Čert ví proč
Réžia:
Roman VávraKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Táňa Pauhofová, Štěpán Kubišta, Csongor Kassai, Lubomír Kostelka, Ivan Shvedoff, Barbora Hrzánová, Eva Holubová, Iva Janžurová, Jan Unger, Pavel Marek (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rozprávkový príbeh o láske princeznej Aničky a Filipa, zázračných bylinách starej Apoleny a o čertoch, ktorí chceli ovládnuť jedno kráľovstvo. V zemi kráľa Dobroslova sa prestala ceniť poctivá práca, slušnosť a čestnosť. Do krajiny sa postupne vkráda moc pekla a tak, tí v ktorých ešte zostala štipka slušnosti z krajiny utekajú. Trochu popletená bylinkárka Apolena má svoj sen, že krajinu zachráni neznámy spasiteľ, ktorý príde na somárovi a vezme si za ženu princeznú Aničku. Keď je v krajine najhoršie, kráľ z bezmocnosti upíše svoju dušu peklu a vládu prevezme jeho zradný minister. Práve vtedy prichádza do kráľovstva mladík Filip, v ktorom nikto nespozná princa zo susedného kráľovstva. Len Apolena je presvedčená, že práve on je tým záchrancom. Filipovi sa naozaj podarí zachrániť zem pred peklom, nie však pomocou čarovných Apoleniných byliniek, ale za pomoci lásky k princeznej Aničke. Chamtivý minister, ktorý za zlato upísal svoju dušu Luciferovi. V tom kráľovstve žila milá princezná Anička a jej verná stará bylinkárka Apolena. A jedného dňa sa tam zatúlal švárny mladík Filip, ktorý padol do oka Aničke a Anička jemu. Bol to šikovný mládenec a hneď ho aj vzali do služby v kráľovskej kuchyni. A potom tam bolo iné kráľovstvo. Kráľovstvo pekelné so svojim vládcom Luciferom A ten sa rozhodol, že kráľa Dobromila zničí a pripraví o jedinú dcéru. Preto pošle svojho hlúpeho synovca Urugala, aby sa uchádzal o jej ruku. Ale Anička miluje Filipa a o synovca nejaví ani ten najmenší záujem. A to Lucifera naštve tak, že prikáže, aby ju Urugal priniesol do pekla. Samozrejme, že ten nešťastník namiesto Aničky privedie do pekla komornú. A tak sa začne kolotoč nedorozumení intríg a čarov, ktorý môže nakoniec zastaviť iba cit zo všetkých najväčší - láska. (STV)
(viac)Recenzie (340)
Pekná kamera a výprava. Taktiež herci sú príjemní, s výnimkou kráľa - tomu by viac svedčal mäsiarsky plášť. Scenár a hlavne réžia ale pôsobia príliš rutinne, akoby boli iba vynútenou povinnosťou. A film kvôli tomu postráda to, čo robí staré české rozprávky nesmrteľnými: Srdce. ()
Pár velice zábavných epizodek (v čele s géniem čeké idiocie Pavlem Liškou), jako celek bohužel velice neuspokojivé. Nádherná výprava, kamera jako z Výletu, mladicky roztomilá Iva Janžurová..atd atd. Můžu tu udělat nekonečný výčet, ale stejně se nakonec dostanu jen k tomu, že Čert ví proč nemá ani trochu slušně stavěný scénář... A tak Roman Vávra prochází chvalitebně pouze jako režisér. ()
Český Lev 1 nominace: Výprava ()
Vzhledem k tomu, co je v současné době u nás natáčeno za pohádky, působí tahle jako perla. Ale vzhledem k tomu, co bylo natáčeno dřív jde o dost velký podprůměr. Problém se týká zejméná scénáře. Jinak výprava, herci (zejména skvělý Lucifer - Csongor Kassai) a vůbec technická stránka filmu není špatná. ()
Docela solidní pohádka, tedy měřeno v kontextu doby vzniku (za posledních 30 let žádná skutečně kvalitní pohádka nevznikla). Hafo uprchlíků "za lepším", pár dobráků, několik vyčůránků, nějaký ten naivka, jeden idiot (a jeho návrat do pekla) a nad tím vším s rádoby nadhledem "velký šéf", výborně zahraný Csongorem Kassaiem - prostě přehlídka všech možných zástupců reálné lidské společnosti, kterou Lucifer staví do nelichotivého světla v nejpravdivější větě celého filmu, kdy konstatuje, že všechno zlo si páchají vlastně lidé sami a jeho z toho pak obviňují. No, k tomu už není co dodat - snad jen, že ten scénář opravdu mohl být lepší (i v kontextu toho, co tady píše Oskar). ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $624,257║ ()
Filmu vysloveně vadí herecký výkon Pavla Lišky - jeho herecký projev jakoby vypadl z Pupenda. Jeho výkon v Pupendu mě uchvátil, ale tady má zcela opačný efekt a Liškovo "pitvoření" při sledování filmu ruší. Jinak jen průměrná pohádka. Bohužel. ()
V té bídě porevolučních původních českých filmových a televizních pohádek je Čert ví proč vlastně vyšší nadprůměr, je znát, že Roman Vávra je vyzrálý režisér a za předlohou stojí nerealizovaný scénář Miloše Macourka, navíc Lucifer Csongora Kassaie je konečně tak trochu z jiných sfér, má totiž neopominutelné charisma a dokonce z něj jde i strach, což je v českých pohádkách spíše výjimečné a jde o velký klad téhle pohádky. Sám příběh není zase až taková díra do světa a nepřináší nic výrazně převratného, snad jen představa a zpodobnění pekla je celkem neotřelé, neboť málokteré české pohádkové peklo nabídne divákovi pohled na tortury věčně zatracených duší smrtelníků, navíc v takovém trochu odlehčeném postmoderním duchu. Casting i herecké výkony jsou ucházející, snad jen Jiří Lábus a jeho karikatura defraudujícího královského správce jako by z oka vypadla postavě z celé řady jiných pohádek. ()
Výprava zdařilá, herci ucházející, režie také není z nejhorších, ale ten scénář. Celý film se nic neděje, žádný náboj, zápletka vůbec nic. Prokletí porevolučních hraných pohádek trvá i nadále. ()
Původně jsem tuto pohádku komentovat nechtěl, ale po nejrůznějších vyjádřeních Romana Vávry mi to nedá. Takže něco málo k její genezi: Někdy v roce 1998 kdosi v ČT přišel na nápad spojit starého pohádkového barda s mladou krví a objednal si u Miloše Macourka scénář celovečerní pohádky. Macourek měl po českoněmecké trilogii Kouzelný měšec-Pták Ohnivák-Jezerní královna pohádek až po krk a radši by zase napsal něco komediálního, ale po ujištění, že nepůjde o žádnou koprodukci, která by ho nutila pihádku zachmuřovat jako ty předchozí, scénář napsal. Jmenoval se O princezně, která se nebála pekla a byly v něm komediální postavy, šité na tělo Lábusovi, Janžurové či Polívkovi (původně zamýšlený Lucifer). Obrat nastal, když text dostal do ruky Roman Vávra. Ten se sice nadchnul spoluprací s Macourkem, ale paradoxně ho nutil vyházet z textu všechny macourkovské fantaskní rekvizity a do značné míry i humor. Scénář procházel změnami v obsahu i názvu (Luciferův kuchař) a jasně si vzpomínám, že když jsem s Macourkem někdy v létě 2000 mluvil, říkal "Moc se netěšte, Vávra to chce lyričtější." Krátce na to se rozhodl na filmu dál nepodílet, popřál režisérovi hodně štěstí a pustil se do něčeho jiného. Ne z důvodu nemoci, jak dnes rozhlašuje Vávra. Ta přišla až později a M.M. do té doby (a dokonce i během ní) stačil napsat ještě Macha, Šebestovou a kouzelné sluchátko, další knížku a scénář crazy komedie Rošáda (ta se dodnes nerealizovala) a s F.A.Brabcem rozpracovat Broučky. V pohádce Čert ví proč zůstalo z původního scénáře velmi málo, jméno Macourek nakonec najdete jen pod titulkem námět, další verze scénáře napsal Ondrej Šulaj. No a výsledek vykazuje celou řadu nelogičností, děr v příběhu a žánrový posun z fantaskní komedie do zmateně romanticko-dobrodružného filmu. Vedení ČT se během těch pěti let několikrát změnilo, několik klíčových lidí zemřelo, jiní z projektu odstoupili, protože se zvrhl v něco docela jiného, než čím měl být na začátku. Proto mě zvedají ze židle režisérovy operetní nářky nad problémy, za které si z větší části může sám. 50% ()
Kde jsou ty časy milých, přirozených pohádek. Tohle rozhodně nefunguje. Bohužel. Samozřejmě pořád lepší než Troška. ()
Tohle se řadí k tomu nejhoršímu, co u nás po revoluci v oboru pohádek vzniklo. Stupidní dialogy, nemožné rádobyvtipné přehrávání, za které by se ani Troška nemusel stydět, celé si to hraje na kdovíjaké morální poučení. Brrr. Kdeže pohádky české jsou? ()
Csongor je jeden z nejpřitažlivějších mužů na planetě a štěkající Lábus taky ujde. Mimochodem velké plus za výpravu, fetující čerty a stylové gotické kostýmy. Na pohádku také velice neobvyklá a nápaditá reklama. ()
Průměrná pohádka s přenádhernou výpravou. Csongor Kassai jako originální Lucifer způsobil, že jsem přimhouřil oči a dal 4* místo 3*. Chudákovi Pavlovi Liškovi ale už Ti idioti asi zůstanou napořád a jsem zvědav jestli je někdy "odpáře". ()
Aniž bych chtěl nadměrně chválit či vynášet tuto postmoderní českou pohádku, nemohu nezdůraznit právě akcent na slovo postmoderní. Doba, která programově rezignovala na hodnoty, lumpeninteligence, jejíž hlavní přínos spočívá v nihilistické anihilaci jakéhokoliv kvalitativního hodnotícího rozlišování, se nemůže neprojevit ani v rázu zdařilé televizní pohádky. Zdá se, že ani scénáristé, ani režisér nedokázali - nebo také dokonce vědomě ani nechtěli - rušit původní půdorys Macourkova námětu. Je-li tomu tak, nalezneme v pohádce nejen karikující pohled na metrosexuálního Lucipera, hraného s mimořádnou bravurou Csongorem Kassaiem, (celé peklo doslova vrže postmodernou), ale především na praktiky, které posléze vedou ke kýženému vítězství dobra nad zlem; pozitivní tunelování pekla, které přitom vytane na mysli, je ovšem víceznačné a nese paralelně celou řadu konotací, jež toto zdařilé dílo vracejí do standardního řádu klasické české pohádky psané, divadelní i filmové, jež svůj dosavadní zenit prožila v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Teprve v tomto nazírání oceníme bravurní královskou kreaci Josefa Sommra, nadanou paralelou s osudem opakovaně dějinně zkrušovaných českých politiků druhé a třetí čtvrtiny minulého století, i pro svěží a pozoruhodný výkon slovenské herečky Taťány Pauhofové, jejíž osobité pojetí princezny-hrdinky nevylučuje okamžiky nejistoty a zárodky selhání; jakoby tu navazovala na velkolepou galérii princezen o generaci starší Libuše Šafránkové; buďjakbuď se tu před šesti léty divákovi prezentoval silný a původní talent, který už tehdy nebyl jen příslibem. Zralý výkon nestárnoucí ženy zralých středních let babího léta Ivy Janžurové je dalším přínosem otázkové pohádky ČERTVÍPROČ. Opomenout nelze ani pěvecký vklad Zuzany Navarové, která během natáčení filmu sváděla statečný, bohužel však i beznadějný boj se smrtelnou chorobou. České televizi se nesporně podařilo vytvořit pozoruhodné dílo, které je současně věrným obrazem naší doby. Patří jí za to, za její nezastupitelnou roli, srdečný, upřímný dík. ()
Nudná a umelá rozprávka s nesympatickým "hrdinom", ktorý je tak zúfalo neprirodzený že až. Oproti takej Táňi Pauhofovej, ktorá ma milo prekvapila. A Kassai, to je xicht aj bez rohov. ()
Kouzelné peklo, démonický čert, velmi příjemná služebná, poměrně sympatická princezna, několik dobrých vtipů a písnička, ke které Zuzana Navarová natočila geniální klip. Tím končí výčet pozitiv. Pohádka je podivně zblblická, hlavnímu hrdinovi má člověk většinu času chuť nafackovat, aby ho aspoň na chvíli probudil a při závěrečné svatbě nemáte pocit radosti, jak bývá obvyklé, ale spíš upřímné úlevy. ()
Smažený kapr s výborným bramborovým salátem slehl, chlebíčky jsou taky fuč a divák musí zpátky nohama na zem. Už několik dlouhých let tu visí nepříjemné varování pro generace dětí, protože z pořádné české pohádky se stalo velmi nedostatkové zboží. Tahle je nicméně příjemně výpravná, má fajn záporné postavy, krapet originality i uhrančivou Táňu Pauhofovou. ()
Dobrá pohádka, velmi příjemná, ale opět zásluhou (tentokrát bez výjimky všech) hereček a herců, režie, výpravy a hudby, nikoliv zásluhou scénáře. Dal bych ruku do pekelného ohně za to, že ten původní Macourkův byl lepší, promyšlenější a dával alespoň nějaký smysl.___P.S. Závěrečná píseň Zuzany Navarové patří k nejlepším pohádkovým písním vůbec. ()
Čert ví, proč s ním každý obchoduje, třeba za kozlí bobek; proč se mnohému vyplatí lízat Luciferovy křusky. Proč král stále drží šupáckého zloděje jako ministra u sebe. Čert ví, proč peníze mají obíhat tudy, kudy obíhají. Čert ví, proč se během tohoto procesu mění obraz na mincích z králova na ministrův. Čert ví, proč je státní moc rozvrácena, obyvatelstvo pauperizováno, země plundrována. Čert moc dobře ví: buduje NWO a jde mu o duše. Situace krachujícího krále - podobenství. Teprve postupně zjišťujeme, o co tady jde; jaká mocnost stojí za „nevinnou“ korupcí. Pohádka o naší době, o naší zemi. Výkvět z tradice pekla v české filmové pohádce. V silné konkurenci rozhodně patří k nejhlubším i nejvtipnějším. Film se snaží o jistou velkolepost obsahu i formy - a daří se. Zaostává za „klasickými perlami“ v hutnosti výrazu, tahu na branku i kultorodosti vtipu („Anička Kozí nožička“ je přece jen slabší kafe než třeba „Našli, našli?“), rovněž třeba rezignace na ztvárnění marginálních funkčních postav netěší. Avšak důvody, proč chybí pátá hvězdička, jsou tyto: ledabylost sledu a představení jednotlivých obrazů (především v úvodu, rezignace na epično): nic než průměr, šlo si s tím pohrát; rezignace na vyladění dílčích point; a přinejmenším dvojí nelogičnost rozbíjející děj: Azarach nejprve stojí o to, aby Filip pro peklo pracoval (zřejmě chce využít jeho obchodních schopností), načež následuje scéna vyznívající spíš tak, jako by o práci žádal Filip; slibovaný dějový posun se ukazuje být slepou uličkou; a potom králův nevysvětlený obrat v otázce dceřiných vdavek: celá tato záležitost se nakonec jeví jen jako příležitost pro Liškovu etudu (která je skvělá) a pro Holubovou, aby se pak za ním mohla honit (což je slabší). Jalová finální happy scéna odhaluje jinou slabinu vyprávění paradoxně ve svém jediném silnějším momentu, jímž je osvěžení v podobě režiséra na oslu a následný spiklenecký údiv mezi princeznou a Apolenou: ten totiž dává zamrzet, že prakticky zůstala nevyužita jejich součinnost, zvláště na straně princezny, která má všechny předpoklady nebýt pouhou zachráněnou kráskou; jakkoli děj pohádky vypadá komplikovaně, vše je vyřešeno jediným separátním aktem: že Filip vstoupil do služby a že se mu podařila jedna lest; nic z ostatního není pro šťastný výsledek relevantní. Pojetím myšlenky a jejím rozpracováním se však této pohádce vyrovná málokterá, přičemž sympatičností a inteligencí projevu spolehlivě předčí všechny mnou viděné konkurentky posledních dvaceti let. Obzvláště silnou stránkou jsou – vedle detailně rozpracovaného myšlenkového konceptu – solidní vtipné dialogy a skvělá ztvárnění jednotlivých charakterů, kupodivu nejen těch záporných. Bylinkářka Janžurová jako ideologická diverzantka, k níž čerti chodí fetovat kytičky, je skutečně krásná paní Sedmikráska. Její pomocnice – půvabná vkusná inteligentní princezna se slovenským přízvukem, ach. Dokonce i sladký pan Dokonalý je v roli hrdiny - zachránce přesný. Pokud jde o jeho společníka, lze říci, že v Čert ví proč je precizně zvládnut motiv, který kazí pohádku Nebojsa – totiž postava špatného kamaráda; pozorovat tohoto self-made-zmrda na každém stupni jeho kariéry z pocestního zlodějíčka ve faktického vládce země, už už sahajícího po koruně, je smutný zážitek: také on je přesný. Jaký rozdíl mezi ním – šaškem a imponující postavou původního šaška! Jak snadno odstavuje ministra – přicmrndávačského strůjce obecného marasmu! Snad jenom pan král je poněkud nevyprofilovaný, což naštěstí zachraňuje Somrův projev; na druhé straně lze mít za to, že „nevyprofilovanost“ k této postavě patří. Horší je to s ministrovou manželkou, která zde působí jen jako přihlouplá komická vložka, což je škoda, neboť i tato postava cosi symbolizuje: luzoidní smetánku vyžívající se v bezsmyslné pseudoesoteričnosti (chce vypěstovat z husy labuť, užít si s čertem a kdo ví, co ještě; všimněme si, že svým způsobem sahá do oblasti, v níž se suveréně pohyuje Apolena). Naopak skvělou vložkou jsou Koubek s Hrzánovou (ale i Navarová při titulcích). Zmíněný koncept je tedy zpracován v klasické pohádkové struktuře (král a království ve fatální situaci, zlý ministr, z daleka přicházející mladý zachránce provázený špatným společníkem, krásná princezna, proti temným mocnostem pomáhá dobrá bába kořenářka), kterážto struktura je ovšem pojata vskutku postmoderně; upozorním jen na to, že „bábou kořenářkou“ zde není polomagická stařenka, nýbrž žena ještě plná života, představitelka „alternativního životního stylu“. Ostatně čert dobře ví, proč na Apoleninu zahrádku jeho moc nesahá. Apolena je „mocnost“ – peklu je nebezpečná, s Luciferem si může hovořit, kdy se jí zlíbí a on ji také respektuje jako důstojného protivníka (kdežto svým spojencem ministrem otevřeně pohrdá). Impozantní složkou této pohádky je právě pojetí pekla a jeho působení (a propadnutí peklu - viz hrdinův otec), hrdinova služba u Lucifera a hlavně Lucifer sám. Nejen excelentně zahraný (a namluvený), ale konečně opravdu myšlenkově hlubší, morálně zajímavé, formálně přesvědčivé pojetí arcisatanáše. Je tak imponující, že je skoro až sympatický, přesto je tady jasně představen jako zosobnění Zla. Přitom nelze nevidět konzistentní odstupňovanost čertů: liškoidní dement Urugal, mafiózní kšeftař Azarach i superkmotr Lucifer (všimni si biskupské elegance jeho oděvu) jsou zřetelně téže substance, jen vždy na diametrálně vyšší úrovni. Všimněme si též blahosklonného sebevědomí pekelníků („Dočkáš se“ nebo „Teď ještě nemusíš vlastní krví“), kteří vědí, že jim nic neuteče. Ještě geografickou poznámku: Pochybuje-li kdo, o které zemi pohádka pojednává, mám pro něj jeden dialog („Tohle že má být pro krále? Leda tak pro dobytek.“ „Pro ministra vaříš taky.“) a jeden botanický název: Lysohlávka česká. () (menej) (viac)