Auto*Mat

Auto nemám, neřídím, vozím se v něm párkrát do měsíce, a to jen meziměstsky... Auto*Mat naznačuje moje důvody. Píšu "naznačuje", poněvadž v úrovni argumentace spatřuju největší slabinu a nedostatek filmu. Vysvětlovat problém hypertrofovaného a patologického automobilismu by se dal mnohem líp, stejně jako ukazovat na možná řešení. Tuto slabinu do jisté míry nahrazuje nadšení a (sebe)ironie, s jakou autoři téma zprostředkovávají. Dokument je ryzí amatérština, která se sice balí nálepkou "experimentální", nicméně spád, vtip a hlavně silné sdělení jsou zřejmé a nosné prvky.__ Pár osobních poznámek k tématu: Mně je radikalismus cizí a mám daleko k impulsivním činům některých představitelů iniciativy Auto*Mat, ale upřímně řečeno, oproti každodenní agresivitě, tuposti a nenávisti tuningových mozků a do sebe zahleděných řidičů, kteří za volantem zcela přestávají myslet, je tento radikalismus vlastně velmi sympatický. Z pseudoargumentů Auto*Matových odpůrců "tak se vraťme na stromy" je mi docela zle a svědčí o neschopnosti vidět skutečný problém (nikdo nechce zrušit auta, proboha). Kulhánek coby někdejší šéf Škodovky taktéž neprokázal přílišnou bystrost a intelektuální výkon hodný svého postavení (přestože rozhovor byl až příliš sestříhán). Pokračovat by se dalo dál a dál... Ale tohle má být komentář k jednomu dokumentu a né esej o moru moderní společnosti, pro niž se automobil stal fetišem. Tedy *** + 1* jako výraz sympatií :) __P.S.: Brňáci, zkuste se postavit na Kolišti ke křižovatce a počítejte osobní auta (a klidně vynechte ta, která jsou polepena firemními nápisy) a sledujte jejich obsazenost. Hádejte, v kolika z nich pojede 1 člověk, 2 lidi a v kolika bude auto plné... Zkuste jet jednou ráno do práce trolejbusem a pozorujte řidiče v míjejících se autech. Je to moje oblíbená zábava... (17.03.2010)

Kvalitní moorovinka, která jistou míru vlastní demagogie krotí nadhledem a sebeironií. Její tvrdohlavost a radikalismus není vůbec škodu, obzvlášť, když člověk zváží ukrutnou pokřivenost státního aparátu – populismus Pavla Béma a technokratické blábolení Mirka Topolánka atd. Pražská dopravní situace si podobnou konstruktivní provokaci zaslouží a pokud je vám bližší kolo než auto, bude se vám Auto*mat líbit. (17.09.2009)

S Auto*Matem jsem se kdysi jako cyklista nedohodl na spolupráci a byl jsem na něj naštvaný. Jedné jejich cyklojízdy Prahou jsem se zúčastnil s večerním výborným koncertem Trabandu v Arše. Po 11 letech od natočení dokumentu mají zásluhu na vybudování některých cykloztezek. Po Praze se nyní na kole prakticky nedá jezdit, protože neuvěřitelně přibylo aut a agresivity mladých řidičů. Loni jsem to zkoušel opět dva měsíce. Na předměstí, kde bydlím je v postranních ulicích provoz jak dříve na hlavní třídě. Řidiči všude vozí i své děti. Výsledkem je u dětí obezita, respirační nemoci, alergie apod. Roztrhl se pytel s rakovinami. Byl jsem loni na kole v Berlíně a tam je to ráj pro cyklisty. Proto tam mnoho lidí jezdí na kole. V Česku se podařilo snížit emise síry , ale prudce vzrostly emise dusičňanů právě z aut. Nejvíce si cením cyklostezky pražských Vršovic kolem Bohemky a Botiče Nuslemi až k Vltavě. Tam začíná cyklostezka na Karlštejn a dál. V dokumentu mě pobavil chlápek, který propagoval navykání na pražské ovzduší dětí "přežijí ti nejsilnější". Přínos Auto*Matu vidím v osvětě, vyvíjení tlaku na politiky v čehož výsledky začal rozmach cyklistiky Pražáků mimo Prahu v přírodě. (10.11.2020)

Rozmohlo se nám tu hodnocení dokumentů podle toho, nakolik je autorovi hodnocení jejich téma či představitelé blízké a nakolik s jejich jednáním a názory souhlasí (viz např. Česká rapublika). Sám mám zkušenosti z nezávislých iniciativ a spoluprací / bojem s magistrátem, a proto vítám automat jako jedinečný záznam této donkichotovské činnosti a ano i jisté zaslepenosti či dokonce "zmrdství" jednotlivých protagonistů, které je však marginální v porovnání s charakterovými vadami opravdových elit. Pro mě osobně nadprůměrný dokument zachycující někdy až nechtěně voyeristicky evoluci jedné ideje a jejích otců. A tak nefér, abych film hodnotil podle toho, jak se mi ona idea či její tvůrci líbí či nelíbí, rozhodně nebudu. (18.11.2009)

Těžko to nazývat jenom dokumentem. Spíše se jedná o velmi trpělivou (a asi i trochu únavnou) sebeironizující provokaci, která nutí zamyslet se nad motorismem v Praze. A jak je i na zdejších komentářích vidět, potrefené "za-každou-cenu-i-do-kina-autem" husy se vždycky ozvou (a pochopitelně ve velmi primitivním a vulgárním duchu, jak je pro ně typické). (15.06.2011)