sú fantastickí a má to pár dychberúcich momentov (napr. výsluch Chudíka je scenárististická topka). No inak ma to moc nebralo, možno by som ubral Švédska a pridal tej histórie, pretože práve ta švédska linka ma ubíjala a ani to prostredie nebolo také pekné ako by chceli. No to už z toho asi robím iný film takže takto ako to je, to je špička v rámci žánru, preto tá 4., i keď subjektívne nezaslúžená, hviezdička 6.5/10 (14.06.2020)

První polovina rozehrává neuvěřitelně napínavou souhru viny a hříchu. Trochu mě tedy mrzelo, že na stejné notě nedojel film až na cílovou čáru, protože zrcadlením echt vážného tématu udavačství s relativně běžnými konflikty v mezilidských vztazích si mě opravdu získal. Veškerá pozornost, za asistence patetické hudby a stylizace, se koncentruje na novou postavu Antonína Kratochvíla a nadnesené motivy místo piruet udělají jen úklonu. (02.03.2022)

Jako se z jednotlivých lístků vyrůstajících z jednoho středu skládá květ růže, skládá se i příběh tohoto snímku z výpovědí jednotlivých zainteresovaných postav a výslednou květinu spatříme až úplně na závěr. Květ, který se na první pohled zdá krásný, ušlechtilý, přestože má na stonku nějaký ten trn, což je ovšem běžné pro jakoukoli růži. Jenže střed je prohnilý a jednotlivé plátky květu u sebe drží jen silou vůle, a tu chce právě něco zevnitř oslabit... Kdyby šlo pouze o jeden prohnilý květ, nebyla by to pro zahradníka žádná tragédie, ale u nás se jedná o celou společnost. Zlo, které nasadila do naší zahrady komunistická lůza, které šlo jen o to všechny vztahy mezi lidmi rozvrátit a tím je ovládat, se vymýtit nedá. I to ukazuje tento vizuálně úžasný snímek. Plevel, který byl jednou rozeset se nedaří a nikdy nepodaří zcela potlačit. Ne, nebude to na dvě tři generace, jak snad zaznívá ve filmu, protože rudé učení se v rodinách přenáší, pokud si jednotliví členové neuvědomují, čeho se dopustili. Ono je totiž pohodlnější rozbíjet k obrazu svému, než pomáhat jednotlivé květy vyvazovat, šlechtit a pečovat o ně. Ten závěr je krásný. Ukazuje právě to, jak nemocná je naše společnost, že pokud delší dobu žijete mimo ni, změní vás to, vaše nastavení. Odpuštění už neberete jako slabost, ale naopak jako sílu. Tohle si malý český človíček nikdy neuvědomí, pokud zůstane hlavou dál zabořený ve svém rektu... (15.07.2023)