Hra o trůny

Noční poluce fanoušků fantasy dostaly reálné kontury, a tak tu teď všichni můžeme sborově masturbovat a ulepenou rukou chrlit superlativy, jak se povedlo tu Martinovu Dunu skvěle vizualizovat. No, bylo už načase, aby někdo ukázal paní Rohlíkové, že nezletilý dement v lenonkách není to pravé ořechové, a že by měla okamžitě odinstalovat Word a nadále se věnovat výhradně charitě! A nám nezbývá, než se modlit ke Starým bohům, ať to Džordž po téhle injekci konečně dopíše, a ať HBO neustálým opakováním deset let starých sraček do té doby nekrachne. Ale abych nebyl zas až tak pozitivní, jako zbytek stáda, dovolím si na závěr poukázat na celou řadu negativ a nedostatků tohoto seriálu, kterou ve své tuposti a nesečtělosti tak velkoryse přehlížíte. Takže: . (25.07.2011)

Jelikož řada mých přátel každé pondělí nemluví prakticky o ničem jiném než o posledním dílu Game of Thrones, rozhodla jsem se začít onen slavný seriál z produkce HBO sledovat také. A upřímně, čekala jsem asi trochu více. Můj hlavní problém paradoxně vychází z komplexnosti světa, který George R. R. Martin stvořil; jelikož z každým dílem přibývají další postavy, příběh se neustále štěpí na více souběžných dějových linií, což krom nesporných předností, zmíněných již jinými, přináší i jisté drobné vady na kráse. Třeba fakt, že krom postav, které mě baví (Ser Jorah, Arya, Tywin), existují i takové, ke kterým nemám žádný vztah, a že tak každý díl strávím minimálně polovinu hodinové stopáže sledováním těch, o které nemám sebemenší zájem. Nebo také to, že se jako nečtenář předlohy místy ztrácím v tom, kdo je kdo, a že kvůli minimálnímu časovému prostoru působí postavy nejspíše plošším dojmem než v knize. A nakonec i to, že zkrátka nepatřím mezi ty, které by bavilo čekat několik let na konečné rozuzlení. Seriály, které jsem vydržela sledovat od prvního dílu po posledné bych spočítala na prstech jedné ruky, a nejsem nadšená, když na konci první řady, po deseti hodinách strávených s nějakým seriálem, zjistím, že to celé byl jen jeden velký prolog k nastávajícím událostem. Game of Thrones pro mě zkrátka zůstane seriálem, který, mám-li ho plně docenit, ode mě vyžaduje mnohem více pozornosti, než mu jsem ochotná poskytnout. Je možné, že kdybych každý díl viděla více než jednou a přečetla si knihy, budu se stydět za své průměrně tříhvězdičkové hodnocení. Jenže mezitím se věci mají tak, že si nejsem jistá ani tím, zda se naladím na příští řadu. Předpověď: Po konci druhé řady předvídám konečné získání trůnu Aryi Stark a kovářskému bastardovi krále Roberta. (28.02.2013)

Se studem přiznávám, že jsem Hru o trůny začal sledovat až před cca 14 dny, s opatrným očekáváním, zda se naplní aspoň částečně ty bombastické pochvalné ódy ze všech stran, kde už tuto sérii stihli zaznamenat. No, po první desítce epizod si dovolím poznamenat, že to je PECKA. Další dojmy budu sdělovat postupně, po zhltání zbytku (já vím, hltat se nemá, aby mi nezaskočilo - ale tady to jinak nejde) tohoto famózního seriálového orgasmu. EDIT (11/2014): Tak na konci čtvrté série jsem "rozbitý jak hračky" - seriál mě naprosto pohltil a po dosud posledním dílu jsem nadržený na pokračování! Jdu udělat zásah do žebříčku TOP seriálů! (02.10.2014)

Chápu to propojení - vzít Pána prstenů, mixnout ho stylem Říma a do toho dát ingredience z Živí mrtví, to je recept na stoprocentní úspěch. A na rozdíl od jiných podobných vychytralých slepenců nemá Hra o trůny papírem šustící základ, ale hutnou knižní předlohu. Výsledek ale neohromil. Možná je chybou to, že jsem do rozjetého vlaku naskočil až po odvysílání sedmi sérií a vše dal "na jeden zátah" během dvou měsíců. Chyběl mi tak potřebný časový prostor a díky tomu mi jednotlivé série přišly hodně podobné. Řada postav přešlapuje po celou dobu na místě a má minimální vývoj. Story s matkou draků je akcentovaná od začátku, k jejímu propojení se zbytkem ale dojde až v šesté sérii (a postava rozhodně není tak zajímavá, aby musela mít tolik prostoru). Nejlépe napsaný charakter (Tyrion Lannister) je od svého uvěznění ve čtvrté sérii hrozně pasivní a Peter Dinklage, jakkoli se snaží, najednou nemá co hrát. Styl vyprávění se opakuje - konflikt, hledání řešení, katarze, zrada vedoucí k novému konfliktu. A ani ta úmrtí vlastně nejsou zas tak překvapivá, protože hrdinové jsou brzy poměrně jasní a až do sedmé řady na ně tvůrci nemají odvahu šáhnout. Nemluvě o tom otravném opouštění linií, kdy se k něčemu seriál vrací třeba až o dvě sezóny později. Měl jsem reálný problém si pamatovat, kde vlastně některé postavy právě jsou a to jsem jel v kuse (například jsem dlouho váhal, kdy jsem viděl naposledy jednoho z mladých Starků a jestli už náhodou neumřel). Neumím si představit, jak bych se orientoval, kdybych to měl dávat s ročními mezerami. Současně je ale třeba uznat, že to má fantastické měřítko, evidentně se plánuje dopředu (často možná až moc, neboť jednotlivé série málokdy něco konkrétního vyřeší), některé příběhy jsou skvěle zvládnuté (Arya Stark, Jamie Lanniser), sem tam potěší nápaditý dějový vývoj (Hold the Door!) a rozhodně nechybí prvek překvapení. Celek by ale snesl výrazné prokrácení, protože to, co se stalo během sedmi sezón, mohli autoři stihnout za podstatně kratší dobu. (21.09.2017)

Velkolepost dostala své jméno - tedy pokud jde o výpravu, kostýmy, kulisy a takové ty věci. Seriál jako GoT v televizi (myšleno v jejím současném vnímání) nikdy předtím neběžel. Samozřejmě to je dáno hlavně úrovní technologie, na kterou jsme se dostali - ve své době, když vzpomenu na svoje dětství, vznikaly výpravné historickomýtické televizní filmy jako třeba Jáson A Argonauti v produkci Hallmarku, které tehdy byly také na špici, ale samozřejmě limity byly vidět. Nejblíž GoT je podle mě Řím také z produkce HBO - tam se myslím poprvé ukázalo, že "to" jde a může to vypadat už hodně dobře, a to už jsme jen pár let před odpálením téhle fantasy ságy. Taky jsou tu jasná "personální propojení", pro diváka nejlépe seznatelná v osobách Gaia Iulia Caesara/Mance Raydera a Niobe/Ellarie Sand;) Mám určité výhrady proti tomu jak se periodicky zničehonic objevila nová důležitá, neřkuli hlavní postava, ale vždycky jsem si říkal, že tak to vlastně je i v životě - nikdy nevíte, kdo pro vás bude důležitý, když se ve vašem životě prvně vyskytne:) O tom jak se s nimi zacházelo, pak platí vlastně totéž - historie je plná momentů, kdy se něco nějak stalo proto, že zasáhla náhoda nebo zbloudilá střela nebo bakterie a kdosi zcela nečekaně skonal. To jenom v uměleckých dílech vždycky jde o osudovou a dramaticky popisovanou událost, ke které ještě v jistých typech médií hraje dramatická/tklivá/patetická hudba:) Takže spousta narativních nástrojů GoT je naprosto OK:) Oceňuji i většinu hereckých výkonů a skutečně intenzivní práci s pletichami, intrikánstvím a nízkostí charakterů. Ale časem se začala projevovat "nutnost" děj natahovat (což někdy až tak nevadilo a zejména assassinská story Aryi Stark je velmi cool), a o posledních dvou řadách je skoro škoda mluvit. Nevím, co se dělo v hlavách tvůrců, ale konec je prostě zklamání - na vrcholně osudový osud (chci aby to vyznělo tak blbě jako to je v seriálu;)) Jona Snowa jakoby si někdo vzpomněl ve chvíli, kdy došel materiál od pana spisovatele, a když bylo nastoleno nové uspořádání Západozemí, bylo to jedno velké WTF. Ale nutno říct, že to není tak hrozné jako to, co se přihodilo House Of Cards:D Tady se alespoň děj uzavřel, byť ukrutně nelogicky. Abych už taky nějak uzavřel svůj text - Game of Thrones je po zásluze fenomén, protože byl svého druhu první a (zatím) mu není rovno. Ale podle mě je příliš přechválený, protože objektivně má nemalé rezervy - a to ještě bráno v průměru, protože řekněme do třetí, možná čtvrté sezóny, to byla úžasná podívaná, pak to docela šlo, a sedmá a osmá sezóna byly velký sešup dolů navzdory tomu, že dějově seriál vrcholil. A to, že ukočírovat něco takhle rozmáchlého je neuvěřitelně náročné, není omluva. To si měli showrunneři srovnat s dostatečným předstihem. Shodit celý seriál na 70% by asi bylo příliš. A je tu i poslední seriálová role Maxe von Sydowa;) Takže ano, dám 80%, ale je to jen tak tak. (17.11.2021)