Sbohem buď, lásko má

Ničím nezajimavý a naprosto průměrný krimi-noir, který nemá čím překvapit a také bohužel stojí na Dicku Powellovi, který nemá naprosto žádné charisma a naprosto žádné herecké schopnosti. Dá se sáhnout určitě po zajímavějších dobových kouscích než je toto. Slavný Phil Marlowe by si zasloužil určitě lepší zpracování. (28.11.2022)

S výnimkou až surrealisticky podaných tripov sfetovaného Dicka Powella som pri drvivej väčšine scén mal pocit, že "šak toto som asi už videl!" No... nevidel. Lebo to šlo jak cez kopirák klasík Humprheyho Bogarta! Niektoré dialógy klasa (českému dabingu dávam bod navyše), ale najväčším plusom pre mňa je zistenie, že aj noir 40-50tych rokov sa točil občas len na objednávku. (02.09.2017)

Dobrá kamera a cca hodina a půl času stopáže, který se mi však roztáhnul do třech ucouraných hodin času subjektivního, div mne neudolal hluboký spánek. Splachovacímu Dicku Powellovi v roli Marlowa navíc do Bogartova charismatu a drsné nonšalance chybí asi tolik, co Woody Allenovi na maskulatuře do Dwaina "The Rock" Johnsona. Inu, rok 1944 přinesl i lepší úrodu - namátkou vzpomenu např. legendární Lauru Otto Premingera či neméně profláknutou a neopakovatelnou Pojistku smrti páně Wildera. 2,5* s ušima odřenýma do chandlerovské krve. (07.02.2009)

Výborné postavy, skvělá zápletka i naprosto strhující atmosféra. Tomuto filmu nechybí nic, co si pod pojmem film-noir představuji. Recept na zaručený úspěch? Téměř, pořád totiž pokulhává jedné oblasti - v obsazení. Jednotlivě, sami za sebe, jsou všichni herci výborní. Z Powella se svým ne-charizmatem a cynickým humorem jsem byl nadšný, stejný úspěch u mě slavila i jeho blond kolegyně a v neposlední řadě taky hromotluk Moose. Dohromady však mezi nimi něco nefunguje, jako by si každý hrál jen to své a zapomínal, že film má být výsledkem kolektivní práce. Přesto se ale jedná o film ve své době naposto výjimečný, kterému k dokonalosti chybí jenom malý kousek. (26.04.2010)

Jde o filmovou adaptaci Chandlerova románu Sbohem, miláčku (Farrewell, My Lovely). Kniha samotná obsahuje několik motivů a zápletek (inspirací byly Chandlerovi jeho rané povídky), které ovšem dohromady v románu působí nesourodě. Ve filmu jsou některá zauzlení osekána (např. poznání Malloye či Amthora) nebo přímo vypuštěna, případně se mění osoba. Děj je tak zhuštěný a je lépe provázán, aniž by ztratil charakteristické chandlerovské znaky, ktéré podtrhuje působivé černobílé ladění se svými stíny, mlhou a geniální halucinační scénou. Jen ten konec.. to opravdu bolelo :-( (11.02.2008)