Hra o trůny

S první sérií jsem bojoval. Toho plácání prázdné dialogové slámy, pletichaření, které nikam nevede a šukání zezadu je tu tolik, že to diváka spíše unaví. Jenže s přibývajícími díly a sériemi člověk začíná žasnout nad promyšlenou provázaností jednotlivých osudů, nad tím, jak do sebe všechno s chirurgickou přesností zapadá, jak se G.R.R.Martin, potažmo tvůrci seriálu nebojí šokovat a dovolí si ty dopředu nejméně odhadnutelné (a přitom logické) zvraty, ze kterých vám spadne čelist, zamrazí v zádech a zbyde vám jen utrousit bezděčné „No ty vole!“. To, jak se vyvíjí osudy Aryi, Sansy, Tyriona (a tak bych mohl pokračovat) těmi nejméně předvídatelnými cestičkami, nad tím prostě srdce diváka, který touží po košatých příbězích, jenom plesá. Skutečná divácká rozkoš, která graduje ve fantastické čtvrté sezóně, kdy opravdu netuším, čím to chtějí přebít v té nadcházející. A skutečnost, že seriál disponuje na TV poměry bezprecedentní velkofilmovou výpravou, kulisami a atmosférou, kde je znát každý promyšleně investovaný dolar štědrého rozpočtu, jenom utvrzuje kvality tohoto vyjímečného počinu. (11.07.2014)

Zima se možná blíží, ale seriálový fajnšmekr má jaro.. Trůn s příliš malým povrchem, aby pojal všechny urozené zadky, co chtěj na něj usednout, penisy hbitější dýk, peníze mocnější cti, havrani rychlejší faxu a mluva častokrát ostřejší než meč, leč když ten promluví, slova už jsou jaksi zbytečná.. Fantasy? Když pominu draky, nemrtvé a hbitost Tyrionova jazyka k čemukoliv je potřeba, jedná se spíš o modifikaci Války růží šmrnclou soap operou pradávných časů, v níž se souloží, zabíjí i intrikuje zásadně zezadu, přičemž hnacím motorem jsou opojná síla moci, čest a láska (přesně v tomhle pořadí). Nejsilnější zbraní Game of Thrones jsou bezesporu barvitě napsané postavy a váš vztah k nim. Buď je milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím a způsob, jakým je autoři nechávají „necitlivě“ mizet ze scény ten pocit jen umocňuje. Klasické seriálové neduhy v podobě rozmělnění hutnosti příběhu, zneužívání setrvačnosti či dramaturgických nedostatků se pochopitelně dostavily, ale rozhodně to není v takové míře, aby si člověk řekl, že ranní hra o trůny v devítičlenné rodině jen se dvěma záchody je něco atraktivnějšího.. (11.10.2013)

Po první sérii jsem docela překvapen, že se mi seriál vlastně ani moc nelíbí. Mnoholeté křivdy, které se dají vyřešit během dvou hodinových dílů, roztáhnuté do desetidílné série, přičemž vypravěčská nemohoucnost a strnulost je vcelku zdařile zamaskována za vizuálně nápadité, leč prázdné obrazy. Uvidíme, co série další, ale fanoušek se ze mě asi nestane - 3,5*. P.S. Po 3. sérii snižuji na 3* a čekám, kdy se konečně začne o něčem vyprávět. Sex, kecy a zabíjení si můžu pustit v lecčems jiném. EDIT po 8. sérii (obsahuje spoilery): První dvě série byly oproti posledním dvěma ještě učiněný masterpiece. Nejvíc mi na celém seriálu vadí, že si jeho tvůrci byli až příliš vědomi silné fanouškovské základny a mysleli si, že ji mohou naservírovat v podstatě cokoli. Na začátku si Hra o trůny vytvořila čitelné atributy, podle kterých bylo možné seriál jednoznačně identifikovat. Explicitní násilí, nahota a jakási nečitelnost dělala z díla na poli seriálové tvorby něco originálního. To ještě tvůrci tento kolos dokázali ukočírovat, bylo o čem vyprávět a jednotlivé linie vyprofilovaly silné postavy. Přesto si divák nebyl jistý, která postava se dožije dalšího dílu. Po druhé sérii však v podstatě vše utichlo - hlavní postavy jakožto hybatelé děje byly finálně ustanoveny a bez větších změn dosáhly osmé, posledné série. Nahota téměř zcela zmizela, vyprávění se zacyklilo a děj se nikam neposouval, zůstalo jen bezduché žvanění, které nikoho nezajímalo, a občasné násilí, které si dívák jinak než prvoplánově nemohl vyložit. Teprve až s nástupem šesté série, kdy už asi bylo tvůrcům trapné neustále omílat "winter is coming", se začaly doslova hýbat ledy a události nabraly rychlý spád. Jakoby si tvůrci určili, která série bude poslední a kolik zbývá dílů. Najednou nebyl problém přesun postav v rámci prostoru fikčního světa urychlit natolik, že se během jednoho dílu dostali ze Zimohradu do Králova přístaviště, přestože jednotlivé lokace údajně dělí přes tisíc mil. Poslední série je pak naprostou prezentací tvůrčí nemohoucnosti. Úporná snaha najít pro jednotlivé linie vyústění je natolik otravná stejně jako množství událostí a přesuny postav mezi lokacemi, které nabraly ještě gigantičtější a bizarnější rozměr. Výsledkem je pak nezvládnutý a pro fanoušky celkem smutný závěr dříve tak uznávaného seriálu. Naštěstí mně jako člověku, který seriál od třetí série sledoval jen z povinnosti, je to v podstatě jedno. (16.04.2014)

Dohnal jsem můj úplně největší rest filmové i seriálové kinematografie a byť první dvě série jsem si vůbec nebyl jistý, zda sláva Game of Thrones je oprávněná a na místě, zbylé 3 série mě utvrdili v opak. Je sice pravdou, že jsem čekal mnohem více sexu,krve, akce a postavy víceméně začnou rapidně ubývat až v sérii 4. Najdou se zde i hluché pasáže,ale nakonec jako celek to funguje solidně. Nejlepší je Khaleesi a celý děj kolem ní mě zajímal ze všech nejvíc, solidní je i Tyrion a vcelku sympaťák je John Snow byť jeho story se rozjížděl čtyři série. Z vedlejších postav jsem si oblíbil také i Margaery a Varyse. Nejlepší Série je 4 a 5, poté 3,2,1. (22.04.2016)

Je vidět, že když se něčeho chopí schopný štáb s dostatečným množstvím peněz a entusiasmu, je o půl úspěchu postaráno. Kvalitní výprava, která si nic nezadá s prvoligovou filmovou tvorbou a kopa vizuálních efektů nám před zraky předestírá okouzlující vizáž středověku, s atmosférou na pomezí pravé historie a mýtu. I přes to je Hra o trůny především drama, které je si plně vědomo, že hlavním tahounem musí být charaktery. Postavy jsou vždy něčím zajímavé a prochází určitým vývojem, takže divák nemá od počátku jasně rozložené karty... Dívá se na to skvěle, je to fascinující, vtahující, chytré a nesmírně propracované. 9/10 (03.08.2011)